Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Kraj mezi vsí a městem

 |  18. 8. 2004
 |  Vesmír 83, 430, 2004/8

Kraj vznikl jako to, co se okrajuje. Z toho se vyvinul význam hranice, lem, potom vzdálená země, krajina, a nakonec část země, například rodný kraj. Lidé v kraji nosívali kroj, jehož střih nebyl zprvu střihán, nýbrž krájen. Kroj se stal krajovým – kolik krajů, tolik krojů. Teprve v dobách, kdy se slovo kraj stalo termínem označujícím jednotně uspořádané správní celky státu, byl kroj vytlačen stejnokrojem (teplákovou soupravou).

Světa kraj, který by básník (u)šel pro trochu lásky, představuje pouť k předaleké krajině, jenže tady a teď jsme krajinou prorostlí a ona je prorostlá námi tak hustě, že se musí krčit v chráněných krajinných oblastech. Všude jsou města, která mají v sobě vsi, nebo vsi, které vstřebaly města. Tam někde na samém kraji (hranici) mezi městem a vsí hledí krajinář, rozkročen v kopřivách, přes olysalé černé bezy na škumpový háj před domem Okálem tonoucím v květopádech z Hornbachu a otráveně hryže štětec. Na jiném samém kraji nasedá krajánek (putující mládek) na místenkový autobus, aby se odpoledne zúčastnil mlynářského sympozia v jiné zemi unie.

V dobách rodového zřízení byla ves vším, a nejen etymologicky. Žil v ní všechen lid rodu. Například ve starých Jaroměřicích byli všichni vesničané Jaroměřici, tj. potomci Jaromírovi, v Bojkovicích potomci „Bojkovi“ (Bojsla­vovi) apod. Zprvu vznikl plurál vsi, tj. všichni (lidé), singulár ves je druhotný. Chápat ves jako singulár umožnilo nejspíš i slovo vesmir (2. pád všehomira), které bychom dnes přeložili jako celý svět. Původně ale šlo o svět v místním měřítku – ves představující všechny obyvatele a mir představující poradní sněm dospělých. Obec na rozdíl od vsi rod nesdružovala, byla obecná, společná, osadu někdo o(b)sadil, dědinu zdědil po dědovi atd. Etymologicky nejvšednější je městomísto, nejspíše trhové. Navzdory všednosti se v něm ale „trhovci“ městnaliměstnají čím dál více, patrně kvůli zaměstnání.

Jestliže někoho překvapuje, že naši předkové považovali vesnici za svět, nechť si najde ve slovníku odpovídající řecké oikos – dům, obydlí, domácnost, rod, ves, klan… Zkrátka někdy někde byla ves celým světem, jindy jinde byl dům celou vsí. A leckde je dosud jako celý svět vnímán dům (s trávníkem dokonale sestřihaným), za jehož plotem není už nic než rezavé hrnce v neprostupném křoví.

Slovo dům znají všichni Slované. Odpovídá latinskému domus či řeckému domos a všechna ta slova se odvíjejí od kořene dem – stavět. V Čechách si lze (čistě jazykově) postavit stavení, sroubit srub, zbudovat boudu. Tu lze ale také na někoho ušít, což ovládali především budovatelé (boudotvorní krejčí) v druhé půli minulého století. Tenkrát raději odjížděl celý národ o víkendech na chatu (slovo přejaté prostřednictvím Ukrajinců souvisí s íránským sklep, jáma) nebo na chalupu (původu nejasného, byť někdy bývá dávána do souvislosti s řeckou kalybe, tj. kolibou). Na usedlostech se už neusedávalo, osamělý soused se logicky změnil v „samoseda“.

Předmětem touhy se stal byt. A pochopíme-li jeho původ, přestaneme se divit. Vznikl od slovesa být a zpočátku měl pouze abstraktní význam bytí, jsoucno, pak teprve pobytobydlí. Je-li znova spojován s dilematem „být, či nebýt?“, pak se jen vrací k původnímu poslání. Bezdomovcem se totiž nestává člověk bez domu, nýbrž člověk bez domova, ten, kdo nemá byt a nemá kde být.

Město je dosud místem trhu. Hledat místo v lidovém rčení se ale nevztahuje k obchodu, nýbrž k polehávání s výhledem na poslední odpočinek. Dodnes městu něco chybí – nikdy místa nezahřeje – a cítí neustálou potřebu bolavého místa se dotýkat. Je místem kontroverzním. Snad proto se nyní Prahou prohání mnohohlavé stádo veselých, zdánlivě živých laminátových krav, které slouží k ozvláštnění místa a zároveň jsou (již tradičně) předmětem trhu.

Ke stažení

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné