Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Věda dvojího druhu

 |  14. 7. 2005
 |  Vesmír 84, 418, 2005/7

Na Novoguinejskou biologickou konferenci se každoročně sjíždí intelektuální elita celého ostrova, včetně vědců univerzit – manokwarské a cenderawsiahské – z jeho indonéské části, jakož i odborníků ze dvou univerzit a několika výzkumných ústavů nezávislé Papuy-Nové Guineje. Vědecké konference jsou vysoce ritualizované podniky a i ta novoguinejská vybočuje z mezinárodního standardu jen v drobných folklorních detailech, jakým je upomínkové pouzdro na penis, jež každý účastník obdrží při zahájení, nebo třeba uvedení odborného referátu slovy: „Jako ukazovátko použiji tento oštěp, neboť jsem z kmene Enga.“

Cenu za nejlepší konferenční příspěvek získal loni 24letý Martin Mogia s přednáškou o potravní specializaci kůrovcovitých brouků. Jisté pozdvižení při tom vyvolal drobný detail jeho životopisu, totiž že tento vítěz nad profesory čtyř univerzit ukončil své formální vzdělání desátou třídou vesnické školy kdesi na novoguinejské Vysočině. Po absolutoriu pracoval dva roky jako asistent v našem výzkumném týmu, kde se naučil řemeslu studia potravních preferencí hmyzu, a pak již samostatně připravil svoji vítěznou přednášku.

Další dva kolegové z téhož týmu představili své výsledky i na mezinárodním kongresu o ekologii tropických lesů, pořádaném v australském městě Cairns. Byli tam, vzhledem k tématu kongresu paradoxně, jedinými účastníky tmavé pleti a rovněž jedinými, kteří významný kus tropického pralesa nejen zkoumají, ale také vlastní. Jejich odpověď na obvyklou otázku, jež bývá kladena mladíkům postávajícím na kongresech okolo nástěnek, na nichž prezentují své výsledky, totiž na které že univerzitě právě usilují o získání doktorátu, tazatele poněkud vyváděla z míry, neboť vzdělanci s ukončenou šestitřídkou se v podobných situacích běžně nevyskytují.

Nezodpovědné mimouniverzitní vyučování specializovaných postupů vědy jakožto běžného řemesla a následné, zejména pak úspěšné zapojení takto kvalifikovaných „paravědeckých“ pracovníků do biologického výzkumu v tropech vyvolává na univerzitních katedrách mírného pásma rozhořčení mnoha „pravých“ vědců, kteří mají svoji ryzost osvědčenou příslušným glejtem. Takové heretické aktivity totiž poškozují majestát vědy jakož i aureolu výlučnosti jejích služebníků. Výskyt absolventů pralesních základních škol, kteří dokážou úspěšně mimetizovat vědecké pracovníky v jejich přirozeném prostředí kongresů a sympozií již po dvouletém studiu jejich zvyků, skutečně vyvolává jisté otázky o povaze rutinní vědy.

Bližším zkoumáním zjistíme, že většina vědeckého provozu (nikoli však pokroku) se odehrává jako obsesivně repetitivní aktivita nevelkého intelektuálního kalibru, spočívající ve více či méně mechanickém opakování předchozích výzkumů v mírně pozměněných variantách – popíšeme ještě jedno společenstvo brouků, osekvencujeme gen rbcL ještě u jednoho druhu rostliny, charakterizujeme strukturu ještě jednoho alkaloidu, posypeme ještě jeden druh hmyzu určitou chemikálií (anebo v záchvatu náhlé inspirace jinou chemikálií) a napíšeme o tom ještě jednu publikaci. Mnohý vědec stráví v takovém pracovním zacyklení celý svůj, jistě šťastný a produktivní, život. Pokud se moudře věnuje nějaké dostatečně úzce vymezené otázce, za odměnu se tak přirozeně stává i světovou autoritou na tuto specifickou „problematiku“. K úspěšnému naplnění takové kariéry širšího vzdělání ani mimořádné intelektuální neotřelosti netřeba, na rozdíl od menšinového zaměstnání osob skutečně rozvíjejících svůj obor. Ty ovšem pracují metodami pohříchu spíše uměleckými, kde políbení múz patří k nezbytným ingrediencím úspěchu – jak ostatně ukazuje i uniformně nulová informační hodnota četných knih na téma „jak myslí velikáni vědy“.

Zvykli jsme si velmi přesně rozlišovat mezi malířem pokojů a pláten, zatímco ve vědě není analogická dichotomie mezi provozovateli solidního řemesla a originálně tvořivými individui širší veřejností rozpoznávána. Nakonec k pojmu „vědec“ postrádáme i ustálené přívlastky, jež by tyto dva velmi odlišné stavy vhodně popisovaly. Snad ale je to tak lepší, každý vědec „bez přívlastku“ se pak může cítit dostatečně důležitě. Alespoň do té doby, než to pokazí nějaký amatér, právě se vynořivší z pralesa k převzetí ceny za akademickou excelenci.

Ke stažení

O autorovi

Vojtěch Novotný

Prof. RNDr. Vojtěch Novotný, CSc., (*1964) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Zabývá se ekologií herbivorního hmyzu v tropických ekosystémech. Je vědeckým pracovníkem Entomologického ústavu AV ČR, přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity a vede terénní stanici na Papui-Nové Guineji.
Novotný Vojtěch

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné