Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Vesnice v Praze

 |  15. 7. 2004
 |  Vesmír 83, 362, 2004/7

Do Vltavy v Podbabě nenápadně vtékají dva potoky, které vyhloubily do skalisek v průběhu tisíců let údolí, zasazená dnes do zelených svahů. Kolem cest – silnic – se vytvořily vesnice obklopené skalnatými srázy, na něž navazují pole a les. Shlukují se zde malé i větší domy, stará i mladší stavení, zahrady, terasy, sady, mlýny, usedlosti, někdejší šenky, hospody, špejchary, stodoly, sýpky… Stráně svažující se k potočním nivám a končící srázem, spojení domů i domků ukrývajících se v zeleni zahrad, to vše skýtá jedinečný obraz a skrývá představu o kvalitě života, o novém pojetí luxusu – tišině v blízkosti přírody. Bez kostela, bez hřbitova, vlastně bez obvyklé návsi.

Dvě „vesnice“: Lysolaje a Šárecké údolí

Mnoho Pražanů je dnes už ani nezná. Někteří je mají spojeny s někdejší beznadějnou iluzí „socialistické vesnice“ na periferii Prahy, patřící do inventáře hlavního města, s jádrem vesnice jakožto sídlem státního statku nebo JZD ve stavebně či historicky nejcennějším panském či farním velkostatku, s fotografiemi nejlepších pracovníků zemědělských podniků ve vitrině… V okolí pobořené a zanedbané kapličky, panská sídla, vily, staré viničné usedlosti.Zdá se být zázrak, že od poloviny devatenáctého století se v Lysolajích ani v Šáreckém údolí ničení sídel a krajiny nekonalo. Neodvodnily se tu potoky, nepostavila továrna ani panelové sídliště, nevznikl dálniční přípoj, milionářské městečko ani hypermarket. Zatím tato místa zůstávají i bez velké dopravní zátěže.

Obě lokality dosud svou historii ustály. Uchovaly si nejen malebnost a blízkost přírody, ale i svéráz svých dvorů, zahrad, potoků, obnovených kaplí, úchvatnost údolí. Lysolaje i Šárecké údolí zapadají do krajiny a v jejich obrazu převládá zeleň. Většina staveb zde má jen jedno či dvě patra, proto horizonty působí příjemným venkovským dojmem. Stromy v zahradách i v nivách potoků vyčnívají a lemují cesty procházející vesnicemi.

Nad údolími je pole a kus lesa, nenahraditelné refugium mnoha chráněných rostlin a živočichů. Kostel svatého Matěje na nedalekém vrchu Baba je vidět zdáli a ze všech stran. „Je korunou návrší, ovládajícího kraj, pozvedá pozemšťana k nebesům a nebesa sklání k zemi, je dokladem cítění, jež chápe prostor jako sílu, plnící jisté úkoly,“ čteme v díle historika Zdeňka Kalisty.

Život tu ještě není zcela poměstštěný v duchu postmoderní rutiny. Lidé se zdraví, povídají si před samoobsluhou, scházejí se u pramene Lysolajského potoka či o slavnostech v rokli Housle, z hospody je slyšet halas a smích. Lidé jsou tu vnímaví k místním hodnotám. Svědčí o tom mohutná občanská iniciativa, jež přednedávnem zvrátila podnikatelský záměr necitlivých investorů, kteří usilovali o zničení historické i environmentální hodnoty místa.

Ke stažení

O autorovi

Věra Dvořáková-Janů

Ing. Věra Dvořáková-Janů, CSc. (*1938) vystuovala vysokou školu zemědělskou v Praze a sociologii na Filozofické fakultě UK: Zabývá se zejména sociologií jídla. V poslední době publikovala 2 monografie věnované uvedenému problémovému druhu.

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...