Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Prodej půdy cizincům

Ad Půda je naším bohatstvím, Vesmír 83, 684, 2004/12
 |  14. 4. 2005
 |  Vesmír 84, 197, 2005/4

V závěru poutavého článku o významu půdy pro život člověka vybízí Z. Vašků k prozatímnímu zákazu prodeje půdy cizincům, který dokumentuje historickými zkušenostmi a doporučeními, jak naši předci půdu neprodávali v obavě, aby nepřišla do rukou nepřátel. V podtextu článku lze najít rovnítko mezi pojmy „nepřítel“ a „cizinec“. Tento postoj k cizincům zřejmě pochází z dob stálých sociální vazeb společnosti, kdy každý nově příchozí cizinec byl automaticky podezřelý a začlenit se do společnosti dané komunity trvalo dlouho – i několik generací. Toto uspořádání mělo své výhody – řada zákonů byla nepsaná, a přesto dodržovaná, protože trest za jejich porušení byl tvrdý – vyloučení ze společnosti. Nemusíme přitom mluvit o skupinách kočovných lovců, společnost byla podobně stabilní i v době poměrně nedávné, kdy většina obyvatelstva byla připoutána k půdě. Nepřátelství k cizincům bylo dobrou obranou společnosti, pomáhalo totiž udržovat neměnný a do určité míry i osvědčený způsob života.

Rovnítko mezi slovy „cizinec“ a „nepřítel“ už však není ospravedlnitelné v dnešní době, kdy i na vesnicích je sociální struktura mnohem uvolněnější a téměř neumožňuje vynucování nepsaných zákonů. Tato změna nastala zejména ve dvacátém století a stala se důvodem růstu pravomocí státu a jeho aparátu – byrokracie. Díky rozmachu trhu je každý jedinec s dostatečným příjmem nezávislý na přímé a vědomé pomoci ostatních, a i když nemusí být v dané vesnici vítán, jen těžko mu může být život výrazně znepříjemněn legálními prostředky. Na místo tradičních zvyklostí nastupují zákony, policie a soudy. I když nejsou zdaleka tak efektivní jako tradice a zvyklosti, jsou jedinou možností.

Důsledky těchto změn jsou rozsáhlé a pravděpodobně ještě nejsou všechny známy. Kromě již zmíněné nutnosti větší státní regulace je to také oslabení národní soudržnosti. Pojem cizinec tak do určité míry ztrácí svůj negativní význam. Mám-li si vybrat mezi tichým párem z Německa v důchodu nebo hlučnými českými studenty jako sousedy, národnost jen těžko bude kritérium, podle kterého bych volil. Řada stereotypů jistě bude ještě dlouho přežívat a nové vzniknou, ale v běžných situacích již nehodnotíme lidi podle národní příslušnosti, nýbrž podle jejich vlastností.

Stejný argument platí i pro nakládání s přírodními zdroji. Když chceme zabránit devastaci půdy, pouhé rozlišení Čech versus cizinec nefunguje. Využít půdu s ohledem na krátkodobý zisk může Čech ze sousedního okresu stejně jako (například) Australan. Pokud chceme „drancování“ opravdu zabránit, musíme vytvořit efektivní a jednoduché zákonné opatření, které bude platit pro všechny. Jinak nám půdu nezničí (také) cizinci, ale zničíme si ji sami. Přitom pouhým omezením prodeje fakticky ničeho nedosáhneme. Již dnes si přes různé společnosti cizinci půdu mohou koupit, stačí si založit či koupit jakoukoliv firmu. Na firmy se totiž dnešní zákaz prodeje vůbec nevztahuje. Současné omezování prodeje je tak spíše populistické opatření, které obtěžuje více naše sousedy při nákupu domku na důchod než spekulanty orientované na rychlý zisk.

I když by na obranu svobodného prodeje půdy šlo vznést řadu dalších i ekonomických argumentů, pouhé optické srovnání kvality péče o krajinu při přejezdu hranic naznačí, že bychom na uvolnění prodeje půdy spíše jen vydělali. Nebojme se cizinců, již to nejsou nepřátelé. Jsou to lidé jako my, někteří hodní, někteří zlí.

Autorova odpověď


Na samý závěr článku Půda je naším největším bohatstvím (Vesmír 83, 684, 2004/12) jsem uvedl: „Především se zdá být logický požadavek odsunout možnosti volného nákupu půdy pro cizince do doby, kdy se základní ekonomické podmínky v zemědělství v ČR vyrovnají podmínkám ve státech Evropské unie“ (s. 690). Tato jediná věta postačila panu Janu Myslivečkovi, aby rozvinul svoje úvahy s pojmy cizinec – nepřítel – půda v rukou nepřátel – nepřátelství k cizincům…, což prý lze nalézt v podtextu mého článku.

Chtěl bych čtenáře Vesmíru ubezpečit, že můj příspěvek hodnotí pouze ekonomické souvislosti prodeje půdy. Domnívám se, že každý, kdo je trochu obeznámen s obtížnou situací našeho zemědělství, ví, o čem hovořím.

Ke stažení

O autorovi

Jan Mysliveček

Mgr. Jan Mysliveček (*1980) vystudoval matematiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, nyní se zabývá ekonomií v rámci PhD. studia v Centru pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání (CERGE-EI) při Karlově univerzitě.

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné