Řeč Yamanů

Na jižním cípu Jižní Ameriky v Ohňové zemi žijí dva poslední příslušníci indiánského kmene Yamanů či Yahganů (v názvu není jednota). V době, kdy tyto končiny navštívil Charles Darwin, bylo Yamanů kolem tří tisíc, v roce 1932 jich bylo již jen 43 a dnes jsou dva. ¹⁾ Jakou řečí spolu mluví, nevím, nicméně yamanštinu lze považovat za prakticky zaniklou. Škoda, byl to dle všeho jazyk znamenitý, borgesovsky bizarní. Vím, že indiánských jazyků je mnoho, jeden zajímavější než druhý, existují o nich zasvěcené jazykovědné studie, ale mne, laika, zaujal právě tento jazyk. Už proto, že mám v ruce jeho slovník.

Cestou z Antarktidy totiž moje žena objevila v jednom knihkupectví v Punta Arenas pozoruhodnou publikaci. ²⁾ Je to faksimile (jediného) vydání yamansko-anglického slovníku z roku 1933, zpracovaného na základě několikrát ztraceného a znovu nalezeného rukopisu – výsledku přepečlivé práce reverenda Thomase Bridgese z let 1869 až 1898, kdy žil mezi domorodci v drsné přírodě Ohňové země.

Toto impozantní dílo, čítající přes 32 tisíc yamanských slov, ovšem nemohu užívat jako slovník – muselo by mě nejdřív napadnout nějaké yamanské slovo, jehož význam bych pak hledal. Slova jsou navíc nepohodlně řazena podle fonetické abecedy o 40 znacích. Jediné, co dovedu, je náhodně listovat a číst si anglické významy slov. Vyplatí se to.

To první, co zaujme, je obrovská významová bohatost slov, i těch základních. Možná to souvisí s tím, že Yamané trávili hodně času u ohně klábosením a slovními půtkami. Sám Darwin si cenil jejich inteligence (i když prý je mylně považoval za kanibaly). ³⁾ Jen pro příbuzenské vztahy měli 61 různých slov (těm dvěma dosud žijícím k užitku příliš nejsou), pro „ostrý“ a „tupý“ měli různá slova podle toho, zda byla řeč o hrotu, hraně nebo horském hřebenu, a i pro „málo“ měli několik slov (podle stupně mála). U řady věcí existovala odlišná slova pro singulár a plurál.

Listuji slovníkem a vidím, že drtivou převahu mají slovesa, a mezi nimi nejvíc ta, která se vztahují k lidskému účelnému jednání, činnosti, sociálním vztahům, k pojídání a přemisťování (pěšky anebo na kanoi). Vždy jedno jediné slovo označuje celou složitou situaci včetně okolností, důvodů, účelů a prostředků k dotyčnému jednání, na což my bychom potřebovali nejméně celou větu. ⁴⁾

Neuškodí pár příkladů sloves: ⁵⁾ (1) házet v případě, že tak činí nejméně tři osoby; (2) složit někoho na zem zvednutím za nohy nebo vložením hlavy mezi jeho nohy; (3) nařezat maso na části, aby je bylo možno svázat a zavěsit; (4) jít nebo přijít od západu a ukrást; (5) silně pádlovat, aby byla dohoněna nebo předhoněna jiná kanoe; (6) uchopit rukama hodně věcí najednou a rozhodit je, aby se o ně poprali chlapci; (7) pobíhat sem tam jako při hledání něčeho, co chceme nalézt; (8) jít, přijít nebo dostat se z východu na západ a vyhodit kotvu; (9) pít málo nebo ve spěchu, v nepravou chvíli nebo na nepravém místě, nebo omylem místo někoho jiného; (10) kousnout a nechat být podobně jako pes, když kousne silnější zvíře, které nemůže zabít; (11) při vážném poranění jednat jako nezraněný; (12) zemřít v přítomnosti někoho, kdo je svědkem.

V dalších případech jde již víc o vhled do hlubin lidské duše: (13) v dospělosti zapomenout, co jsme znali nebo mohli učinit zamlada; (14) jednat bez ducha či bez energie; (15) myslet na něco v touze či úmyslu to získat, jako když muž chce získat svou budoucí nebo uprchlou ženu, nebo žena svého budoucího muže. Jemně jsou odlišeny i různé kvality myšlení: (16) myslet ve smyslu domnívat se, tušit, nebýt si jist – na rozdíl od (17) myslet ve smyslu mít názor, být si jist nebo věřit něčemu, co není pravda nebo o čem se až později ukázalo, že nebyla pravda.

K jiným slovním druhům: některá zájmena nerozlišují rod, různí se však podle vzdálenosti označené osoby, v jakém je směru a pozici (výše či níže, venku či uvnitř apod.), například: (18) on nebo ona opodál ode mne směrem na západ. Podstatná jména strukturují svět poněkud jinak, než jsme zvyklí: (19) suchý, počasím zašlý kus dřeva, speciálně vrcholek dávno uschlého stromu; (20) cokoliv, co má malé listy, rychle roste a obrůstá jednoroční rostliny; (21) muž, na něhož se ostatní zlobí a mají důvod s ním bojovat a potrestat jej, protože se nepřidal, jak měl, na stranu jejich zavražděného přítele.

Schválně jsem uvedl velké množství příkladů, doufaje, že během čtení zažijete aspoň zlomek toho, co já zažil při jejich výběru: že i bez jakékoliv jiné znalosti o oněch indiánech se před námi zvolna vynořuje jejich zaniklý svět – jejich styl života, jejich zájmy, radosti a strasti, vše, co stálo za pojmenování. Možná si tak uvědomíme, jak se lidský svět a jazyk tvarují navzájem.