O odpovědnosti překladatelů a nakladatelů odborných textů

Zakoupil jsem si tuto poměrně útlou a levnou knížku v naději, že si doplním a utřídím své znalosti. Zabývá se bionomií klíšťat, zejména jejich rolí přenašečů nákaz (vektorů), a také stručně popisuje jednotlivé nemoci včetně jejich terapie a prevence. Je sice zaměřena především na nákazy, se kterými se můžeme častěji setkat ve středoevropském prostoru (např. virová klíšťová encefalitida a lymská borrelióza), neopomíjí však ani infekce další, méně časté nebo se vyskytující v jiných částech světa, jako jsou některé nemoci virové (omská hemoragická horečka, horečka kjasanurského pralesa, krymsko-konžská hemoragická horečka, koloradská klíšťová horečka), rickettsiální (ehrlichiózy, Q-horečka aj.), návratná spirochetóza, tularemie a babesióza. Je vskutku poučným přehledem této látky pro laiky, ale i zdrojem informací pro odborníky. Obrazový a tabulkový doprovodný materiál je vhodně volen a je názorný. Přesto je nutno veřejnost, které je (podle předmluvy) kniha určena především, upozornit na množství chyb, z nichž velká většina vznikla při překladu do češtiny.

Nepřesnosti autorů

Na s. 15–16 se píše, že pro klíště obecné se udává nesprávně výšková hranice rozšíření 800 m n. m. na základě výzkumů „na území bývalého Československa, kde jsou hory vysoké maximálně 800 m. Díky opisu autorů do (sic!) sebe navzájem se nakonec tento údaj vžil.“ K tomu na vysvětlenou: pomineme-li podceňující údaj o výšce hor v Česku, je zjištění o horní hranici 800 m n. m. pro klíště obecné ve střední Evropě věrohodné, avšak v posledních letech se tento strop mírně posunuje do vyšších poloh, pravděpodobně v důsledku oteplování klimatu, jak ověřili v Krkonoších i na Šumavě pracovníci Státního zdravotního ústavu v Praze. V textu je několik nomenklatoricko-taxonomických nepřesností: Ixodes dammini má být uváděn správně jako Ixodes scapularis, jehož je synonymem; rod Ornithodorus má být správně psán Ornithodoros; Rickettsia tsutsugamushi má být Orientia tsutsugamushi; „v Německu kultivovaný virus Tettnang z čeledi iridovirů“ je ve skutečnosti virus myší hepatitidy z čeledi Coronaviridae a jeho veškeré izolace z klíšťat jsou pravděpodobně laboratorními kontaminacemi z myších chovů; Ehrlichia phagocytophila je nyní označována Anaplasma phagocytophila a je původcem lidské granulocytární ehrlichiózy (autoři ještě uvádějí, že přesný druh původce znám není); Borrelia burgdorferi s. s. (v užším slova smyslu), B. garinii a B. afzelii jsou označovány za kmeny [orig. Stämme] borrelií, jsou to však genomické druhy. Také údaje o výskytu některých klíšťat jsou nepřesné: „Rod Dermacentor je ve střední Evropě v prvé řadě zastoupen druhem Dermacentor marginatus“ (rozšířenější je zajisté Dermacentor reticulatus, vyskytující se na rozdíl od D. marginatus i v Česku – na jižní Moravě); „…ve střední Evropě je tento rod [Amblyomma] nevýznamný“ (prostě se nevyskytuje!); „přenašeči [ruské jaro-letní encefalitidy] jsou klíšťata … v západnějších územích většinou Ixodes ricinus, ve východosibiřských endemických oblastech Ixodes persulcatus“ (hlavním vektorem je však I. persulcatus, a to i v evropské části Ruska); Ixodes hexagonus se vyskytuje i na psovitých šelmách, nejen na ježcích.

Jiné nepřesnosti zasahují do oblasti rozšíření některých nákaz: krymsko-konžská hemoragická horečka se vyskytuje také poměrně často v Bulharsku a jižním Rusku (častěji než v zemích, které jsou uvedeny); „lymeská borrelióza je prakticky rozšířená po celém světě“ (to zdaleka neplatí). Několik chyb se týká tularemie: „Za vypuknutí nákazy prý také mohlo kravské mléko…“ (tento způsob přenosu nebyl u tularemie popsán); přenos tularemie komáry nebyl rovněž nikdy přesně doložen a je málo pravděpodobný, i když se v literatuře traduje; průměrný roční počet hlášených případů tularemie v Česku v letech 1990–2000 byl 75 (s minimem 12), ne tedy „sotva 10“; „primárně pneumonická forma [tularemie] se objevuje jen vzácně…“ (místy je častější než kontaktní cesta nákazy); „v České republice je k dispozici … živá očkovací látka [proti tularemii]“ (neplatí – již řadu let k dispozici není). Také u obratlovčích hostitelů klíšťat a patogenů se objevují chyby: „cibetka asijská a člověk jsou stiženi [omskou] hemoragickou horečkou“ (místo cibetka asijská má být ondatra); „zajíci a jiní hlodavci“ (zajíci k hlodavcům nepatří!). Přenos patogenů klíšťaty zahrnuje tyto mylné nebo nepřesné údaje: pro virus horečky kjasanurského pralesa transovariální přenos u klíštěte Haemaphysalis spinigera prokázán byl (autoři tvrdí že ne); „jednohostitelská klíšťata jsou jako přenašeči chorob samozřejmě nevhodná“ (to neplatí obecně!); autoři zcela opomíjejí jev tzv. „sousání“ (angl. „co-feeding“), tedy současného sání více klíšťat na jednom hostiteli, kdy se infekční agens může z klíšťat infikovaných přenést na klíšťata dosud neinfikovaná, a to i na takovém druhu hostitele, který je pro dané agens nevnímavý; „k přenosu původce [lymské borreliózy] dojde až po 24 hodinách [přisátí klíštěte]“ (toto severoamerické paradigma však pro střední Evropu neplatí; je dostatek důkazů o tom, že se nákaza může přenést i po přisátí pouze několikahodinovém). Další nepřesnosti a opomenutí: „Najde-li se v organizmu původce nebo nějaká jeho část, nemůže být o správné diagnóze pochyb“ (neplatí obecně!); „kultivace virů klíšťové encefalitidy a borrelií je sice principiálně možná, ale pro rozsáhlé výzkumy klíšťat příliš nákladná. Až vyvinutí polymerázové řetězové reakce (PCR) umožnilo velkoplošné zkoumání klíšťat v praxi“. Nejenže autoři takto úplně opomíjejí mikroskopické metody (imunofluorescenci, zástin) průkazu agens v klíšťatech, ale také nedoceňují nákladnost PCR oproti klasickým postupům. U metod průkazu protilátek uvádějí několik sérologických testů, ale kupodivu zcela opomíjejí např. důležitý neutralizační test. V tab. 8 (Grafické zobrazení diagnostiky borrelií po přisátí klíštěte) autoři opomněli možnost diagnostiky borrelií přímo v přisátém klíštěti, kterou uplatňujeme např. v naší laboratoři již řadu let. Zmiňují se však o této metodě jako o novém přístupu na konci své knížky.

Chyby překladatele

To, co knihu místy skutečně degraduje, je její český překlad. Abych někoho neprávem nepoškodil, použil jsem pro srovnání německý originál, který mi laskavě zaslal autor prof. Peter Kimmig. Brzy jsem pochopil, že překladatelka zřejmě nemá dostatečné znalosti biologie (zoologie, mikrobiologie), jinak by se nemohla dopustit takové spousty nepřesností a chyb (v průměru asi dvě na stránku), a to nejen odborných, ale kupodivu i gramatických. Uveďme aspoň několik příkladů. Tak přírodní ohniska nákaz (v originále správně „Naturherden“) jsou překládána nesmyslně jako „přirozená společenství“, a objevuje se proto i (na s. 49) „vymírání endemických společenství“ (což má být vyhasínání aktivity přírodních ohnisek). Překlad často zcela mění smysl původního textu: „Sliny … klíštěte … zabraňují krvácení…“ (namísto srážení krve, tedy přesný opak); „Ve vegetaci v různých nadmořských výškách se vyskytují klíšťové biotopy s jednotlivými vývojovými stadii klíšťat…“ (ve skutečnosti mělo být přeloženo: v klíštěcích biotopech se nacházejí jednotlivá vývojová stadia klíšťat na vegetaci v různé výšce; nemá to tedy nic společného s nadmořskou výškou); „V zásadě lze … poznat na základě zbarvení periferie krevních roztěrů“ (ve skutečnosti jde o nabarvený roztěr periferní krve). „Mezi klíšťaty rodu Ixodes existují druhy s vysokou specificitou hostitele“ (má být spíše hostitelskou specifitou, což znamená, že je parazitován jen úzký okruh hostitelských druhů obratlovců); „Ixodes hexagonus … hledá svou potravu pouze u ježků“ (má být na ježcích); (s. 52) „Dosud bylo vyšetřeno celkem asi 4000 sér osob neočkovaných protilátkami IgG“ (orig. „Bisher konnten insgesamt ca. 2000 [sic!] Seren von Nichtgeimpften auf FSME-IgG-Antikörper getestet werden“); „Na 7 územních celcích se zjistila probíhající infekce borreliózy téměř u každé 2. osoby“ (ve skutečnosti nemá být probíhající, ale prodělaná [orig. stattgehabte], což je podstatný rozdíl); (s. 75) „…se symptomy při infekci CNS vrací jen pomalu“ (má být naopak ustupují); (s. 43) „Běžně se diagnóza stanoví na základě ručního odběru krve…“ (v originále „an Hand von“, tedy „pomocí“, nikoliv ručně). Velmi nešťastné jsou záměny nemocí, patogenů a vektorů vzniklé při překladu: marseillská čili mediteránní horečka (rickettsióza) je zde nazývána maltská horečka (maltskou horečku však vyvolává bakterie Brucella melitensis); „Původcem KFD [nemoci kjasanurského lesa] je flavivirus, který je spřízněný s virem vyvolávajícím klíšťovou encefalitidu

a mnohé tropické choroby“ (není známo, že by virus KE vyvolával také nějaké tropické nemoci); „Spřízněný echovirus…“ (má to být přitom Coltivirus Eyach); Rickettsia japonica nevyvolává japonskou [tedy virovou] encefalitidu a Rickettsia felis nepůsobí kalifornskou údolní horečku. Koxielly (Coxiella burnetii) jsou zaměněny za kokcidie (!); „Hemoragická horečka Krim-Kongo“ se má psát krymsko-konžská hemoragická horečka; (s. 64) „U hub pro člověka patogenních rozlišujeme vyšší houby, … a kvasinky, jež v době rašení…“ (má být vláknité houby, ne vyšší; a kvasinky neraší, nýbrž pučí); (s. 64) místo „Hlísty…“ má být Parazitické červy…“; „Původci žluté zimnice a horečky dengue jsou přenášeni komárem písklavým“ (ve skutečnosti je přenáší Aedes aegypti, Ae. albopictus a některé další druhy, nikoli však Culex pipiens); „…fleboviry jsou vektory parazitující na komárech“ (v originále „die Phleboviren setzen dagegen auf Stechmücken als Vektoren“: zde je chyba na straně jak překladatele, tak autorů, neboť většinu virů rodu Phlebovirus přenášejí flebotomové čili koutule, nikoliv komáři); (s. 35) „z těla pošlého druhu veverky Ground Squirrels“ (šlo o druh sysla, ne veverky). Objevují se i germanizmy nebo rigidní překlady, např.: „V sérii referencí CDC, kterou předložil Fishbein…“ (česky spíše „V literárním přehledu Fishbeina…“); „celé množství nemocí“ (vzorový germanizmus, a navíc nepřesně přeloženo – „eine ganze Anzahl von Erkrankungen“ znamená mnoho případů onemocnění); (s. 65) „mnohé infekce proběhnou klinicky plně nepozorovány“ (má být „zcela bez klinických příznaků“ – v orig. „verlaufen klinisch völlig unbemerkt“); (s. 37) „…odběr z primerulku“ (je míněn primární vřed, německy „Primärulkus“); (s. 56) „…nemáme k dispozici žádnou korelaci mezi endemickou oblastí klíšťové encefalitidy a borreliózy“ (germanizmus; orig. „Eine Korrelation von FSME- und Borreliose-Endemiegebieten ist demnach nicht vorhanden“; tedy: neexistuje korelace mezi …). V několika odstavcích zaměňuje překladatelka (na rozdíl od německých autorů) Čechy za celé Česko: „Při zkoumání rodu Dermacentor v Čechách jich bylo shledáno 2,8 % infikovaných“ (nešlo o Čechy, ale o Moravu – citace našeho vlastního výzkumu; v originále je uvedeno „in Tschechien“ nikoliv „in Böhmen“, přeloženo tedy mělo být „v Česku“); na s. 36: „v Čechách“ (opět mělo být v Česku); opodál „… patří k nim…Čechy a Slovensko“ (na Moravě je přitom tularemie častější než v Čechách). Narážíme i na nešikovné formulace typu „…pohlavně zralejší stadium“ (namísto zralé); (s. 34) „pomocí příměsku…“ (jde o primery v PCR); „Francisella tularensis je do těla očima…“ (místo spojivkou); (s. 37) „…prosluli jako přenašeči klíšťata rodu Ornithodorus“ (jde o klíšťáky, ne klíšťata; a proslulost bývá spojována spíše s pozitivními výkony); „Z geograficky členěné mapy“ (orig. „Aus der geographischen Verteilungskarte“, tedy „z mapy geografické distribuce případů“). S odbornou přesností překladu kolidují termíny a formulace jako „křížová reaktivita“ (místo správného zkřížená reaktivita – v sérologii); „sérojizva“ (orig. „Serumnarbe“, v češtině se zásadně používá termín imunitní paměť); (s. 67) „…snahy vyčlenit různé proteiny původce … Vyčlenění se dá provést“ (mělo být purifikovat / Purifikace); (s. 76) „… již v 1. fázi onemocnění jsou specifické protilátky IgM většinou průkazné“ (má být prokazatelné); „protozoony“ (místo prvoci, nebo protozoa); (s. 40) „U humanopatogenních druhů … i jiné druhy klíšťat, např. Boophilus, Dermacentor a Rhipicephalus“ (jde o rody, ne druhy); (s. 41) „Patogenita jednotlivých druhů vzhledem k člověku“; anebo téměř záhadné (s. 41) „… u pacientů s plenektomií“ (plenektomie je doposud nepopsaný chirurgický zákrok: šlo by pravděpodobně o chirurgické odstranění plen mozkových); (s. 41) „…hrozí hlavní riziko … babesiózy před nebo po splenektomii“ (ne před, ale až po ní; v originále „nach wie vor die Splenektomie“, což znamená „je, tak jako i dříve, splenektomie“); (s. 42) „…jehňata měla v sobě většinou larvy klíšťat“ (interní parazitizmus ovcí larvami klíšťat nebyl dosud popsán); (s. 46) „…tzv. transovariální infekce vyskytují jen asi z 1 %“ (nejasné); „protilátky a jejich procentuální převaha“ (namísto prevalence protilátek); velikost babesií je udávána na „4 × 2 m“ (místo μm). Zavádějící jsou formulace „Jestliže klíšťata během sání na bakteriálním hostiteli…“ (míněn je obratlovčí hostitel bakterií), nebo „…se postižená osoba infikovala po několikanásobném přisátí klíštěte“ (šlo o přisátí více klíšťat, ne o opakovanou infestaci jedním jedincem). Zmatek u čtenáře vyvolá tato věta „…u borreliózy jsou vlastním rezervoárem myši a srnci a jeleni slouží pouze jako způsob přepravy klíšťat…“ (kdo dělá co? – chybí oddělení čárkou). Velké nároky na čtenáře klade vazba (s. 35) „v mediích obsahujících cysty“ (jsou to kupodivu média s aminokyselinou cysteinem!). Těžko bychom také vytušili, že (s. 35) „zásobníky na zrní“ jsou ve skutečnosti seníky a že (s. 88) „v nedostatečném zrcadlení tkáně“ znamená „v nedostatečné hladině [antibiotika] ve tkáni“ (orig. Gewebespiegeln); (s. 93) „…extinkce seníky a že (s. 88) „v nedostatečném zrcadlení tkáně“ znamená „v nedostatečné hladině [antibiotika] ve tkáni“ (orig. Gewebespiegeln); (s. 93) „…extinkce (vymizení nákazy) v ELISA“ není vymizením nákazy, ale stanovením titru protilátek na spektrofotometru s využitím světelné propustnosti vzorku; překladatelka také zaměnila proteiny, které se objevují po elektroforéze v imunoblotu (angl. „bands“, tedy proužky), za plazmidy, takže i tab. 10, jejíž název zní v originále „Bedeutung der Immunoblot-Banden“, přejmenovala na „Význam plazmidů v imunoblotu“.

V knize se průběžně používá, a to v souladu se současnou konvencí, termín „lymeská borrelióza“. Podle mého názoru je správnější „lymská borrelióza“ (Lyme/lymská stejně jako např. Labe/labská). Na konci knížky je slovníček použitých odborných termínů označený jako Glosář. I v něm se našlo bohužel několik chyb a nepřesností: např. letalita je objasněna jako úmrtnost (místo smrtnost), prevalence protilátek neboli séroprevalence je „procentuální převaha protilátek nad určitým původcem“, paréza je obrna (správně chabá obrna). Na rozdíl od německého originálu chybí v českém překladu rejstřík.

Překlady odborných textů bez odborné revize

Seznam chyb, které jsem v knize objevil, je mnohem obsáhlejší (uvádím pouze výběr typických chyb, abych čtenáře neunavil). Závěr recenze lze vyjádřit zjemnělou parafrází známého historického výroku: Ostatně myslím, že překlady odborných textů a knih bez recenze nebo aspoň náhledu relevantního odborníka by mělo být zakázáno zveřejňovat. Pokud publikovány jsou, vrhá to dosti často špatné světlo i na autory cizojazyčného originálu (bez autopsie originálu bych si myslel o odbornosti autorů v tomto případě něco nepěkného), stejně jako na renomé těch našich vydavatelství, která se proti tomuto pravidlu snad z důvodů vyššího zisku (ušetření na honoráři pro recenzenta?) a nedostatku časových dispozic proviňují.