Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Pivovar poloviční, ale pivo celé

České pivo v prášku do celého světa
 |  13. 10. 2005
 |  Vesmír 84, 575, 2005/10

Výroba piva je natolik složitá (Vesmír 82, 550, 2003/10), že jeden žasne, když pozvedá číši oblíbené značky pěnivého moku – a ten má stále stejnou chuť, vůni i barvu. Přesto se vypiplané procesy dále vylepšují a vymýšlejí se změny a novinky (anebo se o nich aspoň dovídáme).

Příprava sladu dnes již zpravidla bývá oddělena od vlastní výroby piva, dělba práce však postoupila dál. V klasickém průmyslovém pivovaru se rozemletý slad smíchá s vodou (vystírá), zahřívá (rmutuje) a vaří s chmelem. To se děje v „srdci pivovaru“ – varně – a výsledkem je mladina. Ta se chladí, přidají se do ní pivovarské várečné kvasnice a ve spilce (nebo dnes ve velkoobjemových cylindrokónických tancích) pak probíhá hlavní kvašení a po něm pozvolné dokvašování a zrání. Nakonec se pivo stáčí, expeduje – a pije.

Je to sice s podivem, ale „srdce pivovaru“ se dá oddělit, nebo lépe řečeno – jedno srdce může bít pro více pivovarů. Jak je to možné? Uvařená mladina nemusí hned postoupit do dalšího kola výroby, ale lze z ní připravit koncentrát, který může mít pastovitou nebo práškovitou podobu. Tento koncentrát se snadno přepravuje na velké vzdálenosti spolu s kulturou speciálních kvasnic a přesným technologickým postupem pro výrobu kvalitního piva českého typu.

Mladinový koncentrát umožňuje výrobu piva jak v podmínkách domácí výroby, tak v minipivovarech i pivovarech průmyslových. Výhodou jeho použití je, že lze zajistit standardnost jak koncentrátu, tak výsledného piva. Uplatňuje se především tam, kde vysoké investiční náklady brání postavit nové pivovary nebo dodávat standardně kvalitní suroviny.

Jedinečnost českého piva se nezapřela ani v této oblasti – Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, a. s., v Praze získal za svůj mladinový koncentrát zlatou medaili s diplomem na největší průmyslové výstavě v jihovýchodní Asii – Vietnam Expo 2005.

Ke stažení

O autorovi

Stanislav Vaněk

RNDr. Stanislav Vaněk (*1952) vystudoval biologii na PřF UK v Praze, krátce pracoval v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, v časopise Živa a v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Deset let se v oddělení klinické hematologie 2. FN v Praze zabýval imunologií a zejména průtokovou cytometrií. K zájmům patří fotografie (absolvoval Institut výtvarné fotografie a Pražskou fotografickou školu) a horolezectví.
Vaněk Stanislav

Doporučujeme

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Ondřej Vrtiška  |  16. 7. 2018
Manželé Hana a Dalimil Dvořákovi se seznámili v laboratoři. A nebylo to naposledy, co zaujetí pro organickou chemii ovlivnilo jejich životy i mimo...
Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

John Smellie  |  16. 7. 2018
Antarktida je rozlehlá pustina pokrytá největším ledovým příkrovem světa, který obsahuje asi 90 % globálních zásob sladké vody. Funguje jako obří...
Ztracený potápník

Ztracený potápník uzamčeno

Josef Lhotský  |  16. 7. 2018
„Konference jsou od toho, abys tam navazoval styky a chlastal,“ řekl mi kdysi… — Povídka proplétající osudy tří velkých postav biologie.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné