Aktuální číslo:

Mýty a skutečnosti o lese a lesnictví v České republice

| 10. 11. 2005

| Vesmír 84, 680, 2005/11

Není pochyby, že poměrná hojnost lesů, které v našich zemích stále ještě tvoří skoro třetinu veškeré půdy, určuje tón ve zhledu našeho živočišstva. Přispívá k tomu také okolnost, že lesy jsou u nás celkem rozděleny po celém území, takže nemůžeme říci, že by některý okres českých zemí byl docela bez lesů a že by někde byla souvislá veliká prostora obdělávané půdy, kde by nebyla stromová vegetace, háje nebo parky.

Julius Komárek, Česká zvířena, Melantrich, Praha 1950

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem každoročně zpracovává pro Ministerstvo zemědělství ČR „Zprávu o stavu lesa a lesního hospodářství ČR“. Podkladem jsou díla hospodářské úpravy lesů a různá speciální odborná šetření. Exaktně zjištěné údaje lze konfrontovat s některými mýty rozšířenými mezi českou veřejností.

Mýtus: Příliš se těží, dříví z lesů mizí.

Skutečnost: Celkové zásoby dříví v lesních porostech rostou (tab. I, obrázek 3).

Mýtus: Les se vytěží, a potom nezalesní.

Skutečnost: Lesy jsou po těžbě znovu zalesňovány. Každoročně vzniká 20–24 tisíc ha holin (údaje za období 2000–2004). Vlastník lesa je ze zákona povinen zalesnit holinu do 2 let od jejího vzniku. Ročně je uměle zalesněno asi 16–22 tisíc ha holin a 2–3 tisíce ha holin je obnoveno přirozenou cestou (2000–2004). Celková výměra holin ke konci kalendářního roku byla od r. 2000 vždy menší než 1 % z celkové plochy lesních pozemků.

Mýtus: Lesů ubývá.

Skutečnost: Výměra lesů pozvolna vzrůstá. Plocha lesních pozemků rok od roku roste, činí 2646 tisíc ha (2004), což je asi o 8,5 tisíce ha více než r. 2000 či asi o 455 tisíc ha více než r. 1875. Každoročně je zalesňována část zemědělské půdy (díky dotacím z EU), dále je upřesňována evidence ladem ležící půdy, která zarůstá lesem.

Mýtus: Stále se pěstují jen smrkové monokultury.

Skutečnost: Zastoupení dřevin se postupně mění od jehličnatých druhů k listnatým tak, aby bylo dosaženo doporučeného složení lesních porostů. Jde o proces dlouhodobý. Cílem lesnické politiky státu je dosáhnout porostů druhově rozrůzněných, ne však výhradně listnatých. Ekonomicky výnosné dřeviny ovšem musí zůstat hlavní, vlastníky lesů „živí“ především smrk. V horských polohách je smrk přirozenou dominantní dřevinou. Průměrná doba obmýtní (rámcová produkční doba jednotky diferenciace hospodaření) je 115 let (2004), proto se zastoupení dřevin mění jen pomalu (oproti r. 1995 ubylo jehlič- nanů o 1,5 %). Rychlý postup by znamenal velká rizika a finanční ztráty.

Mýtus: Na západě si své lesy šetří, zatímco u nás se lesy drancují pro vývoz.

Skutečnost: Rozvinutá společnost se ve spotřebě surovin orientuje především na obnovitelné. Vývoz surového dříví činí 24,7 % z celkové roční těžby (2004). V ČR je nízká poptávka po dříví a výrobcích ze dřeva. Přebytky je nutné prodat, protože nechat lesní porosty zestárnout je neekonomické (ztráta přírůstu, těžká prodejnost silných dimenzí) a riskantní (hniloba, choroby, vítr, kůrovci). Česká republika je součástí otevřeného evropského trhu s dřívím. Obchod s dřívím není státem regulován.

Literatura

Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR – stav k 31. 12. 2004, Ministerstvo zemědělství ČR, 2005.
Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR – stav k 31. 12. 2003, Ministerstvo zemědělství ČR, 2004.
Obě zprávy jsou volně dostupné na stránce www.uhul.cz/zelenazprava/. >

Citát

Karel Havlíček Borovský: O literatuře, Praha 1955, str. 27–29

Věda každá (filosofii vyjímajíc, která ale opravdu mezi vědy nenáleží, což zde dokazovati obšírno by bylo, a k věci samé nyní nepotřebno jest) sama v sobě jistými pevnými, dobře určenými hranicemi obmezena, a proto jasná a patrná jest, a proto posuzovatel vědeckého spisu, nechce-li sebe v potupu a v posměch uvrci, nevyhnutelně aspoň tolik vědě té, do které spis náleží, rozuměti musí jako spisovatel, ne-li více; tu jest ku kritice zapotřebí známostí věcnatých, které se nedají nějak jen naoko líčiti. Kritik udati musí, jak dalece spisovatel spisem svým rozšířil okres známostí ve vědě své, co nového přidal ke starému již známému, jaké bludy odkryl v dosavadních soustavách atd., což se všechno bez známosti v též vědě nikterak státi nemůže.

Aby však nám někdo zle nerozuměl, musíme zde dodati, že zde vědu béřeme v poněkud jiném, a sice širším smyslu než obyčejně, nevylučujíce ze vědy i tak zvané prostonárodní spisy o podobných předmětech, což již také lehko z toho uzavříti možná, že stavíme vědu (Wissenschaft) naproti umění (Kunst). K tomuť každý soudný milerád přisvědčí, že jest k dobrému prostonárodnímu spisu, ku př. o fysice, vlastně více a důkladnějších známostí fyzikálních zapotřebí než ke spisu o tom samém předmětě v tak zvané vědecké suché formě, poněvadž je tíž vyložiti neučenému než učenému; nepočítajíc k tomu ani jiných psychologických atd. vědomostí a zkušeností, které si nevyhnutelně dobrý prostonárodní vykladač napřed získati musí. […] A proto také neschvalujeme to takové shůry se dívání a nosem pokrčování suchých formulkovitých vědařů na prostonárodní vykladače, které oni ve své školácké nadutosti daleko pod sebe staví, protože jejich spisům každý rozuměti může. Za našich časů také opravdu tito prostonárodní vykladatelé nauk v mnohem větší vážnosti jakožto lidé v každém ohledu světu prospěšnější; věda odloživši paruku svou, nestydí se vstupovati mezi veškeren lid, udělujíc štědře a užile všeliké své těžké a pracně dobyté resultáty každému, byť by do cechu nepřipsanému.

Na kritikování knih takových naukových a vědeckých nepustí se tak snadně nikdo bez potřebných známostí, poněvadž by jak již praveno, nevědomost svou jistě objevil. Tu každá špatná kritika, nematouc nic všeobecné mínění, padá na hlavu samého kritikáře.