Záchrana sokola stěhovavého

Co tuto situaci způsobilo? Byly to nadměrné odlovy ptáků a odběry vajec z přírody, vybíjení, změny prostředí (nedostatek potravy, rušení při hnízdění), nebo něco jiného? Dodnes se jako hlavní příčina uvádí kontaminace prostředí některými pesticidy, zejména DDT a jeho metabolitem DDE. Rezidua DDE působila ztenčování vaječné skořápky, která pak praskala, mláďata se často vůbec nevylíhla. To vše mělo fatální dopad na rozmnožování. Vliv DDT jako hlavní příčina krachu sokolí populace byl sice později částečně zpochybněn, nicméně se tento pesticid dodnes uvádí jako hlavní viník.

Sokolí kolapsy a návraty

V Evropě se dělo skoro totéž. DDT se intenzivně používalo od čtyřicátých let 20. století a kolem poloviny padesátých let přibyly další pesticidy s fatálními dopady na sokola. Někteří němečtí ornitologové poukazovali i na další příčiny: přímé pronásledování, rušení na hnízdištích a vybírání hnízd pro sběratele či chovatele. Hlavní role pesticidů však zůstala nezpochybněna. DDT bylo v evropských zemích zakázáno později – v sedmdesátých letech a začátkem let osmdesátých. Dostupné údaje vypovídají, že se stavy sokolů začaly v Evropě tenčit v padesátých letech. ²⁾

Ani Česká republika nebyla v evropském trendu výjimkou. Početnost sokolů na území dnešní České republiky v první polovině 20. století přesně neznáme, údaje jsou jen útržkovité. Nedá se však předpokládat, že by u nás žilo před nástupem DDT více než několik málo desítek párů (lépe řečeno existovalo tolik hnízdišť). Další vývoj kopíruje osudy známé ze Severní Ameriky a třeba z Německa: prudký úbytek, poslední prokázané hnízdění v šedesátých letech a neúspěšný pokus v letech sedmdesátých. S koncem osmdesátých let přibývá pozorování sokolů a v první polovině devadesátých let u nás sokol stěhovavý opět zahnízdil. ³⁾ Od té doby u nás hnízdících sokolů přibývá (viz obrázek).

Meze a úskalí záchrany sokola

Také jinde v Evropě se do přírody vypouštěli odchovaní sokoli. Reintrodukce však asi proces návratu sokola pouze urychlily, samy o sobě nebyly tím, co způsobilo zásadní obrat k lepšímu. Kromě zákazu DDT a dalších pesticidů pomohla v Evropě důslednější ochrana sokolích hnízd před nezákonným vybíráním a právní ochrana ze strany EU. ⁵⁾ Při posledním hodnocení stavu evropských ptačích populací byl sokol stěhovavý uveden jako jeden z příkladů, jimž právní ochrana pomohla. Velikost současné (r. 2000) evropské populace (včetně evropské části Ruska, celého Turecka a Zakavkazí) se odhaduje na 12–25 tisíc párů. Ve všech evropských zemích jsou sokolí populace stabilní nebo spíše na vzestupu, výjimkou jsou pouze Turecko a Albánie, kde sokol stále mizí.

Pozornost ochranářů se začíná obracet k dalším příčinám, které by mohly mít stejné důsledky jako kdysi DDT. Jsou to například změny v prostředí, jež vedou k poklesu potravní nabídky, zavádějí se nové pesticidy a do prostředí se dostávají další chemické látky, ⁶⁾ dravce ohrožují kolize s elektrovody a hrozbou je i rušení na hnízdištích vlivem turistického ruchu a horolezectví. V sousedním Německu se ochrana sokola soustřeďuje na důkladné sledování hnízdišť, hlídání hnízd, vylepšování hnízdních lokalit (např. se upravují skalní výklenky, odstraňují stromové porosty od paty skalních stěn) a vytváření nových hnízdních příležitostí na budovách a stavbách, kde již hnízdí nezanedbatelný počet párů.

Ať již reintrodukce sokola zcela zachránily nebo jen urychlily jeho návrat, stojí za pozornost. Jsou stále oblíbené a často se nekriticky uvádějí jako jediný způsob ochrany ohrožených ptačích druhů. Zejména u dravých ptáků nabývá na popularitě přikládání uměle odchovaných mláďat do hnízd vlastního druhu nebo i do hnízd druhu jiného. Při prvním pohledu vypadá tento postup velmi lákavě: mláďata si snáze zvyknou na přirozenou potravu, na prostředí hnízda a jeho okolí, mají nepochybně lepší péči, než jakou jim může zajistit sebelepší chovatel. Méně se však zvažují rizika. Zvýšení počtu mláďat v hnízdě je velký zásah do hnízdění. Snášení vajec, jejich inkubace a péče o mláďata jsou pro rodiče vysoce náročné aktivity. Některé studie ukazují, že umělé zvýšení počtu potomstva může mít neblahý vliv na nynější i budoucí reprodukční úspěšnost rodičů. Reintrodukce touto metodou mohou proto být kontraproduktivní. U mezidruhových adopcí ještě přistupuje riziko imprintingu na pěstouna a problémy může takto odchovaným ptákům působit ztráta plachosti vůči pěstounskému druhu. V USA i v Kanadě byla metoda mezi-druhových adopcí opuštěna především pro vysokou úmrtnost vypouštěných mláďat a riziko imprintingu na jiný druh. Podobně dopadly pokusy v Evropě, kde se adopce zkoušely v hnízdech více druhů.

Bez ohledu na vhodnost či nevhodnost jednotlivých reintrodukčních metod bychom si měli odpovědět na otázku, zda je to vůbec potřeba. Když se podíváme na celý sokolí příběh u nás i v zahraničí, můžeme konstatovat, že protentokrát byl druh zachráněn. Populace v České republice a okolních zemích jsou stále na vzestupu a vypouštět další sokoly do přírody je zbytečné a riskantní. Nyní by se měl klást důraz na pravidelné sledování, ochranu hnízdišť a výrazné omezení dalších skutečností nepříznivých pro sokola (pronásledování, trávení, úhyny na sloupech elektrického vedení).