Malé erratum a malá diskuse

Při redakční jazykové úpravě závěru článku o Zelených cizincích 6 (Vesmír 83, 461, 2004/8) se přihodil pojmoslovný přehmat: apofytizace se tam popletla s ruderalizací. Když teď vidím, jak se to snadno splete, opravuju text takhle: Apofytizace a ruderalizace krajiny jsou dvě věci. První termín označuje šíření původních druhů na člověkem vytvořené biotopy (včetně např. luk), druhý znamená zesmetištnění. Apofytizace je velmi dobrý termín pro krajinné procesy mezi neolitem a polovinou 20. století, méně už pro dnešek, kdy teprve nastává celková ruderalizace krajiny, v níž už ty původní druhy nehrají takovou roli.

A teď ta diskuse: Pavla Loucká v minulém čísle (Vesmír 83, 426, 2004/8) reaguje na článek o Zelených cizincích 5 (Vesmír 83, 398, 2004/7) a správně upozorňuje na odlišnost původu slov plevel, pleva a plivat: každé slovo je z jiného základu. To je fakt, ale znamená to skutečně, že ta tři slova nejsou (jak píšeme v článku) etymologicky blízko? Ta blízkost může zahrnovat i fixovaně mylné výklady souvislosti slov, tedy falešnou etymologii, nebo ne? Anebo jak to správně formulovat? Např. tlusté knihy praví, že pohan jest původu latinského; původně paganus – venkovan, tedy spíše blahovolně povýšené slovo pro burana ze Lhoty, kam křesťanství dosud nedorazilo. Jenže kdo to dneska ví – a hlavně koho by to zajímalo? Pohanovi v češtině prostě nikdo neodpáře, že v naše bohy nejenže nevěří, ale ještě nám je prevít haní. Podobně tyran nutně jenom týrá, pitoreskní je pro leckoho nejvýš tak pitvoreskní, žužu (původně psáno joujou) je na žužlání, na potlachu si potlacháme a až budem mít mecheche, budem dělat checheche. Co vládne mínění lidu, nejsou zkrátka (jen) poctiví etymologové, ale (taky) falešné etymologie.