Vliv klimatických změn na vodní zdroje v Andách

V posledních letech se v tisku často diskutuje o klimatických změnách spojených se zvyšováním koncentrace CO2 v ovzduší a o jejich důsledcích pro život na Zemi (viz Vesmír 73, 53, 1994/1, 73, 55, 1994/1, 77, 463, 1998/8, 79, 54, 2000/1 ad.). Existují oblasti, kde by mohl být dopad klimatických změn obzvlášť zhoubný. Patří k nim i horské oblasti v Jižní Americe poblíž rovníku, tedy v zemích, jako jsou Bolívie, Peru, Ekvádor a sever Chile.

Počítačové simulace cirkulace vzduchu v troposféře nasvědčují, že se vzrůstající nadmořskou výškou se bude nárůst teploty zvyšovat. I když jsou data z výšek nad 4000 m neúplná, zdá se, že tento model potvrzují. V tropických oblastech And vzrůstala v letech 1939 až 1998 teplota za desetiletí o 0,11 °C (celosvětový průměr je 0,06 °C), a navíc 8 nejteplejších let celého období bylo zaznamenáno v posledních 16 letech.

Ve všech andských zemích se teplotní změny projevují ústupem ledovců. Podílí se na něm řada faktorů, například nadmořská výška izotermy 0 °C je stále výše, změna radiační bilance způsobená poklesem albeda (poměru slunečního záření odraženého a pohlceného) a při povrchu ledovce se zvyšuje vlhkost. Vyšší vlhkost vede k tání ledovce a ne k sublimaci, při které je k zmizení stejného množství ledu potřeba více energie.

Další oteplování urychlí tání ledovců v Andách a v příštích desetiletích nejspíš mnoho ledovců zmizí. Urychlené tání ledovců sice nejprve zvýší povrchový odtok, ale v suchých obdobích bude nižší, protože voda z ledovců vyrovnávala průtokové extrémy. Tím klesne dostupnost vody k pití, pro závlahy i k výrobě elektrické energie.

Mnohá velká města v Andách leží výše než 2500 m n. m. a jsou na vodě z ledovců závislá. Quito v Ekvádoru je zásobováno vodou z rychle tajícího ledovce na vulkánu Antizana, La Paz v Bolívii zas vodou z lagun Milluni a podzemní vody v jejich okolí, jejichž zdrojem jsou ledovce na hoře Huayna Potosí. V mnoha andských údolích závisí na ledovcové vodě zemědělská činnost. Například okolo 40 % vody řeky Rio Santa v Cordillera Blanca v Peru pochází z ledovců a není doplňována srážkami. Až tyto vodní zdroje budou omezeny, nebo dokonce zmizí, alternativní vodní zdroje budou velmi drahé či obtížně využitelné.

Dalším problémem je, že v Andách jsou vodní elektrárny hlavním zdrojem elektrické energie. Pokud klesnou sezonní průtoky, bude obtížné hledat náhradní zdroje energie. Uvedené změny se netýkají jen And, ledovce rychle mizí i ve východní Africe a na Nové Guinei. Tam je ale závislost místní populace na vodě z ledovců menší než v Andách, kde je problém zesílen poměrně hustým osídlením altiplana (viz Vesmír 77, 157, 1998/3). Řada ledovců už dosáhla hranici, kdy je jejich zmizení neodvratné, mnoho dalších se na této hranici ocitne v příštích 10 až 20 letech.

Dopad těchto změn lze zmírnit lepším využíváním vody a její cenovou kontrolou v městských oblastech, přechodem k zemědělské činnosti méně náročné na vodu, vytvořením rezervoárů vody v horních oblastech povodí, které by sloužily k stabilizaci průtoku, přechodem k výrobě elektřiny z jiných zdrojů. Zároveň je nutné podrobněji studovat klimatické změny v rovníkových horských oblastech a vyvinout modely, které budou brát v úvahu klimatické změny a jejich vliv na tání ledovců i v místních měřítkách. (Science 312, 1755–1756, 2006)