Aktuální číslo:

2019/12

Téma měsíce:

Odpady

Pivovar poloviční, ale pivo celé

České pivo v prášku do celého světa
 |  13. 10. 2005
 |  Vesmír 84, 575, 2005/10

Výroba piva je natolik složitá (Vesmír 82, 550, 2003/10), že jeden žasne, když pozvedá číši oblíbené značky pěnivého moku – a ten má stále stejnou chuť, vůni i barvu. Přesto se vypiplané procesy dále vylepšují a vymýšlejí se změny a novinky (anebo se o nich aspoň dovídáme).

Příprava sladu dnes již zpravidla bývá oddělena od vlastní výroby piva, dělba práce však postoupila dál. V klasickém průmyslovém pivovaru se rozemletý slad smíchá s vodou (vystírá), zahřívá (rmutuje) a vaří s chmelem. To se děje v „srdci pivovaru“ – varně – a výsledkem je mladina. Ta se chladí, přidají se do ní pivovarské várečné kvasnice a ve spilce (nebo dnes ve velkoobjemových cylindrokónických tancích) pak probíhá hlavní kvašení a po něm pozvolné dokvašování a zrání. Nakonec se pivo stáčí, expeduje – a pije.

Je to sice s podivem, ale „srdce pivovaru“ se dá oddělit, nebo lépe řečeno – jedno srdce může bít pro více pivovarů. Jak je to možné? Uvařená mladina nemusí hned postoupit do dalšího kola výroby, ale lze z ní připravit koncentrát, který může mít pastovitou nebo práškovitou podobu. Tento koncentrát se snadno přepravuje na velké vzdálenosti spolu s kulturou speciálních kvasnic a přesným technologickým postupem pro výrobu kvalitního piva českého typu.

Mladinový koncentrát umožňuje výrobu piva jak v podmínkách domácí výroby, tak v minipivovarech i pivovarech průmyslových. Výhodou jeho použití je, že lze zajistit standardnost jak koncentrátu, tak výsledného piva. Uplatňuje se především tam, kde vysoké investiční náklady brání postavit nové pivovary nebo dodávat standardně kvalitní suroviny.

Jedinečnost českého piva se nezapřela ani v této oblasti – Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, a. s., v Praze získal za svůj mladinový koncentrát zlatou medaili s diplomem na největší průmyslové výstavě v jihovýchodní Asii – Vietnam Expo 2005.

Ke stažení

O autorovi

Stanislav Vaněk

RNDr. Stanislav Vaněk (*1952) vystudoval biologii na PřF UK v Praze, krátce pracoval v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, v časopise Živa a v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Deset let se v oddělení klinické hematologie 2. FN v Praze zabýval imunologií a zejména průtokovou cytometrií. K zájmům patří fotografie (absolvoval Institut výtvarné fotografie a Pražskou fotografickou školu) a horolezectví.
Vaněk Stanislav

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu1 si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla.2 V...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné