Evoluční biologie sexu trochu jinak

Otázky týkající se sexuality nenaplňují pouze titulní strany bulvárního tisku, ale i tisku odborného. Pohlavní rozmnožování je pro evoluční biologii tvrdým oříškem. Proti rozmnožování nepohlavnímu má řadu nevýhod. Například je dvakrát pomalejší (jsou k němu potřeba dva jedinci), partnera je třeba hledat, hrozí při něm nákaza parazity, rozpadají se osvědčené genové sady. Nicméně se u většiny současných organizmů vyskytuje, a to i v podobách pro člověka dost bizarních. Právě překvapivou variabilitou forem sexuality u různých organizmů a jejími vysvětleními z pohledu evoluční biologie se zabývá debutová publikace zooložky a novinářky Olivie Judsonové. Kniha je i na populární publikaci napsána velmi neotřele – jednotlivé organizmy kladou otázky sexuoložce dr. Tatianě, jakési obdobě naší Sally (tak se v dobách totalitních jmenovala poměrně populární časopisecká rubrika, odpovídající i na choulostivější čtenářské dotazy). Přestože podivuhodnými příklady kniha překypuje, nejde pouze o sbírku kuriozit. Formou odpovědí na otázky představuje autorka jednotlivé teorie související se sexualitou. Teorie však nepředkládá jako dogmata, snaží se s nimi prostřednictvím kazuistik „sexuálně frustrovaných“ organizmů polemizovat a ukazovat, že na sex u různých organizmů nelze vždy uplatňovat tatáž jednoduchá pravidla.

Kniha je rozdělena do tří oddílů, které však spolu úzce souvisejí. V první části jsou rozdíly v chování obou pohlaví vysvětlovány na základě odlišných strategií zvyšování reprodukčního úspěchu. Prostor je věnován především polemice s tradičním tvrzením o obvyklé „cudnosti“ samic (takzvaný Batemanův princip). Promiskuita samic je zřejmě poměrně rozšířený fenomén, který může mít u jednotlivých druhů velmi různé evoluční důvody – od zvyšování genetické variability potomků až po matení otcovství. V druhé části jsou probírány „extrémní praktiky“ sexuálního života, jako jsou podle autorky kanibalizmus, znásilnění a monogamie. Poslední část knihy je věnována otázce nutnosti existence dvou pohlaví, resp. samců vůbec. Celá kniha vrcholí popisem televizní sexuologické show, jejímž hlavním hostem je zástupce vířníků (Rotatoria), jedné z nejpodivnějších skupin organizmů vůbec. Přestože jsou vířníci evolučně velmi staří, vypadá to, že se u nich pohlavní rozmnožování vůbec nevyskytuje.

Na mnoha místech knihy je řada morfologických i behaviorálních znaků vysvětlována jakožto adaptace vzniklá v důsledku kompetice (soupeření) spermií. Tím je myšlena situace, kdy se o otcovství nerozhoduje na úrovni samců jako takových, ale na úrovni spermií samců, kteří v určitém časovém úseku s danou samicí kopulovali. Jde tedy o specifický typ pohlavního výběru. U některých druhů máme několik nezávislých dokladů, které svědčí pro kompetici spermií. Za adaptace samců jsou například považovány různé tvary penisu (sloužící k odstraňování spermatu jiných samců), množství spermií (při větším množství je větší šance na oplodnění) a velikost spermií (ty větší jsou rychlejší). Na druhou stranu mohou být dané znaky u mnoha druhů výsledkem jiných evolučních mechanizmů, přestože jsou jako důkaz kompetice spermií interpretovány. Ač to mnoho badatelů nechce připustit, evidentně i ve vědě fungují módní trendy a jedním z nich je v současnosti právě kompetice spermií.

Kniha je psána velmi čtivě. Promyšlená struktura textu, který graduje jak po formální, tak po obsahové stránce, zaručuje, že i průměrný čtenář knihu nejspíš dočte až do konce. Autorka se rozhodně nevyhýbá antropomorfizmům; ba právě naopak. Tato forma může na jednu stranu přitáhnout publikum, které by se danou problematikou asi jinak nezabývalo. Na druhou stranu může vyvolávat dojem jakéhosi návodu pro lidské chování. Běžně jsou tak zaměňovány výrazy samec / samice za kluk / holka, popřípadě muž / žena, což místy působí rušivým dojmem. Reakci konzervativně naladěných čtenářů necháváme pro jistotu zcela stranou. I když překlad textu byl jistě poměrně náročný (především z hlediska odborného názvosloví), úspěšně zachovává tempo knihy a lze jej až na drobné nedostatky (např. výraz „vegetables“ je přeložen jako „zelenina“, ačkoliv pro daný kontext jsou vhodnější „rostliny“) považovat za zdařilý. Pro hlubší zájemce je kniha opatřena nejen přílohou s odbornými názvy všech zmiňovaných organizmů, ale i rozsáhlým přehledem použité odborné literatury. Vzhledem k tomu, že řada českých nakladatelů má tendenci na těchto významných částech publikací šetřit (čti: zcela je vynechat), je třeba v tomto ohledu před nakladateli „Dr. Tatiany“ smeknout.

Knihu lze doporučit i zájemcům pouze o věci lidské, především těm, kteří se domnívají, že chování člověka je plně vymezeno kulturními faktory. Necháváme na fantazii čtenářů, jak by asi vypadala kultura („překvapivě“ nikdy nerealizovaná), v níž by ženy pravidelně pojídaly své milence, jako je tomu u kudlanek, nebo kde by rozmnožování bylo závislé na hmyzích opylovačích, jako je tomu u mnoha rostlin.