Ad Otazníky kolem větrné energie

[…] Častým argumentem proti větrné energii, který bývá vyjadřován i představiteli Ministerstva průmyslu a obchodu a k němuž se připojil R. Hladík, je vysoká cena této energie pro spotřebitele a nízká kvalita v důsledku variability přírodních podmínek. Jaká je celá pravda? V r. 2004 byla průměrná cena silové elektřiny 93,5 haléře za kilowatthodinu a její spotřebitel v průměru zaplatil za kilowatthodinu 2,66 Kč. Současně byla výkupní cena větrné energie 2,70 Kč za kWh. Do ceny uhelné elektřiny však nejsou započítány externality, tj. náklady na znečištění životního prostředí, poškozování zdraví a rekultivaci krajiny. U jaderné energetiky jsou to i náklady na ochranu proti teroristickým akcím. Podle zahraničních zdrojů náklady na externality zvýší cenu elektřiny 0,5 až 3krát, podle domácích zdrojů minimálně 2krát. Tím se rozdíl mezi cenou z klasických zdrojů a z větru významně sníží. Dodejme, že náklady na výrobu jedné kWh z větru se díky rozvoji technologie za posledních dvacet let snížily zhruba na pětinu. Tento trend pokračuje. Navíc příplatek všech konečných zákazníků pro pokrytí vícenákladů z povinného výkupu energie v roce 2010, kdy se očekává roční výroba 930 gigawatthodin, bude kolem 10 h. Narovnání cenového nepoměru mezi neobnovitelnými a obnovitelnými zdroji energie by měl garantovat „uhlíkový“ zákon.

Je pravda, že větrná energie má v důsledku časové nestability nižší kvalitu. To se však v řadě států řeší prognózou výroby elektrické energie z větru na období 24 až 48 hodin s využitím moderních meteorologických modelů. Pokud jde o záložní výkon, který se musí udržovat v pohotovosti pro udržení stability sítě, platí požadavek, že musí být v úrovni elektrárny s největším výkonem (což je Temelín s 1000 MW), která již několikrát vypadla z provozu a neohrozilo to stabilitu sítě. Současný nominální výkon větrných elektráren se 16,4 MW na území ČR je proti tomu trpaslík a očekávaných 600 MW bude mírně nad polovinou výkonu Temelína.

U větrných elektráren je energetická návratnost podstatně rychlejší než u jaderných či uhelných. Doba, za kterou větrná turbína vyrobí tolik energie, kolik energie bylo potřeba na její výrobu, se pohybuje kolem šesti měsíců.

Od autora článku není seriózní, že uvádí jako typickou hodnotu ročního využití větrných elektráren ne příliš vhodně umístěné turbíny v Jindřichovicích p. Smrkem (12 %) a neuvádí tuto hodnotu pro větrné elektrárny REpower MD70 1,5 MW v Nové Vsi v Horách, z nichž jedna obrazově doprovází jeho článek. (Pozn. red.: obrázek doplnila redakce.) Dosažená roční výroba byla 3600 MWh, čemuž odpovídá využití instalovaného výkonu 28 %.

Ke kritikům hlukových emisí včetně infrazvuku, jejich nepříznivého vlivu na ptactvo a narušení vzhledu krajiny se přidal i autor. Jaká je realita: Kolaudací nemůže projít větrná elektrárna, která nesplňuje zákonem stanovený limit hlukové emise pro venkovní prostor obytných domů ve dne 50 dB, v noci 40 dB (např. šum lesa na horách při rychlostech větru nad 6 m/s je vyšší než požadovaný limit). Dosud žádná studie neprokázala nepříznivé účinky infrazvuku na člověka nebo zvířata. Např. pod větrnou elektrárnou v Dlouhé Louce se běžně pásli jeleni. Měření prokázala, že větrné elektrárny neovlivňují šíření radiového ani televizního signálu. Vliv větrných elektráren na avifaunu lze rozdělit na dvě skupiny: hnízdící v dané oblasti (podle studií není vliv na ně významný, ale i tak byly MŽP vymezeny „ptačí oblasti“) a tažné ptáky, kteří přes oblast putují (MŽP vymezilo zakázané prostory pro stavbu větrných elektráren). Navíc před každou stavbou větrné elektrárny musí v souladu se zákonem proběhnout řízení EIA, tj. posuzování vlivu na životní prostředí.

Argument, že stavby větrných elektráren naruší vzhled krajiny, podléhá časové proměnlivosti. Např. Eiffelova věž byla v době vzniku kritizována a dnes jde o symbol Paříže. Poznamenalo českou a moravskou krajinu 879 historicky doložených větrných mlýnů? Nejsou větrné elektrárny na pohled přijatelnější než stožáry vysokonapěťových vedení, jichž máme tisíce?

Kritici větrných elektráren opomíjejí fakt, že při vyrobené 1 kWh z energie větru proti stejnému objemu elektrické energie z hnědého uhlí se sníží emise oxidu uhličitého o 1250 g, oxidů dusíku až o 6 g, prachu a popílku o 70 g, neznehodnocuje se voda odpadem. Větrná turbína o výkonu 1,5 MW za 20 let provozu nahradí 90 000 tun hnědého uhlí a ušetří 100 000 tun kysličníku uhličitého.

Odpověď na otazníky větrné energie, které formuloval R. Hladík, neměla za cíl přeceňovat význam rodícího se oboru. Tato oblast výroby elektrické energie může být pouze doplňkem k páteřní energetice, z našeho pohledu k energetice jaderné. Pan Hladík, i při nároku na vlastní názor, by měl respektovat povinnost ČR jako člena EU plnit závazky, mezi něž patří závazek výroby 8 % elektřiny z obnovitelných zdrojů z celkové hrubé spotřeby elektřiny v roce 2010.