Aktuální číslo:

2022/11

Téma měsíce:

Cytoskelet

Strach z neznámých krajin

 |  17. 1. 2005
 |  Vesmír 84, 3, 2005/1

KOTRLÝ: Říkal jste, že máme konečně začít nějak čelit –

PRIMÁŘ: Určitým sice jen ojedinělým, nicméně alarmujícím projevům různých iracionalistických nálad…

Václav Havel, Pokoušení

Vzrušení nad proslovem Petra Vopěnky „Veřejný anonym“, uveřejněným v říjnovém čísle, jsme čekali, doufali jsme však, že diskuse, namísto aby klouzala po povrchu, pronikne hlouběji do tématu, které se Vopěnka rozhodl otevřít. 1) Diskusní příspěvky se dělí v podstatě do dvou skupin. V jedněch autoři nacházejí ve Vopěnkově proslovu styčné body s vlastními názory. Jiné příspěvky jsou naopak velmi, dalo by se říci, že nekriticky, kritické.

Opět se ukázalo, že některá slova mají podivuhodnou, doslova magickou moc: že samo jejich vyslovení evokuje třas takřka iracionální. Jen zkuste prohodit: „astrologie“, „homeopatie“, „numerologie“, „magie“ – a z lesa se ozve „postmodernismus“, „pavěda“, „šarlatánství“, „podvod“, „alternativní věda“, v lepším případě pak zaznějí přesvědčené argumenty, že je vědecky vyloučeno, aby planety měly vliv na pozemské dění, nepřítomné molekuly na léčivé účinky látek, čísla zrození na povahu zrozených, vyslovení jména ducha na jeho zaklepání (jako by právě takové vlivy různí Vopěnkové, Neubauerové či oba Havlové obhajovali).

Co když Vopěnka chtěl nasměrovat naši pozornost k něčemu závažnějšímu a ona tabuizovaná slova užil hlavně proto, aby vyrušil učené skeptiky z jejich sebejistého klidu? To druhé se mu podařilo (i víc, než asi předpokládal – jednoho význačného badatele prý rozladil i odkaz na Heideggera). To prvé na sebe čeká.

Zkusme číst znovu bez klouzání. Setkáme se například s větou: „Pokrok lidstva bývá vyvolán jak úvahami a činy racionálními, tak i iracionálními.“ (Mimochodem, kdyby Vopěnka měl sklon k postmodernímu myšlení, jistě by se vyhnul slovu „pokrok“.) Klíčové v té větě je slovo „vyvolán“. Je-li jev (objev, vynález, …) B vyvolán úvahou A, neznamená to, že A je příčinou B, tím méně nutnou příčinou. Ba ani není třeba, aby A byla úvaha správná a rozumná, může to být i nemožnost, omyl, snivá iluze. Krásným úkolem vědy o vědě je zkoumání, jak takové „vyvolání“ funguje, zda ono A v něm hraje roli stimulu, katalyzátoru, navedení, ale třeba i odvedení (od uznávaně „racionálního“ myšlení). Ke znalosti B později už ani nemusíme o A vědět (často nevíme, což je škoda). Každý adept vědy by se měl v takovémto „vyvolávání“ cvičit.

V úvodu své nedávné knihy „Vyprávění o kráse novobarokní matematiky“ 2) Vopěnka líčí, jak se Bernardu Bolzanovi a později Georgu Cantorovi vynořil pojem aktuálního nekonečna z teologických úvah o křesťanském Bohu, jenž jediný může nazírat nekonečno „v dokonalé celistvosti“. Tehdy se aktuální nekonečno setkalo s velkou nevolí právě u zastánců racionalistické západoevropské vědy 19. století; dnes je neodmyslitelnou součástí velmi racionální moderní matematiky. Kdo něco o Vopěnkově matematice ví, pochopí, že právě takovéto věci měl nejspíš na mysli (kdo neví, toho může dráždit i přívlastek „alternativní“ u jeho teorie množin).

Příkladů, kdy iracionální úvaha (vyberte si, v jakém smyslu iracionality) vedla k nějakému objevu, popřípadě kdy tomu duch doby zamezil, by se v minulosti našla dlouhá řada. Vopěnkovi však jde o současnost. Pocítil závan totality ve vědě a jejího nositele se rozhodl personifikovat v titulní postavě své úvahy, veřejném anonymovi, bytosti to povýtce pomyslné a prchavé. Ukázat prstem na něj nelze, přišel by o svou podstatnou vlastnost, anonymitu. Prst by nemířil dál než na ústa, která si veřejný anonym půjčuje, aby sám setrval v šeru.

Mám v živé paměti, jak kdysi veřejný anonym zavrhl jednu celou vědu (kybernetiku) „jako buržoazní reakční směr, založený na vulgárně mechanistickém směšování lidského konání a funkce stroje“, jen aby o pouhých pět let později (po XX. sjezdu KSSS) o téže vědě jinými ústy prorokoval, že „až zmizí jakýkoli druh vykořisťování člověka člověkem, bude kybernetika sloužit výlučně k štěstí lidí“. Hlásaje své pravdy ústy jiných, nemusí se veřejný anonym nikdy přiznat k předchozím omylům, místo něho se (v našem příkladu) „mýlili ti, kteří viděli v kybernetice jakousi reakční pavědu, nesmyslnou senzaci a nástroj zla“. 3) Kdyby dnes žili, asi by tvrdili, že tehdy se to chtělo, muselo, hodilo…, a my se už nedozvíme, kdy veřejný anonym promlouval ústy lokaje, kdy papouška a kdy upřímného vyznavače.

Je tomu tak stále? Dle Vopěnky se veřejnému anonymu i dnes docela dobře daří, přinejmenším je pro něj snazší zůstat nepoznán. Změnil totiž taktiku. (Všimněte si, že personifikace umožňuje o „něm“ mluvit výstižněji než pomocí „ono se“. Lze na něj i přenášet vlastnosti lidí – úmysly, touhy, snahy. Lze snáze říci, že „změnil taktiku“.)

Veřejný anonym dnes chce hlásat to, co lidé chtějí slyšet. Působí proto na lidi, aby chtěli slyšet právě to, co on chce hlásat. Stačí vystupovat s učenou sebejistotou – přesněji řečeno půjčovat si sebejistá ústa. A okřiknout toho, kdo vidí věci jinak a sebemíň vybočuje z řady.

Avšak veřejný anonym má rovněž své strachy. Ve své prchavé existenci se musí cítit zranitelný, bát se temných zákoutí, bludišť, rozcestí a slepých cest. Mít strach z neznámých krajin, z nichž poutníci se nevracejí…

Poznámky

1) Ve Vesmíru 83, 606, 2004/11 byla reakce V. Hořejšího, v tomto čísle jsou výňatky z dalších diskusních příspěvků k Vopěnkovi i Hořejšímu (příspěvky v plném rozsahu [a navíc rozsáhlejší obecná úvaha Z. Neubauera] jsou k dispozici na webové stránce

Ke stažení

RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Léčba před narozením

Léčba před narozením audio

Jaroslav Petr  |  17. 11. 2022
Smrtelnou, dědičnou Pompeho chorobu, které těžce postihuje už novorozence, léčili lékaři ještě před narozením dítěte tak, že postiženému plodu...
Mentální anorexie a mikrobiom

Mentální anorexie a mikrobiom

S pozměněným či nepříznivým složením mikrobioty dnes spojujeme nejrůznější onemocnění. Dysbióza se popisuje u idiopatických střevních zánětů,...
Vojna proti ukrajinskej kultúre

Vojna proti ukrajinskej kultúre uzamčeno

Roman Liubun  |  31. 10. 2022
Ako ospravedlnenie svojich plánov na ovládnutie Ukrajiny predniesol Vladimír Putin 21. februára tohto roku krátku „prednášku“ z histórie. V jeho...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné