Krize v prvotním významu slova

Knížka Filipa Grygara Kritika založení galileovské vědy v Husserlově „Krizi evropských věd a transcendentální fenomenologii“ je především zdařilým úvodem k první a druhé části zmíněného Husserlova spisu. Není však toliko úvodem vysvětlujícím, natož pak popularizujícím, ale ve stručné a jadrné podobě v ní nalezneme téměř vše, čím dle názoru různých filozofů bylo nezbytné Husserlovo odkrytí krize evropských věd doplnit, ne-li poopravit; to vše pak opředeno příhodnými autorovými úvahami a komentáři. Lze ji tedy doporučit nejen tomu, kdo se rozhoduje Husserlův spis studovat, ale i tomu, kdo se chce seznámit s myšlenkami různých autorů inspirovanými první a druhou částí tohoto spisu.

Tímto doporučením by má recenze uvedené knihy měla správně končit. Recenze nějaké práce se má totiž zabývat tím, co je v recenzované práci napsáno, a nikoli tím, co v ní napsáno není. Grygarova kniha však navozuje otázky, o jejichž důkladné zpracování by bylo záhodno tuto knihu rozšířit, a tedy i směr, v němž by studium mělo pokračovat. To pochopitelně její hodnotu nesnižuje, naopak.Tak například materiál v ní shromážděný a přehledně uspořádaný nasvědčuje tomu, že různí dotvářeči a doplňovači Husserlových myšlenek chápali krizi v druhotném, pasivním, dnes však převládajícím významu toho slova: jako situaci svízelnou, tísnivou, div ne beznadějnou. To pak obrátilo jejich pohled především na jevy krizi evropských věd předcházející či ji provázející, na vyhledávání různých historických souvislostí, na zpřesňování Husserlových slov a podobně. I když úvahy tohoto druhu jsou zajímavé, užitečné a mnohdy i objevné, přesto vzhledem k podstatě samotného problému se týkají záležitostí marginálních.

Naproti tomu Husserl chápal krizi v prvotním, aktivním, dnes již téměř potlačeném významu toho slova: jako situaci, v níž je nutno učinit rozhodnutí; nalézt východisko. Dokladem toho je třetí část zmiňovaného Husserlova spisu, v níž je takové možné východisko naznačováno. Vůči němu lze pochopitelně vznášet námitky; ostatně podobně jako vůči různým možným východiskům z různých jiných krizí. Tímto aktivním přístupem k jím odkryté krizi evropských věcí ovšem Husserl takříkajíc nese kůži na trh. Jenže právě tím nebetyčně převyšuje všechny ty, jejichž úvahy se kolem této krize točí. Neboť právě to odlišuje filozofology od filozofografů, smím-li to tak označit.

Nezbývá než si postesknout, že u nás se tradičně za seriózního filozofa považuje pouze filozofograf. Jsem přesvědčen, že autor recenzované knihy má na to, aby se stal filozofologem; pokud ovšem k tomu nalezne dost odvahy, které právě u nás je k tomu zapotřebí.