Naděje pro neslyšící

Každým rokem přibývají na světě miliony lidí s vážnými poruchami sluchu. Hluchota se stává jedním z vážných problémů lidstva. Poruchy zvukovodu, ušního bubínku nebo středního ucha lze ve většině případů napravit chirurgickými zákroky nebo kompenzovat sluchadly. Častou příčinou hluchoty je však poškození vnitřního ucha. Většinou jsou velkým hlukem, některými antibiotiky nebo v důsledku stáří zničeny vláskové buňky střední komory hlemýždě. Poškození vláskových buněk je příčinou hluchoty u 98 % sluchově postižených dětí.

Vláskové buňky zachycují zvukové vibrace šířící se tekutinou vnitřního ucha a překládají je do nervových signálů odcházejících do mozku. Prozatím se následkům jejich poruchy čelí elektrickými zařízeními – kochleárními implantáty (viz Vesmír 77, 667, 1998/12). Nejlepší by však bylo nahradit opotřebované vláskové buňky novými.

Smíšený americko-japonský tým, který na Michiganské univerzitě vede Yehoash Raphael, vyvinul techniku „regenerace vláskových buněk“, jež je založena na genové terapii. Na virových vektorech přenesli do buněk výstelky scala media (střední komory hlemýždě) morčete gen Atoh1, který kóduje signální molekulu proteinu řídící vývoj vláskových buněk v embryu. Experiment byl nad očekávání úspěšný. Došlo k obnově vláskových buněk, a tím i sluchu morčete. To přináší naději, že by podobná procedura mohla fungovat nejen u morčete, ale i u člověka. Bude však třeba ještě překonat mnoho úskalí. Scala media je u člověka uložena hluboko, a navíc je chráněna kostí. Je tedy těžko dostupná. Je také možné, že lidský imunitní systém bude působit proti infekci virem nebo se objeví ještě další nepředvídané překážky.

Jinou možnost nabídl tým Stefana Hellera z Massachusettské oční a ušní kliniky v Bostonu. Podstatou jejich metody je chemická indukce vývoje vláskových buněk z myších embryonálních buněk. Když jsou vláskové buňky implantovány do kuřecího embrya, vyvíjejí se dále jako vláskové buňky kuřete, které byly v embryu přítomny od začátku. Dalším krokem bude důkaz, že vláskové buňky získané touto metodou navrátí sluch myši, která ohluchla po podávání antibiotik.

K obnovení vláskových buněk tedy vedou dvě cesty. Snad alespoň jedna z nich bude použitelná i pro člověka.

Když však nemohu usnout, protože soused holduje technu, když jsem ohlušen sbíječkami, když v restauraci křičím na svého souseda ve snaze vyhrát souboj s neúnavnými reproduktory, maně mne napadá, zda vlastně není lepší být alespoň trochu nahluchlý. Není nakonec nahluchlost způsobem možné adaptace na současné hřmotné prostředí? Nejsou nahluchlí ve výhodě, protože lépe odolávají stresům, které si navzájem způsobujeme hlasitostí svého konání? Trochu podivná úvaha při poslechu „Ódy na radost“ – a na plné pecky. Kočka, která si tu před otevřením rádia klidně hověla na polštáři, již dávno s vytřeštěnýma očima zmizela z domu. Jen tchyně si slastně podřimuje, protože hluk jí už nevadí. Sluchadla lze prostě odložit anebo vypnout.