Encyklopedie pojatá jako masový produkt

Po rozsáhlé reklamě vyšel koncem roku 2004 v Knižním klubu Euromedia Group další foliant, tentokrát věnovaný naší planetě. V úvodním odstavečku není zmíněn vydavatelský záměr, na úvodní dvoustraně je naznačen jen obsah a typy prezentací, chybí doslov. Jednoznačně však jde o knihu popularizující.

Následující připomínky vznikly během nesystematického listování, psány jsou tak, jak nejspíš bude české vydání působit na zdejšího čtenáře (nepokouším se rozlišit, zda k mé pochybnosti přispěl autor nebo překladatel):

• Anoxické podmínky v sedimentech oceánů bývají spíše důsledkem nahromadění organického materiálu než pouze celosvětového zalednění. (s. 29)
• Čtenář upadá ve zmatek o skupenství podkorových částí Země, hlavně pláště: pomalé proudění pevné fáze? Ovšem magma na povrchu Země se chová jako kapalina. (s. 54–55)
• V pasáži o seizmické aktivitě je uvedeno: „Nejvýznamnějším rozhraním zemského tělesa je hranice kůra-plášť v hloubce asi 2900 km pod povrchem.“ Jen trochu vedle… zhruba v této hloubce leží hranice spodního pláště a jádra. (s. 56)
• Ve výkladu krystalické struktury jsou důsledně uváděny atomy místo iontů. (s. 60)
• O chondritech se píše „…Protože obsahují stejný poměr prvků jako Slunce… Tedy nejvíce vodíku, pak helium…“ (s. 99)
• V pasáži o půdních typech autorům nějak ušlo, jak je velikost půdních zrn podmíněna složením původní horniny a přísunem kyselin z atmosféry i nejvyšších půdních vrstev. Zmínka o pH je přehnaně zjednodušena, na středních školách se u nás podává daleko přesnější vysvětlení. V celé části o čtyřech stranách je jen malá zmínka o významu odvodnění (drenáže) pro formování půd. (s. 100)
• Ve výkladu o vodě chybí populárně podaná zmínka o vodíkových vazbách mezi molekulami vody a jejich důsledcích – jen okrajově je zmíněna hustotní anomálie vody. (s. 126)
• Nevím jak chápat popisek obrázku: „Mraky obsahují stejné množství vodní páry a vodních kapek jako normální pára.“ (s. 128)
• Definice života!? Eukaryonta jsou jednobuněčné organizmy! Nějak mi ty buňky přebývají… (s. 132)
• O evoluci je uvedeno, že se organizmus vyvíjí v procesu pozvolného přizpůsobování. Nic o selekci, pryč s Darwinem… Darwin je v knize sice zmíněn pětkrát, mj. i jako autor evoluční teorie, ale neuvádí se nic o jejím principu. (s. 133)
• O mořských vydrách se píše: „…Zatímco vydří populace upadá, mořských ježků přibývá bez omezení, což brání přemnožení chaluh.“ Spíš ale vznikají „ježovkové pouště“, kde už vůbec žádné chaluhy nejsou, podstatná je i nepřítomnost hvězdic. (s. 134)
• Poslední erupce vulkánu na ostrově Santorinu (Théře) v Egejském moři údajně nastala kolem r. 1640 př. n. l. Nové ostrovy však byly vytvořeny sérií erupcí, počínaje rokem 197 př. n. l. (s. 186)
• Zmateně je interpretována populační pyramida – široká základna pyramidy neimplikuje velkou úmrtnost v nízkém věku, ale rostoucí, rozvíjející se populaci. (s. 362)
• Uvádí se, že velryba grónská nikdy neopouští vody s plovoucím ledem, na příslušném snímku je však „pro názornost“ vyfotografována ve vodě bez ledu… (s. 398)
• Mj. se v knize píše: „…časem by mohlo oceán zbavit jeho bílé reflexní pokrývky, která vodě umožňuje absorbovat více slunečního tepla.“ Odrazky si pořiďte nejlépe černé! (s. 398)
• Dvakrát je zmíněn mys „Hoorn“. (s. 425)
• Aerosoly nejsou jen pevné látky, ale např. i kapičky vody, kyseliny sírové či dusičné, atmosférické produkty emisí aj. (s. 441)
• Zmíněn je odraz záření od molekul skleníkových plynů (!?), není tam však nic o aerosolech, které skutečně záření odrážejí. (s. 442–443)
• Výklad skleníkového efektu je zcela zmatený, vůbec není zmíněn průchod energetického záření Slunce atmosférou ani rozdíl mezi délkou a energií záření absorbovaného a vyzařovaného Zemí. (s. 443)
• Energie je molekulami vody absorbována, ale nezmění teplotu ledu nebo vody. Tak přece anihilace energie? (rovněž s. 443)
• K tvorbě bouřek v obrázku: oblaka prý rotují proti směru hodinových ručiček, vidím však, že jdou „clockwise“. (s. 446)
• El Nino je v textu vysvětleno zmateně, o něco srozumitelněji je objasněno v popisu obrázku, nicméně pasáty nemají východo-západní směr. (s. 449)
• Teplotu atmosféry ve výškách nad 2 kilometry sledují družice. Snad nezakopnou o Kriváň! (s. 451)

Přestávám listovat a snažím se najít některá podstatná fakta. Nikde nevidím zmínku o vztahu mezi složením magmatu-taveniny a teplotou tání, resp. tuhnutí minerálů. V rejstříku postrádám gravitaci – její role v utváření a existenci Země je velmi podceněna. Historie Země (s. 22–23) začíná skokem od velkého třesku k prekambriu a k přehledu klasických geologických období. Teprve na dalších stranách je výklad o tom, co se dálo mezitím. Nakonec přece nacházím jedinou zmínku o gravitaci (s. 25): „uvnitř (protoplanetárního) disku se náhodně srážel prach s ledem… Souběžně s gravitačním přitahováním hmoty rostla…“

Naproti tomu je dokonce dvakrát zmíněn časově dvojí vznik života na Zemi (s. 27), což je dost ojedinělá představa. Veškerý rodící se život byl prý zničen meteorickým bombardováním a prvotní atmosféra byla zničena meteority a slunečním větrem (jen ne relativně slabou gravitací, která neudržela H₂ a He – a neudrží je dodnes). Nikde nenacházím ani pokus populárně přiblížit představu o stavu pevných (?) látek pod velkými tlaky a při teplotách kolem 3 až 4 tisíc K. Nikde ani zmínka o množství tepla produkovaného Zemí, především rozpadem radioaktivních izotopů. Nejsou zmíněny bezkyslíkaté hlubší vrstvy Černého a Baltického moře.

Knižní klub Euromedia Group vydal Zemi jako druhou velkou encyklopedii, předtím (r. 2002) vyšlo Zvíře. V něm je toho dost o savcích, mnohem méně o ptácích – a dále se „perspektiva“ zužuje. O obratlovcích je tam toho celkem dost, o bezobratlých nesmyslně málo. Bylo by asi lepší soustředit se pouze na obratlovce, nebo dokonce jen na savce – vždyť „zvíře“ v obecném povědomí je savec, ostatní jsou „živočichové“. Přes zmíněné chyby poskytuje první encyklopedie jakýsi populární obraz, byť o problematice podstatně užší.

Oběma knihám je společná váha (kolem tří kg bez obalu). Takové knihy se příliš nehodí pro pohodlné čtení v lenošce, či dokonce v posteli. Čtenář pak spíš vzpomíná, zda na půdě nezbyl prapradědečkův čtecí pulpit.

Země je oborově širší, začlenění informací o životě do geologie je oprávněné, ale nevyužité, až na výjimky není ukázán formační vliv biosféry – organizmů – nemluvě o zpětných vazbách mezi biologickými a geologickými procesy. Je to do značné míry oprašování klasických představ, nové poznatky se buď obcházejí, nebo podávají nepřesně, což platí i o evoluční teorii z poloviny 19. století. Pokud je některý problém zmíněn dvakrát či třikrát, nacházím rozdíly, někdy i rozpory. Encyklopedie Země často mate, v lepším případě konzervuje školské poznatky starší generace. Celkově klouže po povrchu, popisuje minerály, moře, vulkány, pouště, nicméně výklad o deskách a tektonice kůry (tedy nejpodstatnější poznatek geologie v 20. století) je rozptýlen na několika místech. Také se kniha dost vyhýbá podstatným silám a principům.

Čtení je to (až na váhu a objem svazku) pohodlné, zdánlivě čtenáře uspokojí, to podstatné ale namnoze chybí. Výsledek rozhodně pokulhává za masivní reklamou. Jde spíš o masový produkt než o encyklopedii v pravém smyslu slova. I od masově produkovaného masa či brambor ale požadujeme plnou výživnou hodnotu.