Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Záchrana sokola stěhovavého

Příběh se šťastným koncem. Zatím.
 |  16. 1. 2006
 |  Vesmír 85, 40, 2006/1

Osudy sokola stěhovavého (Falco peregrinus) se v téže době odehrávaly podobným způsobem ve více zemích, začněme však Severní Amerikou. Sokol tam asi nikdy nebyl hojný, pro první polovinu 20. století se odhaduje jen několik málo tisíc hnízdících párů. Na konci čtyřicátých let minulého století začaly stavy prudce klesat a r. 1965 nehnízdil východně od Mississippi na jih od boreální zóny ani jeden pár. Ve Skalnatých horách byla obsazena jen třetina známých hnízdišť.

Co tuto situaci způsobilo? Byly to nadměrné odlovy ptáků a odběry vajec z přírody, vybíjení, změny prostředí (nedostatek potravy, rušení při hnízdění), nebo něco jiného? Dodnes se jako hlavní příčina uvádí kontaminace prostředí některými pesticidy, zejména DDT a jeho metabolitem DDE. Rezidua DDE působila ztenčování vaječné skořápky, která pak praskala, mláďata se často vůbec nevylíhla. To vše mělo fatální dopad na rozmnožování. Vliv DDT jako hlavní příčina krachu sokolí populace byl sice později částečně zpochybněn, nicméně se tento pesticid dodnes uvádí jako hlavní viník.

Sokolí kolapsy a návraty

Až téměř na pokraj vyhubení klesla početnost sokolů v Severní Americe v sedmdesátých letech. 1) Sokol stěhovavý byl r. 1970 zařazen v USA na seznam ohrožených druhů a r. 1974 byly na jeho záchranu sestaveny čtyři týmy s různou geografickou působností. Za hlavní záchrannou metodu byl zvolen odchov v zajetí a vypouštění odchovanců do přírody, dále pak manipulace s posledními existujícími hnízdy ve volné přírodě. Dosud bylo v Severní Americe vypuštěno do přírody přes 6000 odchovaných sokolů. Používat DDT bylo zakázáno r. 1969 v Kanadě a r. 1972 v USA. V polovině osmdesátých let se situace obrátila k lepšímu. V srpnu 1999 byl sokol stěhovavý vyřazen z federálního seznamu ohrožených druhů v USA. Současné odhady uvádějí téměř 3000 hnízdících párů sokolů pro celou Severní Ameriku a včetně ptáků nehnízdících je dnešní populace zhruba na stejné úrovni jako před kolapsem.

V Evropě se dělo skoro totéž. DDT se intenzivně používalo od čtyřicátých let 20. století a kolem poloviny padesátých let přibyly další pesticidy s fatálními dopady na sokola. Někteří němečtí ornitologové poukazovali i na další příčiny: přímé pronásledování, rušení na hnízdištích a vybírání hnízd pro sběratele či chovatele. Hlavní role pesticidů však zůstala nezpochybněna. DDT bylo v evropských zemích zakázáno později – v sedmdesátých letech a začátkem let osmdesátých. Dostupné údaje vypovídají, že se stavy sokolů začaly v Evropě tenčit v padesátých letech. 2)

Ani Česká republika nebyla v evropském trendu výjimkou. Početnost sokolů na území dnešní České republiky v první polovině 20. století přesně neznáme, údaje jsou jen útržkovité. Nedá se však předpokládat, že by u nás žilo před nástupem DDT více než několik málo desítek párů (lépe řečeno existovalo tolik hnízdišť). Další vývoj kopíruje osudy známé ze Severní Ameriky a třeba z Německa: prudký úbytek, poslední prokázané hnízdění v šedesátých letech a neúspěšný pokus v letech sedmdesátých. S koncem osmdesátých let přibývá pozorování sokolů a v první polovině devadesátých let u nás sokol stěhovavý opět zahnízdil. 3) Od té doby u nás hnízdících sokolů přibývá (viz obrázek).

Meze a úskalí záchrany sokola

Výsledky kroužkování a lokalizace prvních hnízdišť u německých hranic ukazují, že zdrojem nové české populace je Německo. Také u nás byli a stále jsou do přírody vypouštěni sokoli odchovaní v zajetí. 4) K jejich úspěšnému hnízdění však došlo pouze dvakrát. Samice pocházející z vypouštění v Plzni vyvedla mladé tamtéž a další samice, vypuštěná v Teplicích, zahnízdila v Německu nedaleko českých hranic. Další pták z vypouštění, tentokrát samec, obsadil teritorium na jižní Moravě, ale k úspěšnému hnízdění nedošlo. Na růst české populace měly místní reintrodukce jen nepatrný vliv.

Také jinde v Evropě se do přírody vypouštěli odchovaní sokoli. Reintrodukce však asi proces návratu sokola pouze urychlily, samy o sobě nebyly tím, co způsobilo zásadní obrat k lepšímu. Kromě zákazu DDT a dalších pesticidů pomohla v Evropě důslednější ochrana sokolích hnízd před nezákonným vybíráním a právní ochrana ze strany EU. 5) Při posledním hodnocení stavu evropských ptačích populací byl sokol stěhovavý uveden jako jeden z příkladů, jimž právní ochrana pomohla. Velikost současné (r. 2000) evropské populace (včetně evropské části Ruska, celého Turecka a Zakavkazí) se odhaduje na 12–25 tisíc párů. Ve všech evropských zemích jsou sokolí populace stabilní nebo spíše na vzestupu, výjimkou jsou pouze Turecko a Albánie, kde sokol stále mizí.

Pozornost ochranářů se začíná obracet k dalším příčinám, které by mohly mít stejné důsledky jako kdysi DDT. Jsou to například změny v prostředí, jež vedou k poklesu potravní nabídky, zavádějí se nové pesticidy a do prostředí se dostávají další chemické látky, 6) dravce ohrožují kolize s elektrovody a hrozbou je i rušení na hnízdištích vlivem turistického ruchu a horolezectví. V sousedním Německu se ochrana sokola soustřeďuje na důkladné sledování hnízdišť, hlídání hnízd, vylepšování hnízdních lokalit (např. se upravují skalní výklenky, odstraňují stromové porosty od paty skalních stěn) a vytváření nových hnízdních příležitostí na budovách a stavbách, kde již hnízdí nezanedbatelný počet párů.

Ať již reintrodukce sokola zcela zachránily nebo jen urychlily jeho návrat, stojí za pozornost. Jsou stále oblíbené a často se nekriticky uvádějí jako jediný způsob ochrany ohrožených ptačích druhů. Zejména u dravých ptáků nabývá na popularitě přikládání uměle odchovaných mláďat do hnízd vlastního druhu nebo i do hnízd druhu jiného. Při prvním pohledu vypadá tento postup velmi lákavě: mláďata si snáze zvyknou na přirozenou potravu, na prostředí hnízda a jeho okolí, mají nepochybně lepší péči, než jakou jim může zajistit sebelepší chovatel. Méně se však zvažují rizika. Zvýšení počtu mláďat v hnízdě je velký zásah do hnízdění. Snášení vajec, jejich inkubace a péče o mláďata jsou pro rodiče vysoce náročné aktivity. Některé studie ukazují, že umělé zvýšení počtu potomstva může mít neblahý vliv na nynější i budoucí reprodukční úspěšnost rodičů. Reintrodukce touto metodou mohou proto být kontraproduktivní. U mezidruhových adopcí ještě přistupuje riziko imprintingu na pěstouna a problémy může takto odchovaným ptákům působit ztráta plachosti vůči pěstounskému druhu. V USA i v Kanadě byla metoda mezi-druhových adopcí opuštěna především pro vysokou úmrtnost vypouštěných mláďat a riziko imprintingu na jiný druh. Podobně dopadly pokusy v Evropě, kde se adopce zkoušely v hnízdech více druhů.

Bez ohledu na vhodnost či nevhodnost jednotlivých reintrodukčních metod bychom si měli odpovědět na otázku, zda je to vůbec potřeba. Když se podíváme na celý sokolí příběh u nás i v zahraničí, můžeme konstatovat, že protentokrát byl druh zachráněn. Populace v České republice a okolních zemích jsou stále na vzestupu a vypouštět další sokoly do přírody je zbytečné a riskantní. Nyní by se měl klást důraz na pravidelné sledování, ochranu hnízdišť a výrazné omezení dalších skutečností nepříznivých pro sokola (pronásledování, trávení, úhyny na sloupech elektrického vedení).

Literatura

Birds in Europe: population estimates, trends and conservation status, BirdLife International, BirdLife Conservation Series No. 12, Cambridge 2004
Birds in the European Union: a status assessment, BirdLife International, Wageningen 2004
T. J. Cade, J. H. Enderson, C. G. Thelander, C. M. White (editors): Peregrine Falcon Populations. Their Management and Recovery, The Peregrine Fund, Inc., Boise (Idaho) 1988
K. Hudec, K. Šťastný et al., Fauna ČR. Ptáci, díl II/1, Academia, Praha 2005
W. Kirmse: Baumbrütende Wanderfalken in Deutschland. Eine ehemals blühende Population – Exitus – Bemühungen um Wiederkehr. In: K. Hepp, F. Schilling, P. Wegner (editors): Schutz dem Wanderfalken. 30 Jahre Arbeitsgemeinschaft Wanderfalkeschutz (AGW) – eine Dokumentation, s. 185–198, Karlsruhe 1995
P. Monaghan, R. G. Nager: Why don’t birds lay more eggs? Trends in Ecology and Evolution, 270–274, 1997/12
D. Rockenbauch: Der Wanderfalke in Deutschland und umliegenden Gebieten, Band 1, Verbreitung, Bestand, Gefährdung und Schutz, C. Hölzinger, Ludwigsburg 1998
J. Sielicki, S. Sielicki: První úspěchy programu repatriace populace sokola stěhovavého v Polsku. In: I. Otáhal, J. Plesník (editoři): Záchranné programy živočichů v České republice, s. 73–81, ZO ČSOP Nový Jičín, Stanice pro záchranu živočichů, Bartošovice na Moravě 1998
Monitoring Plan for the American Peregrine Falcon, A Species Recovered Under the Endangered Species Act. U.S. Fish and Wildlife Service, Divisions of Endangered Species and Migratory Birds and State Programs, Pacific Region, 53 s., Portland (Oregon) 2003

Poznámky

1) R. 1975 tam hnízdilo 324 párů, což je historicky nejnižší známý počet.
2) Lišily se v jednotlivých zemích, například ve Velké Británii poklesly asi na 40 %, v severní Evropě na 5 % původních počtů. Po zákazu DDT a dalších látek se situace zlepšila. Již r. 1981 stouply počty ve Velké Británii na 90 % původního stavu, r. 1985 dosáhly v západním Německu 30 % a ve Francii 60 %. Rakouská populace se před r. 1950 odhadovala na 200–250 párů, v sedmdesátých letech zbývalo jen okolo 30 párů, pak začala růst a r. 1995 bylo v Rakousku asi 200 párů sokolů a poslední odhady hovoří o 200–250 párech. Německá populace byla před r. 1950 odhadnuta asi na 820 párů, v polovině sedmdesátých let zde žilo pouhých 48 párů. Dnešní stavy sokolů stěhovavých se v Německu odhadují na 780–800 párů (r. 2003) a populace ročně přirůstá asi o 10 %.
3) R. 1995 zahnízdili sokoli dokonce v Praze, viz část rozhovoru s P. Zvolánkem na s. 39.
4) V letech 1981–2004 jich bylo vypuštěno více než 200 (přesné údaje chybějí).
5) Zejména směrnice č. 79/409/EEC o ochraně volně žijících ptáků, známá spíše jako směrnice o ptácích.
6) Varovný je nedávný případ téměř úplného vyhubení některých asijských supů. Postaralo se o to veterinární anestetikum Diclofenac.

Ke stažení

O autorech

Tomáš Bělka

Václav Hlaváč

Petr Voříšek

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné