Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

K čemu byly rohy bobruškám?

 |  16. 3. 2006
 |  Vesmír 85, 127, 2006/3

Severoamerická bobruška (Aplodontia rufa) je posledním žijícím zástupcem bobrušek (v nejširším pojetí nadčeleď Aplodontoidea), a představuje tedy jen nepatrný pozůstatek jejich někdejšího druhového bohatství. Čeledi bobruškovitých (Aplodontidae), do které patří i dnešní bobruška, je nejpříbuznější vymřelá čeleď Mylagaulidae. Její nejodvozenější miocenní až raně pliocenní zástupci rodu Ceratogaulus měli na zadním konci nosních kostí dva nápadné kostěné rohy, což je činí atraktivním příkladem bizarního vzhledu u hlodavců. Ačkoliv jsou tito rohatí hlodavci známí poměrně dlouho, o funkci jejich výrůstků se zatím jen spekulovalo. Až nedávno se objevila nová studie, která si vzala za cíl objasnit právě funkční aspekt těchto rohů. První z hypotéz, že rohy pomáhaly bobruškám při hrabání v podzemí, se zdá být velmi nepravděpodobná (především kvůli neefektivitě), a to hlavně vzhledem k zadní pozici rohů na lebce. Další teorie uvažovala, že rohy mohly sloužit k soupeření samců o teritoria či samice a kromě toho také k předvádění se před samicemi. Je však otázka, zda byly rohy výsadou pouze jednoho pohlaví (souběžný výskyt rohatých a bezrohých jedinců byl zaznamenán pouze na jedné lokalitě z mnoha). Omezená rotace krku a předpokládaná podzemní aktivita hovoří spíše proti této hypotéze. Navíc je také důležitý fakt, že tyto bobrušky měly pravděpodobně ještě redukovanější zrak (o polovinu menší otvor pro zrakový nerv) než dnešní bobrušky. Proto se nezdá příliš pravděpodobné, že samice mohly okukovat formu zápasících samců či se obecně navzájem druhově rozeznávat, což byla další teoretická hypotéza. Z fosilního záznamu vyplývá, že nejodvozenější zástupci rodu Ceratogaulus měli rohy největší. Tyto výrůstky tedy měly nějakou funkci (podléhaly selekci). A tak zbývá poslední teorie – obranná. Rohy zřejmě mohly díky své poloze a robustnosti chránit oči a krk před útokem predátora. Podobné kostěné rohy měl také vymřelý miocenní pásovec rodu Peltephilus, ale opět nevíme, k čemu ty rohy vlastně měl… (Proc. R. Soc. B 272, 1705–1713, 2005)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se na Přírodovědecké falkultě JU věnuje evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec.
Robovský Jan

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...