Příběh Arnošta Kolmana

Shodou okolností jsem při pročítání Vesmírů narazil na glosu Fyzika a Arnošt Kolman (Vesmír 73, 351, 1994/6) několik týdnů poté, co vyšly česky Kolmanovy vzpomínky (Zaslepená generace. Paměti starého bolševika, Host, Brno 2005). Je to zajímavé čtení, tím spíše že působení Arnošta Kolmana u nás v letech 1945–1948 (profesor Karlovy univerzity a vedoucí Agitpropu ÚV KSČ) a 1957–1963 (řádný člen ČSAV, ředitel Filozofického ústavu ČSAV a předseda vědeckého kolegia pro filozofii) zanechalo nezanedbatelnou stopu v českém marxizmu i filozofii. Rektor Mnichovské univerzity Nikolaus Lobkowicz o Kolmanovi tenkrát napsal: Kolman byl nejvhodnější muž, kterého si komunisté na pražské universitě vůbec mohli přát. Na jedné straně přesvědčený marxista-leninista; na druhé straně však otevřený světu a dosti vzdělaný, aby dokázal imponovat pražským akademickým kruhům… Kolman si velice brzy získal jejich obdiv. Přece jen věděl víc, než se v té době očekávalo od sovětského filozofa; najmě jeho hluboké znalosti matematiky, fyzikálních přírodních věd a v neposlední řadě i logistiky zřejmě na pražské universitě, orientované positivisticky, zanechaly dobrý dojem… Arnošt Kolman byl uznávaným vědcem a filozofem – konzultace v internetových stránkách skýtá stovky různých zajímavých článků i údajů v mnoha řečech. Zvláště často je zmiňován jeho pionýrský boj za rehabilitaci kybernetiky koncem padesátých let v SSSR. Zatím nebyla zpracována Kolmanova úloha v letech 1958–1963 ve Filozofickém ústavu – za zmínku však jistě stojí skutečnost, že když Novotný požádal v roce 1962 stranickou organizaci tohoto ústavu, aby názory akademika Kolmana odsoudila, postavila se tato organizace jednomyslně za svého ředitele. (Pozn. red.: O Kolmanovi viz též Vesmír 73, 93, 1994/2; 75, 584, 1996/10, 77, 626, 1998/11 ad.)

V zmíněném článku z r. 1994 je však jedna hrubá nepřesnost: tři a půl roku ve vězení v Lubjance nebyly žádným sanatoriem a není pravda, že Kolman mohl psát, a dokonce publikovat. Jednou na otázku svého vyšetřovatele Putinceva řekl, že se v hlavě zabývá abstraktními problémy algebry. Vyšetřovatel mu uložil, aby dal své výsledky na papír a nechal je recenzovat odborníkem (byl to známý algebraik a profesor Moskevské univerzity Kuroš), který Kolmanovy úvahy ohodnotil jako zajímavé a objevné. Bylo to však pouze při této příležitosti, kdy Kolman během svého pobytu v cele na Lubjance měl k dispozici papír a tužku.

Víc se ale lze dočíst v právě vyšlých pamětech, o kterých řekl jeden z jejich recenzentů (P. Kosatík): Napsat podobnou knížku jako román by nešlo, nikdo by jí nevěřil. Něco takového se mohlo jenom stát.