K Novému přehledu biologie

Když jsem se začetl do Eliášovy recenze Nového přehledu biologie (Rosypal a kol. 2003), zdálo se mi nejprve, že do zatuchlé České kotliny zavál svěží vítr. Konečně recenze, která je skutečnou kritikou a ne poplácáváním důstojného kolegy po jeho vetchých ramenou! Po chvíli mě ale nadšení přešlo. Marek Eliáš neodolal pokušení a do své válečné recenze zařadil i bitvy, které do ní nepatří. Jak tak máchal mečem ve svém spravedlivém rozhořčení, neopomněl si vyřídit účty i s oxfordským profesorem zoologie Thomasem Cavalierem-Smithem. V tomto případě jde ovšem o velmi laciné, nefér, a navíc iluzorní vítězství! Předně, napadený profesor se nemůže kritice bránit – recenze je česky, přičemž Vesmír v oxfordských studovnách pravděpodobně zas tak moc nefrčí. Pokud totiž nemá protivník šanci na výtky reagovat, nejde o vědeckou diskusi, nýbrž pouze o bezcenný pavlačový výstup. Cítí-li skutečně pan Eliáš, že práce Cavaliera-Smithe v oblasti formální klasifikace je hodná opovržení, může naprosto svobodně nabídnout její alternativu širokému spektru vědeckých časopisů zabývajících se touto tematikou. Pokud jsou skutečně systémy navržené Cavalierem-Smithem odmítány „aktivními biology“, jak pan Eliáš tvrdí, nebude problém alternativní pohled na věc publikovat. Aktivní biologové jistě zasedají v hojném počtu v redakčních radách řady renomovaných vědeckých časopisů a takovou iniciativu uvítají. Jak se zachovají ti pasivní, netuším. Samozřejmě netvrdím, že se vším, co kdy Cavalier-Smith napsal, bezvýhradně souhlasím a že při vyslovení jeho jména padám k zemi v pokorném úklonu. Při masivní produkci, která z pera Cavaliera-Smithe vychází, snad ani není možné se vždy trefit do černého. Přesto je jeho biologicko-vizionářská úspěšnost neobvykle vysoká. Vytýkat vědci formátu Cavaliera-Smithe, že (cit.) „chrlí neustále nové a vzájemně si odporující verze systému“, je však téměř vědecký zločin. Fakt, že je někdo schopen bez mrknutí oka opustit teorii, kterou již nepovažuje za pravděpodobnou, je hoden obdivu a nikoliv opovržení. Je totiž důkazem svobody badatelova ducha! Je jistě možné diskutovat o tom, jaký systém je vhodné použít pro základní biologickou učebnici, v tom bychom asi s panem Eliášem nebyli v rozporu. Je ale nefér útočit na kteréhokoli autora jen proto, že někdo nevhodně použije jím publikovaný systém! Navíc žádný taxonomický systém není konečný! Jak jistě pan Eliáš ví, systém by měl co možná nejvíce odpovídat evoluční historii zařazených organizmů. Vzhledem k tomu, že se pohled na evoluční historii organizmů mění a měnit se bude, bude se zákonitě měnit i jejich formální klasifikace.

Thomas Cavalier-Smith je v biologii výjimečným zjevem. Briskní mozek s obrovským rozhledem a neuvěřitelnou šíří záběru. Nazvat tohoto výjimečného vědce „manýristickou figurou“ je přinejmenším nekolegiální. S rezervovaností biologů k systémům Cavaliera-Smithe to navíc nebude až tak horké. Vysoká citovanost těchto článků totiž hovoří jasnou řečí.

Parazitologický ústav AV ČR

Odpověď autora:

Moc mne mrzí, že jsem svými výhradami vůči použití systému Thomase Cavaliera-Smithe v Novém přehledu biologie vzbudil v M. Oborníkovi tak vášnivě negativní odezvu, jde o nedorozumění. Recenzi jsem rozhodně nepovažoval za místo pro vyřizování účtů s kýmkoli včetně T. Cavaliera-Smithe, kterého považuji za úctyhodného vědce (viz „…je jistě autorem řady kvalitních prací a podnětných myšlenek…“ v mé recenzi) a jehož články hltám. Mé výhrady směřovaly jen a jen k jeho „manýře“ (opravdu mne nenapadá lepší termín) doprovodit každou jinak kvalitně provedenou evoluční studii dramatickým přebudováním jeho dosavadního klasifikačního schématu spolu s opuštěním několika taxonů vytvořených jím samým třeba jen před pár měsíci a vytvořením taxonů nových, které pak za půl roku znova zruší.

Souhlasím s M. Oborníkem, že články T. Cavaliera-Smithe jsou opravdu hojně citovány, nelze si však nevšimnout, že jeho klasifikační schémata nepoužívá téměř nikdo. Těch pár názvů taxonů vymyšlených Cavalierem-Smithem, které převzali i jiní, nelze srovnat s množstvím taxonů, které už zavrhl sám jejich tvůrce nebo které ostatní prostě nevzali za své. Jinak řečeno, T. Cavalier-Smith se mnohokrát trefil do černého, ale pouze za cenu hutného balastu neúspěšných pokusů zatěžujícího odbornou literaturu a bohužel i některé učebnice. Přístup jiných „es“ evoluční biologie a systematiky (P. J. Keelinga, D. J. Pattersona, W. F. Doolittla, M. Sogina ad.), která k převodu pravděpodobných příbuzenských vztahů organizmů do podoby formální klasifikace (tj. tenhle taxon bude kmen, tenhle podkmen…) přistupují obezřetněji, považuji za mnohem šťastnější. Fakt, že odborné časopisy „manýru“ Cavaliera-Smithe akceptují, je zajímavým námětem pro nějakého sociologa vědy, je to totiž takový vědecký folklor.