Pyramidy a vodovody v poušti

V posledních dvou desetiletích nachází dálkový průzkum Země široké uplatnění. Miliony diváků sledují na satelitních snímcích předpověď počasí, letecká fotografie ukazuje z netradičního úhlu pohledu strukturu zemského povrchu, mozaiku sídel, komunikací, vegetace a vodstva. V egyptologii patří metody dálkového průzkumu mezi nejnovější (spolu s využitím geografických informačních systémů, digitální kartografie a přijímačů GPS pro mapování).

Dálkový průzkum Země a egyptologie

Dnes jsou v civilní sféře dostupné satelitní snímky s vysokým stupněm rozlišení (obrazový prvek – pixel – je menší než 1 m), které často nahradí snímky pořizované z menších výšek, většinou z letadla. Tak je tomu například v Egyptě, kde jsou letecké snímky z různých důvodů těžko dostupné. V egyptologické praxi se analyzují jak dílčí snímky jednotlivých lokalit, tak celkové záběry rozsáhlejších území.

• Analýzy jedné lokality (zpravidla o rozloze několika kilometrů čtverečních). Sleduje se například změna struk tury sídliště či pohřebiště (velikost, orientace, rozmístění), systémy cest uvnitř lokality, vztah mezi terénními tvary a rozmístěním sídel, sociální, časová a prostorová podmíněnost vývoje pohřebiště.
• Analýzy většího území (od několika desítek kilometrů čtverečních do stovek). Např. na jižní části Sinajského poloostrova se sledovala struktura výskytu soudobých vodních zdrojů, a pozorování pak byla využita pro vyhledávání potenciálních oblastí osídlení ve starověku. Mimo jiné byly objeveny cesty, které vedly k dolům na měď ve Vádí Maghára, a nedávno také staroegyptská pevnost z 23. stol. př. Kr. s přilehlým přístavištěm. Satelitní snímky z r. 1968 byly použity pro studium sítě starověkých lokalit ve východní deltě Egypta. Srovnání časové řady snímků téhož území ukázalo, jak se v důsledku kombinace zemědělských a průmyslových aktivit lokality měnily (převážně se zmenšovaly).

Tento druh analýz přišel ke slovu zejména po r. 1995, kdy Bill Clinton podepsal dokument odtajňující na 860 000 satelitních snímků v rozlišení od 2 do 8 m, které byly pořízeny v době studené války (1962–1970) satelity Corona, Argon a Lanyard a sloužily původně k sledování vojenských objektů na území východního bloku.

V Českém egyptologickém ústavu FF UK využíváme satelitní snímky již několik let. Nedávno jsme ale potřebovali záznamy vysokého stupně rozlišení, jež by nám nahradily i pohled z menší výšky. Proto jsme se rozhodli pro družicový systém QuickBird, který má jedno z nejlepších prostorových rozlišení (nebereme-li v úvahu vojenské družicové systémy), a to 61 cm v nadiru panchromatického pásma. ¹⁾ Systém má velmi přesnou lokalizaci, značnou palubní záznamovou kapacitu a oproti starším družicím mnohem větší možnosti výběru snímaného území. Má mimořádnou manévrovací schopnost, jak v rovině letu, tak napříč se může otáčet až o 25 stupňů a díky tomu pořizovat snímky v pásu širokém 544 km.

Pyramidy ze satelitu

Výzkum dějin a kultury stavitelů pyramid 3. tisíciletí př. Kr. může mít v dnešní době mnoho tváří. Zkoumat lze archeologicky odkrytý objekt (hrobku, pyramidu), papyrový svitek či stěnu s nápisy, rostlinné i živočišné makrozbytky získané plavením (provozovaným – absurdně – v poušti) či vzorek několikametrového profilu z vrtu do dna zaniklého rybníka. Uplatňuje se i geofyzikální průzkum, trojrozměrné modelování, fotogram nebo pozorování satelitem (viz rámeček 1 Metody egyptologického výzkumu). Většinu těchto metod česká egyptologie vyzkoušela a dnes je všelijak kombinuje.

Již od šedesátých let minulého století zkoumá Český egyptologický ústav FF UK území české archeologické koncese v Abúsíru (viz B. Vachala, Vesmír 79, 314, 2000/6). Abúsír, komplex královských a nekrálovských pohřebišť, leží na západním břehu Nilu, v místě přechodu náhorní plošiny Západní pouště do úrodné nilské nivy. Na tomto území byla vybudována místa posledního odpočinku nejméně čtyř panovníků 5. dynastie, kolem nichž postupně vznikaly nekropole jejich rodin a staroegyptských úředníků. Významné jsou mimo jiné tím, že obsahují hrobky s prameny, jež mají zásadní význam pro studium vzniku a formování staroegyptského státu.

Koncem 20. století zde byl zahájen interdisciplinární výzkum, k němuž bylo třeba získat celkový snímek české archeologické koncese. Protože ale společnost, kterou jsme si vybrali, dodává v jedné zakázce území minimálně 64 km², byl objednán snímek pokrývající kromě Abúsíru přilehlé oblasti Sakkáry a Dahšúru. Snímání ²⁾ proběhlo 23. února 2003. Analýza snímku naznačila existenci mnoha neznámých pohřebišť, hrobek staroegyptských hodnostářů a možná i pyramid panovníků nejen v Abúsíru, ale i v přilehlých oblastech. Metody nebyly vybírány náhodně, cílem bylo odpovědět na tyto otázky:

• Jakým způsobem se pohřebiště vyvíjelo v čase?
• Jaké bylo prostorové členění pohřebiště v závislosti na čase a sociálním postavení pohřbených staroegyptských hodnostářů?
• Jak souvisí pohřebiště v Abúsíru s obdobnými pohřebišti v Sakkáře (časově i prostorově)?
• Existoval vztah mezi pohřebištěm v Abúsíru a tehdejším osídlením (a pokud ano, jak se projevoval)?

Dnes již máme k dispozici nejedno vyhodnocení. Mj. jsme získali detailní rozbor topografických prvků. Výsledky poslouží k plánování terénních aktivit a také k předpovědi vývojových tendencí lokality v uplynulých pěti tisíciletích. Tak ušetříme peníze i čas. Jedním z přínosů celkového satelitního snímku je rozbor rozmístění pyramidových komplexů panovníků Staré říše. Nacházejí se na sedmi lokalitách a táhnou se paralelně s tokem Nilu v délce téměř 100 km. Nyní se zkoumá socioekonomické a náboženské pozadí spojené s jejich koncepcí a stavbou. Síť poznatků postupně odhaluje mechanizmus vztahu centra a periferie.

Výzkum v jižním Abúsíru

Zhruba před patnácti lety se ukázalo, že archeologicky zdánlivě nezajímavá oblast na přechodu Sakkáry a Abúsíru (jižní Abúsír) ukrývá unikátní nekropole. Oblast nevykazuje žádné novodobé zásahy, tudíž poskytuje věrný obraz vývoje pohřebiště v průběhu posledních pěti tisíc let. Znovuobjevena byla hrobka kněze Fetektiho (zmíněná ve zprávách z poloviny 19. stol.), jež obsahuje významné ikonografické prameny k poznání principů staroegyptské ekonomiky. Následovaly další hrobky patřící vysokým hodnostářům staroegyptského státu včetně zcela zachovaného komplexu neznámého vezíra (viz Vesmír 80, 255, 2001/5). V průběhu patnácti let bylo prozkoumáno přes dvacet objektů – a to jsme stále na začátku. Společně s archeologickým výzkumem se podařilo definovat charakteristiky vývoje zdejších pohřebišť. Nejvýznamnější hrobky byly stavěny vždy na největším pahorku. Postupně tak obsazovaly dominantní polohy od jihovýchodu k severozápadu. Zároveň měly blízko k Abúsírskému rybníku, který ve Staré říši představoval hlavní vstup do pohřebiště.

V průběhu r. 2002 byl vytvořen detailní plán lokality, který umožňuje sledovat její vývoj v současných podmínkách. Během jeho tvorby byla identifikována řada povrchově rozeznatelných objektů: půdorysy a zdiva hrobek (z vápence, cihel z nilského bahna nebo z tafly, kterou lze přirovnat k našim jílům), ale i výsypky, koncentrace keramiky, lidských a zvířecích kostí, čočky vátého písku a izolované zlomky kamenných nádob. Celkem tak bylo možno zdokumentovat na 150 objektů s různou výpovědní hodnotou. Např. půdorysy hrobek s liniemi kaplí v kombinaci s již odkrytými objekty umožňují odhadnout změnu architektury během 3.–6. dynastie (2700–2200 př. n. l.). Výsypky a nahromadění keramiky zase označují místa, kde zřejmě probíhala zlodějská činnost. V některých případech máme doloženy výsypky, ale samotné archeologické objekty nejsou zřetelné.

Výsledná sestava vrstev archeologických objektů byla přenesena do databáze GIS a jedním z výstupů je lokalizace archeologických objektů v trojrozměrném modelu terénu. Mimo jiné model umožňuje sledovat riziko ohrožení památek lidskou činností (novodobá pohřebiště a káhirská smetiště se rozrůstají směrem k nedalekému Abúsíru).

Detailní vrstevnicový plán a na něm založený trojrozměrný model území jsme zkombinovali s dvojrozměrným i trojrozměrným satelitním snímkem. Tak se podařilo identifikovat několik přístupových cest, které vycházely od západního břehu Abúsírského rybníka k dominantním hrobkám v pohřebišti; liší se od erozních rýh, mají jiný sklon i průběh. V několika případech je zřejmé, že se hlavní cesta větví v místech, odkud je výhodný přístup do různých částí pohřebiště. Na začátku těchto cest lze očekávat nálezy přístavních obslužných zařízení a nelze vyloučit ani mumifikační dílny. Další analýzy zřejmě přinesou další cenné poznatky a již nyní je zřejmé, že povedou k identifikaci doposud neznámých objektů značné historické důležitosti, včetně královských komplexů.

Vodovody v poušti

Od roku 2003 pracuje – v reakci na výzvu egyptských vládních orgánů – v egyptské Západní poušti česká expedice financovaná z prostředků moravské firmy UNIS. Zkoumaná oblast (o rozloze přibližně 30 × 20 km), leží asi 30 km jižně od oázy Baharíja (viz J. A. Svoboda, Vesmír 84, 79, 2005/2) a je dnes řídce osídlena. Díky tomu zde bylo možno začít s interdisciplinárním výzkumem. V první řadě byl proveden průzkum v terénu, jehož cílem bylo identifikovat povrchové stopy po lidských aktivitách. Dosavadní mapy malého měřítka se pro detailní mapování archeologických objektů nehodily, a proto byly v průběhu prací kromě archeologických objektů sledovány prvky nezbytné pro doplnění současné topografie kulturní krajiny: asfaltové cesty i staré pouštní pisty, současná sídla, hranice vegetace, vodní plochy, studny, úpatí i vrcholky kopců. Tyto prvky hrají prvořadou roli v interpretaci zaniklých sídlišť, pohřebišť a zemědělských ploch. Zřejmě není náhodou, že se například většina osídlení z římské doby vyskytovala v oblastech obydlených i dnes.

Z archeologických objektů byla mapována především sídliště, a pokud to bylo možné, také jejich struktura – obytné stavby a dílenské komplexy (např. hrnčířské či vápenné pece). Dále sem patřila pohřebiště, významné samostatné hrobky, zemědělské plochy (stará pole, zahrady a zavlažovací systémy). ³⁾

Zatím se podařilo zmapovat několik desítek sídlišť a pohřebišť, a to v kombinaci s více než dvacetikilometrovou sítí podzemních vodovodů. Mnohokilometrová síť manavárů – podzemních tunelů na svádění vody – zanechává na povrchu pouště nepřehlédnutelné stopy. Mírně se svažující tunely byly totiž z povrchu přístupné v pravidelných intervalech šachtami, užívanými zprvu k hloubení tunelů, a pak k údržbě. Každá linie manaváru vedla do nejníže položeného místa oblasti, kde byly velké studny. Podzemní voda zajišťovala podmínky pro přežití člověka i pro zemědělství.

Právě pro mapování manavárů a neprozkoumatelných oblastí lze využít satelitní snímkování. Oblastí, na které je možno tuto metodu předvést, je okolí pevnosti a guvernérského paláce na lokalitě El-Ríz. Jde o zdaleka největší osídlenou oblast v rámci celé oázy El-Hajez. Její osídlení zahrnuje oblast o ploše 10 ha a původně bylo nepochybně skutečným centrem celé oblasti v době 2.–5. stol. po Kr. Lokalitě dominuje římská pevnost, kterou zkoumal již před více než šedesáti lety A. Fakhry. Nedaleko od pevnosti je situován raně křesťanský kostel. V blízkosti se nacházejí zbytky obdělávaných ploch. Jejich vymezení naznačují i dva cicimky (Ziziphus spina-christi), stromy plodící nabak (malé „švestičky“), které jsou staré odhadem více než 1500 let. Poblíž pevnosti jsou i zbytky paláce a moštárna. V okolí se nalézají opět rozsáhlá pohřebiště.

V roce 2004 byly mapovány další dva systémy manavárů, jeden sloužil jako přivaděč vody k blízkým polím a zahradám, druhý, velmi rozvětvený, vedl dále na jih. V jeho horním úseku se nachází skupina velkých okrouhlých struktur postavených z tafly. Stavby byly původně zaklenuté a mohly sloužit jako vstupy do podzemních systémů. V té době jsme začali využívat celkový satelitní snímek oblasti, který ukazuje detaily celého sídelního areálu lokality El-Ríz, zejména půdorysy zástavby v rozlehlém okolí pevnosti. Snímek naznačil existenci dalších desítek domů a zároveň ukázal hlavní komunikační tepny, které byly na správní středisko El-Ríz navázány. Na základě satelitního snímku, analýzy keramiky, sídlištních struktur a povrchového průzkumu se podařilo určit, že El-Ríz byl nepochybně správním a vojenským centrem se širokým zemědělským zázemím.

Mnoho dat – mnoho možností

První vyhodnocení satelitních záznamů ukázala egyptské archeologii jen základní možnosti využívání těchto dat. Ve vzájemném propojení s jinými metodami či postupy archeologického výzkumu při aplikaci dalších geoinformačních technologií se dostávají egyptologům do rukou nástroje a datové zdroje, které umožňují hledat odpovědi na základní otázky výzkumu archeologických objektů a formulovat nové, propracovanější koncepce vývoje staroegyptské společnosti.