Plevel, pleva a plivat

V článku J. Sádla a P. Pokorného „Neolit skončil, zapomeňte!“ jsou chybně dána do souvislosti tři stará slovanská slova, jejichž etymologie je odlišná:

Podstatné jméno plevel je odvozeno od slovesa plít (1. os. pleji – zbavuji se nežádoucích rostlin), resp. praslo­vanské pelvel bylo patrně odvozeno od praslovanského pelti, jehož východiskem je indoevropský kořen znamenající odtrhávat, štěpit (z téhož kořene se odvíjí i slovo půl).

Stejně znějící plít (1. os. pliji – vrhám sliny), resp. přepokládané praslovanské pľvati, se odvíjí od indoevropského kořene, který je onomatopoický (napodobuje přirozený zvuk). Patří zřejmě do kategorie slov vyjadřujících vrhání z úst (viz též blít). Plít v tomto významu je zastaralé, v nové češtině zní plivat.

Pleva (praslovanská pelva) se odvíjí od indoevropského pel – prach, mouka (viz též ř. pálé či lat. pollen téhož významu), z něhož vzniklo i sloveso pálat – čistit rozdrcené obilí pomocí silnějšího větru. Obilí se nabere na opálku (naběračku, ošatku), z níž se vyhodí vzhůru a opět se do ní chytá, popř. se nechá padnout na zem; vítr při tom odvěje zadinu i plevy na stranu. Snad vlivem toho, že se pleva odpálá (podobně jako se plevel odtrhá), bývá toto slovo mylně spojováno s pletím.

Plevel tedy souvisí pouze s pletím a nesouvisí ani s plitím (pliváním), ani s plevami. Uvedených chyb jsem si bohužel všimla až po odevzdání čísla do tisku, čtenářům se omlouvám.