Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Toto nemá být kritika kritiky…

 |  18. 8. 2004
 |  Vesmír 83, 477, 2004/8

V minulém čísle Vesmíru si čtenáři mohli přečíst několik velmi konfliktních recenzí na knihu S. Rosypala a kolektivu Nový přehled biologie. Jako jednomu ze spoluautorů dotyčného díla mi nepřísluší explicitně hodnotit úroveň těchto kritik (předpokládám, že výrazně negativní korelace mezi intelektuální úrovní recenze a nadšeností jejího přijetí autory knihy je čtenářstvu zjevná), nicméně bych se rád vyjádřil ke kritice Marka Eliáše na adresu koncepce systematického členění přírody v této knize, na němž jsem se podílel, tedy k těm nešťastným eukaryotním „říším“ prvoků, chromist, rostlin, hub a živočichů. Protože fylogenezi eukaryot začínáme jakžtakž rozumět, bylo by samozřejmě možno aplikovat čistě fylogenetický systém (tipuju, že „říší“ by pak bylo asi tak 8–10, pokud bychom se zaměřili pouze na organizmy, o nichž Přehled pojednává, a vynechali thekomonády, malawimonády a podobnou bičíkatou či kořenonohou žoužel), jenže… Ne, nebudu mluvit o didaktických zřetelích, o nichž se vždycky mluví, když se vysvětluje, proč se mají žáci šprtat to, co si vědci mysleli před dvaceti lety, místo aby se šprtali to, co si vědci myslí dnes; didaktické zřetele se týkají pouze rozsáhlosti, podrobnosti a formální úrovně textu, nikoli jeho obsahu. Budu mluvit o reálných alternativách. Alternativou k předloženým pěti eukaryotním „říším“ totiž nebyl systém fylogenetický, nýbrž Velká trojka „říše živočišné“ zahrnující všechno, co je heterotrofní a víceméně bez buněčné stěny (tedy i nálevníky, výtrusovce, trypanozomy, trichomonády, diplomonády a mikrosporidie), „říše rostlinné“ zahrnující vše zelené (tedy i obrněnky, rozsivky či krásnoočka) a hub (nebo „říše houbové“?) charakterizovaných heterotrofií a buněčnou stěnou (kam by tedy patřily i hlenky a oomycety). Za výsledný umělecký tvar se nestydím a beru ho jako docela použitelný nástup pro bohdá další změny v dalších vydáních – zbavili jsme se jedním tahem spousty historického balastu, který hrozil přetrvávat v středoškolských hlavách už navěky. Důležité je tedy to, co uváděné organizmy nejsou (a co, kdybychom se do toho nepustili, klidně mohly být): měňavka není živočich, skrytěnka není rostlina, nádorovka není houba. Proti tomu jsou spory o to, zda jsou skrytěnky a haptofyta příbuzné chromofytům, přece jenom o úroveň níž; a „říše Protozoa“ je explicitně uvedena jako nepřirozená.

Chtějí-li mít čtenáři Přehledu docela použitelný, skoro fylogenetický, kompromisní systém eukaryot, nechť vezmou nůžky a lepidlo a provedou následující změny (které jsem tak trochu i prosazoval, dosti malátně ovšem, a tedy neúspěšně):

  • Vezměte trubénky (Choanozoa; s. 160) z prvoků a vložte je na začátek živočichů (s. 472);
  • l vezměte všechny alveoláty (viz s. 156), tedy obrněnky (Dinozoa), výtrusovce (Apicomplexa) a nálevníky (Ciliophora; s. 166–171) z prvoků a přesuňte je mezi chromista (s. 172), kterým pak ovšem začněte říkat Chromalveolata, totéž udělejte i s částí slunivek (Heliozoa; s. 165);
  • l a buďte připraveni, že to, co vám zbylo v prvocích, se co nejdříve také rozdělí do několika „říší“ (jednu by mohly tvořit měňavky a hlenky, druhou trypanozomy a krásnoočka, třetí trichomonády a diplomonády, ve čtvrté by byli dírkonožci, mřížovci, nádorovky a druhá část slunivek).

Ke stažení

O autorovi

Jan Zrzavý

Prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc., (*1964) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se zabývá morfologií a evolucí živočichů, přednáší evoluční biologii a zoologii. Je autorem či spoluautorem knih Jak se dělá evoluce (Paseka, Praha 2004), Proč se lidé zabíjejí (Triton, Praha 2004) a Fylogeneze živočišné říše (Scientia, Praha 2006).
Zrzavý Jan

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné