Hluboké změny ve výrobě a spotřebě energií

Ze šesti miliard lidí mají zhruba dvě miliardy pohodlný a stálý přístup k energii, další třetina má k ní přístup omezený a poslední třetina – celé dvě miliardy lidí – v podstatě nemá přístup k elektřině, a tedy ani k moderním službám, které jsou na ní závislé.

Spotřeba energie roste. V rámci České republiky i v rámci EU roste také závislost na dovozu energií (v současnosti EU dováží asi 50 % energie a odhaduje se, že tento podíl v rozmezí let 2020–2030 stoupne na 70 %; ČR dnes dováží asi 41 % energie a roku 2030 jí bude dovážet asi 58 %). Dostupnost bezpečných, udržitelných a konkurenceschopných zdrojů energie je však podstatná pro ekonomický růst, prosperitu i kvalitu života. Jestliže Evropané mají tyto nároky, pak Evropská unie stojí před úkolem zajistit dodávky energií, a přitom dodržet dost vysoké standardy ochrany životního prostředí.

„Nejde o to, že nebude energie, ale že nebude přijatelné životní prostředí, tj. že vyčerpáme kapacitu atmosféry, vod, půdy a bioty vyrovnat se s účinky spojenými se získáváním energie, jejím transportem a užitím bez nepřijatelných důsledků pro úroveň lidského života,“ říká John Holdren z Harvardovy univerzity.

Silným motivem pro výzkum a vývoj v oblasti energetiky je vědomí, že globální ekonomika bude ohrožená, pokud bude doprava závislá na ropě. Experti upozorňují, že přechod od ropy k jiným zdrojům energie nemusí být nutně bez otřesů a pravděpodobně už vůbec nebude v cenách tak nízkých, jakým se těší uživatelé ropy dnes. Rovněž tak vědomí, že celosvětově závisí polovina všech pracovních míst na zdrojích, jež jsou ovlivňovány klimatickými změnami, znepokojuje nejen vnímavou veřejnost, ale i vládní struktury. Co se týče možných změn klimatu, osciluje veřejné mínění od odmítavých postojů až po silnou podporu neodkladných opatření, či dokonce násilných akcí.

Ukazuje se, že omezení emisí v rámci snah zmírnit globální oteplování (či dokonce mu zabránit) je obtížnější, než evropští optimisté v Kjótu předpokládali. Průzkumy veřejného mínění (Eurobarometr) ukazují, že pro 65 % Evropanů by byla jaderná energie přijatelnou volbou, jestliže se úspěšně vyřeší problém jaderného odpadu.

Evropská komise předložila roku 2000 „zelený“ dokument „K evropské strategii bezpečného zajištění energie“. Jaderná energie hrála v této diskusi důležitou roli. Jeden ze závěrů diskuse zněl, že jaderná energie má být jednou z možností pro budoucnost. V Evropské unii je kolem 150 jaderných reaktorů, které produkují přes 35 % elektrické energie. Protože jaderná energie neprodukuje oxid uhličitý, odpovídá to 300 milionům tun oxidu uhličitého ročně, jimiž by jinak zatížila životní prostředí výroba této energie z fosilních paliv. Jestliže chceme uspokojit požadavky na výrobu „nezávadné“ energie, nemohou být jaderná energie a nové obnovitelné zdroje energie vnímány jako rivalové.

Odhaduje se, že do výzkumu a vývoje energetiky bude v příštích dvou desetiletích investováno přes 1500 miliard dolarů. ¹⁾ To je spolu s předchozími úvahami více než dostatečný důvod k tomu, aby byla výzkumu v této oblasti věnována systematičtější pozornost v příštích číslech Vesmíru.

Začneme rozborem energetických potřeb z hlediska České republiky, abychom měli vodítka pro perspektivy jednotlivých technologií. Dalšími tématy budou perspektivy jednotlivých technologií výroby energie včetně odpadů z těchto technologií a vedlejších účinků.

Jedno z témat bude věnováno iniciativě zvané „Fórum 4. generace“. To je iniciativa koordinující strategii, priority a metodologii výzkumu technologií jaderných reaktorů. Členy této iniciativy jsou Argentina, Brazílie, Euratom, Francie, Japonsko, Jihoafrická republika, Jižní Korea, Kanada, Velká Británie, Švýcarsko a USA. Formálně byla založena v květnu 2001. Iniciativa se shodla na šesti konceptech pokročilých reaktorů, které by měly být vyvinuty v období 2010 až 2030. Čtyři z těchto technologií mají umožňovat termochemickou produkci vodíku.

Důležité je začít. Prezident Kennedy rád citoval jednu historku o francouzském maršálovi L. H. G. Lyauteyovi. Když maršálův zahradník namítal, že strom, který má zasadit, pokvete až za celá desetiletí, maršál mu přikázal: „V tom případě jej zasaďte hned!“