Homosexualita beranů a lidí

Autor v článku svým způsobem upozorňuje na výsledky studia Charlese E. Roselliho publikované v časopise „Endocrinology“, které se týkají 8% homosexuality beranů. Jádro Mihulkova hodnocení je obsaženo hned v první větě: „Přestože konzervativní kněží kážou co mohou, homosexualita je docela jistě záležitost biologie a genů, nikoliv zpustlého chování a zkaženého charakteru.“ Nedovedu si představit, že by jacíkoliv kněží, ať konzervativní či pokrokoví, kázali o homosexualitě beranů, ale o to zde nejde. Jde o to, že Stanislav Mihulka poznatky z oblasti zvířat podpírá svůj názor na chování lidí. Jako terminologický vtip v duchu antropomorfizmů Olivie Judsonové (srv. Vesmír 83, 232, 2004/4) pak můžeme chápat to, že někteří berani mají raději „kluky než holky“. Podstata je v tom, že člověk není jen tvor biologický, ale i kulturní a jeho chování není formováno jen jednostranně. Homosexuální orientace u savců skutečně není výjimečná a vrozená několikaprocentní orientace u lidí rovněž byla prokázána seriózními studiemi. Proti tomu nekážou kněží a je to publikováno v pracích křesťanských autorů, ale problém je v hodnocení chování, které z tohoto jevu vyplývá. To je již otázka etiky. Podpírat etické hodnocení chování lidí příklady z oblasti zvířat je velmi ošidné. Pro každý způsob jednání, které dnes v naší kultuře označujeme jako deviantní, bychom mohli najít v „říši zvířat“ příklady, jimiž bychom doložili, že jde o jednání přirozené. Mohli bychom tím ospravedlnit takřka jakékoliv jednání v oblasti sexuální (pedofilii, promiskuitu aj.), agresivitu i antropofagii. Na druhé straně podporovat způsoby chování, které bychom si chtěli v současnosti ospravedlnit, účelově vybranými jevy z historie či jiných kultur, které měly nebo mají své vzorce chování a svůj hodnotový systém, je rovněž nebezpečné. Tak bychom mohli ospravedlnit takřka vše – od zabíjení nenarozených či narozených dětí, přes likvidaci odpůrců či příslušníků jiných etnik, až po zabíjení starců. Pokud argumenty bereme z oblasti biologické nebo sociální, pak bychom si měli dát pozor abychom při hodnocení určitého jevu neupadli do fundamentalizmu, ať již jde o fundamentalizmus biologický či jiný.

Josef Unger, Katedra antropologie PřF MU Brno

Odpověď autora:

Často mám pocit, že zaklínadlem „biologický fundamentalizmus“ se ohánějí lidé, kteří mají strach. Strach z toho, že rozvoj vědeckého poznání rozežere jejich memy. Strach přiznat si, že jsme živočichové, a to konkrétně primáti, z jedné linie savců. Strach z toho, že naše hardware i software je v genech, které rozhodujícím způsobem utvářejí kromě všeho ostatního i naše chování a naši „svobodnou vůli“. A konečně strach z toho, že vůbec nejsme jediní, kteří mají kulturu. Ano, jistě, některé naše společnosti mají notebooky a to je prima. Některé společnosti kosatek zase loví pomocí bublin a i ony si to náležitě užívají.

Pan Unger bohužel přehlédl nosnou myšlenku mého příspěvku, přestože je v něm explicitně uvedena. Přitom nadějně odhalil můj terminologický vtip s tím, že někteří berani mají raději „kluky než holky“. Jsem nesvůj z toho, že moje tvrzení o kázání konzervativních kněží vztahuje na homosexuální berany, což je tak absurdní, že pana Ungera váhavě podezřívám z pokusu o nadsázku. Co však mohu říci s naprostou jistotou je, že se ani v nejmenším nepokouším, ať už eticky nebo neeticky, hodnotit homosexualitu. Svým příspěvkem jsem chtěl sdělit především to, že homosexuální chování beranů, lidí a čert ví koho ještě, je nepopíratelně dané biologicky. Je zvláštní a znepokojivé chápat tento strohý fakt jako názor na chování lidí.

Pan Unger se hrubě mýlí, pokud se domnívá, že s tímto faktem konzervativní církevní či političtí představitelé obecně souhlasí. Stačí nahlédnout do některých církevních tiskovin či proklikat příslušné webové stránky.

Existuje nemalé množství lidí domnívajících se a prohlašujících, že homosexualita je zpustlé chování bezbožných floutků nebo nemoc. Často argumentují tím, že homosexualita je nepřirozená. Jsem hluboce přesvědčen, že studie Roselliho a mnohé další robustně dokládají, že to není pravda. Homosexualita je jistě nenormální ve smyslu statistickém, jak trefně poznamenává Jan Zrzavý ve své nové knize Proč se lidé zabíjejí. Sluší se ovšem dodat, že není nepřirozená.

Být homosexuál je asi tak deviantní jako být černoch či herečka. Rád souhlasím s tvrzením, že ospravedlňovat jakékoliv projevy lidí lacinými analogiemi ze světa jiných živočichů není šťastné. Potíž je v tom, že ani homosexuálové, ani černoši, ani herečkyžádné ospravedlnění nepotřebují. Já je prostě respektuji.

Stanislav Mihulka