Dějiny Židů na Slovensku

Kdyby práce Jána Mlynárika „Dějiny Židů na Slovensku“ vyšla – s některými jen poněkud pozměněnými údaji – kdykoli po roce 1945, byla by neméně aktuální než dnes. Tehdy jsme toho věděli o Židech na Slovensku a jejich minulosti právě tak málo jako dnes. Česká veřejnost potřebuje znát fakta, která Mlynárikova kniha přináší o dějinách slovenských Židů od středověku až do konce 20. století. Zejména jsou potřebné znalosti o postavení Židů za slovenského státu v letech 1939–1945. Fakta z této doby jsou otřesná a Mlynárikova kniha je podává bez historického zamlžování, u nás tak obvyklého. Mám na mysli hlavně antisemitizmus, který s neopakovatelnou drsností postihoval židovské obyvatele Slovenska. A protože antisemitizmus byl vlastní celým evropským dějinám, neomezují se tak důsledné práce, jako je Mlynárikova, pouze na Slovensko.

Z mnoha vztahů, v nichž nenávist vůči Židům souvisela s dějinnou skutečností, je pro nás zvláště významná okolnost, že antisemitizmus provází křesťanskou církev během jejího dějinného vývoje, a to na základě přesvědčení, že Židé „zabili našeho Spasitele“ a že tento hřích vězí na židovském národě neustále. Takto nábožensky podložený antisemitizmus byl postupně od dvacátých let minulého století posilován, popřípadě vytlačován antisemitizmem rasovým. Ten propagovali nacisté v důvěře, že na rasovém základě vymýtí Židy ze světa nebo alespoň z Evropy (a v Evropě v současné době Židé už skutečně nejsou).

Nejdůležitější a nejvýznamnější část Mlynárikovy knihy líčí setkání židovského obyvatelstva na Slovensku s vražedným antisemitizmem za tzv. Slovenské republiky, satelitního státu hitlerovského Německa. Byl to stát, v jehož čele stál katolický kněz Jozef Tiso, a zároveň stát, který se neblaze zapsal do evropských dějin tím, že dobrovolně, aniž musel, transportoval Židy ve velkém počtu do německých vyhlazovacích táborů. Židovský majetek byl „arizován“ a za každého transportovaného Žida se slovenský stát uvolil zaplatit 500 marek a potravu na čtrnáct dní.

V této vichřici protižidovské nenávisti se musela se slovenským antisemitizmem vyrovnat zejména katolická církev. Četl jsem mnohá pojednání o tom, jak prý Vatikán přistupoval ležérně k vyvražďování Židů za druhé světové války. Pokud jde o Slovensko, lze taková tvrzení ověřit na základě faktů, které přináší Mlynárikova kniha. Dokazují, že Vatikán naopak dělal vše možné, aby vyvražďování Židů na Slovensku zabránil. Neustále intervenoval, žádal o křesťanský přístup k Židům, ale zbraně církve byly slabé proti vlivu nacistů, mocenskému aparátu státu i touze mnoha občanů získat arizací majetek. Orgány slovenského státu ani sám prezident Tiso neustálých varování Vatikánu nedbali. Tváří v tvář postupující genocidě Vatikán nezdůrazňoval náboženský nebo rasový původ obětí. Kladl naopak důraz na to, že se s žádnou lidskou bytostí, ať už je jakéhokoli původu a náboženského vyznání, nesmí zacházet nelidsky, a činil přímo prezidenta Tisa odpovědným za transporty Židů ze Slovenska. Marně.

Zdá se, že kromě Německa nikde v Evropě nedosáhl za druhé světové války antisemitizmus toho stupně jako na Slovensku. Přítomen byl ale všude, v Protektorátu Böhmen und Mähren rovněž. Závěr Mlynárikovy knihy se vlastně týká nejen Slovenska, ale celého poválečného Československa; z Čech a Moravy byli mnozí německy hovořící Židé, kteří se vrátili z koncentráků, opět nelidsky vyhnáni do zničeného Německa – dálo se tak podle Benešových dekretů; stačilo, když rodiče uvedli ve sčítání lidu 1930 německou národnost. Víme-li to, neudiví nás ani antisemitské procesy s „protistranickou bandou“ Slánského, ani rostoucí vlna antisemitizmu pohlcující dnes postupně celou Evropu. Tato nenávist má na starém kontinentě hluboké kořeny.

Chce-li někdo Mlynárikovi-historikovi něco vytknout, může upozornit na malý citový odstup od zvoleného tématu. Je to tak. Mlynárik je vzácný typ autora, který zásadně stojí na straně slabých a ponižovaných. Má upřímné porozumění pro etnika, která jsou ohrožena, jsou v menšině, nebo dokonce se jim děje křivda. Tím spíše jeho kniha poskytuje čtenáři základní informace o židovském obyvatelstvu na Slovensku ve středověku i o rozvoji slovenského židovstva po josefínských dekretech a o konfliktech, s nimiž byl tento rozvoj spojen.

Především je Mlynárikova kniha „Dějiny Židů na Slovensku“ důležitým příspěvkem k poznání antisemitizmu; nejhorší, nejvytrvalejší a nejsilnější nenávisti, jakou kdy Evropa poznala.