O normě, terminologii a jazyce

Voltaire si kdysi povzdechl, že nebýt aféry s babylonskou věží, vše by bylo jednodušší, protože celý svět by mluvil francouzsky. Byla v tom sice ironie mířená na francouzskou národní pýchu, je ale pravda, že metrický systém, který vcelku úspěšně vnesl řád do babylonského zmatku historických jednotek měr a vah, je dítkem Velké francouzské revoluce. Metrický systém byl přijat i jako základ soustav jednotek fyzikálních veličin.

Tím ale nebyl babylonskému zmatení konec. Vznikla řada soustav, lišících se definicí jednotek odvozených veličin, jako je síla, práce, tlak, byť založených na metrickém systému, definicí materiálových konstant apod.

Pak i k nám přišel Zákon – jeho živý představitel se jmenuje č. 550/1990 Sb. – a nařídil užívat soustavu jednotek SI. (Ale jen v určitých situacích, takže řekne-li vám instalatér, že vám někam dá půlcoulovou trubku, nebo vám lékař udá tlak jako 130/80, aniž ho vyjádří v pascalech, asi je nemůžete žalovat pro porušení zákona.)

Exaktní vědci jsou ještě neukázněnější než instalatéři. Astronomové udávají hodnotu Hubblovy konstanty v kilometrech za sekundu na megaparsek, ačkoliv její fyzikální rozměr je převrácená hodnota času, a měla by se tedy udávat v s^–1. Částicoví fyzikové vyjadřují hmotnosti elementárních částic v elektronvoltech, což je energie, již získá elektron, který je urychlen napětím jednoho voltu. Abyste z této nezákonné jednotky energie získali hmotnost částice v kg, musíte navíc použít známý Einsteinův vztah E = mc² mezi energií E a hmotností m s druhou mocninou rychlosti světla c jako převodním faktorem. A když se soustava SI začala povinně zavádět, starší generace fyziků, navyklá na Gaussovu soustavu CGS, vykládala „I“ ve zkratce jejího názvu Systeme international jako imbécil. Přestože k těmto nevychovancům patřím, musím uznat, že neoprávněně – obecně jsou některé nevýhody jedné soustavy kompenzovány jinými výhodami.

Zmíněná neukázněnost má přitom své důvody, v různých oblastech fyziky je často výhodnější užívat různé jednotky. To ale vlastně jen posiluje důležitost jedné referenční soustavy, navíc mezinárodní, a dobrého průvodce po ní.

Ještě větší rozpory a nářky provázely utváření odborné terminologie, což je další část tematiky posuzované knížky. Zde byly mnohé námitky oprávněnější. Nejvíce se asi fyzikové zlobili, když jim marxističtí filozofové ukradli slovo hmota. Je pravda, že v češtině se užívalo jak pro anglické mass, tak pro matter. Filozofové však tenkrát byli při síle, a tak snadno odolali nabídkám, aby svého materialistického boha nazývali matérie, a ponechali nám hmotu ve významu mass. Zbyla na nás hmotnost, přes námitky, že pak bychom měli také mluvit o hmotnostním místo hmotném bodu, a ironické otázky, zda se také bude říkat elektrickému odporu elektrická odpornost. (Alternativa masa místo hmotnost se neujala, korespondovala by sice s jinými jazyky, ale pojmy masný střed či masný bod zněly komicky.) Bitvu jsme však tenkrát prohráli, termín hmotnost se vcelku vžil a terminologické konvence nejsou zase tak významné, aby stály za nové revoluce. Tyto nostalgické nářky uvádím hlavně proto, abychom si uvědomili, že vytvářet odbornou terminologii, jež zároveň dotváří i český jazyk, není vůbec jednoduché a nemělo by se k tomu přistupovat bez přípravy.

Tím se konečně po poněkud dlouhém, možná i zdlouhavém, úvodu dostávám k samotné knížce. Jak jsem už naznačil, jde o průvodce normami předepisujícími názvy základních fyzikálních veličin a jejich jednotek se stručným a výstižným komentářem k jejich významu. Poslouží tedy i jako základní slovník fyzikálních termínů.

Dočteme se zde ale i o vztahu „zákonných“ jednotek k jiným jednotkám, například jednotkám užívaným v anglosaských zemích, či dalším, jako je angström či světelný rok. Dozvíme se, co znamenají záhadné předpony femto-, nano- apod. Komentáře jsou srozumitelné studentům středních škol, jimž především je knížka určena. Dobře ale poslouží podstatně většímu okruhu čtenářů, učitelům, vědeckým pracovníkům, technikům… Kdyby se jí byli řídili např. technikové firmy Lockhead-Martin, výrobce sondy Mars Climate Explorer, nemuselo v r. 1998 dojít k trapné katastrofě. Tehdy totiž v NASA předpokládali, že dostávají údaje o poloze sondy v kilometrech, bylo to však v mílích, takže se sonda rozbila o povrch planety (viz rámeček 1 ). Daňové poplatníky to tehdy stálo asi 125 milionů dolarů.

Váhal jsem nad užitím slova „čtenář“. Existuje totiž řada velmi užitečných knih, které nemají čtenáře v úzkém smyslu slova, málokdo si souvisle čte v jízdním řádu, Zlatých stránkách či jazykových slovnících, tam je asi na místě spíše slovo „uživatel“. Rozhodl jsem se pro ně vzhledem k závěrečným partiím textu hlavního autora v kapitole O normě a jazyce všeobecně, kterou Jan Obdržálek, fyzik s mírně hypertrofovaným zájmem o jazykovědné otázky, napsal ve spolupráci s filoložkou Věrou Vlkovou, jež též provedla jazykovou úpravu celéhodílka. Ty totiž stojí za souvislé přečtení, jmenovitě potenciálními autory českých vědeckých publikací a překladateli odborné literatury, nejenom fyzikální, kteří jsou často nuceni vytvářet termíny nové či volit mezi dosud neustálenými. Uvedu několik citátů, svědčících mimo jiné o tom, že autoři nejsou jazykoví či didaktičtí puristé a mají dobrý cit pro skutečné potřeby odborného jazyka.

• Ve škole … by však norma měla být využívána jen natolik, nakolik umožňuje nebo usnadňuje pochopení látky. … Situace je podobná problému vyžadovat užívání spisovného jazyka …
• Systémovost tvoření souvisejících termínů … je výhodná vždy. Například kmitočet – vlnočet (oproti frekvence – vlnové číslo). Stejně tak opaky: vodič – nevodič oproti konduktor – izolant).
• Analogie s cizími jazyky je vítána, ulehčí srozumitelnost všem, kdo pracují i se zahraniční literaturou. Např. polovodič = halbleiter = semiconductor.

Jak už to bývá, potenciální tvůrce nových termínů nebude možná se všemi tezemi autorů souhlasit. Ale rozhodně stojí za to se nad nimi zamyslet.