Budoucnost a využití bývalých vojenských prostorů

Bývalé vojenské prostory, opuštěné armádou po r. 1990, jsou z hlediska péče o přírodu a krajinu i z hlediska sociologického takřka stejně problematické, jako byly před 14 lety. V Čechách jde především o dvě území, Ralsko (též Mimoň) a Mladá (též Milovice). Dnes lze odhadnout, že finančně vyčíslitelné škody na majetku a na přírodním prostředí, jež vznikly od roku 1990 do dneška, dosáhly zhruba stejné výše jako škody způsobené v rozmezí let 1969–1990 (tedy v době využívání sovětskou armádou). Tyto ztráty jdou na vrub zničení zanechaného majetku (stavby i jejich vnitřní vybavení), ekologických zátěží (nově zakládané nepovolené, často toxické skládky) a snižování biodiverzity způsobené nečinností – absencí jakéhokoliv managementu krajiny.

Studií nabízejících využití krajiny přitom již byla vypracována řada, ale ukázaly se jako sociologicky nevhodné, ničící přírodu nebo prozatím neproveditelné (za mnoho příkladů uveďme chovnou stanici nosorožců na Ralsku, obdobu Disneylandu tamtéž, zkušební silniční polygon v Mladé nebo různé varianty využití bývalých vojenských letišť Hradčany a Boží Dar).

Přírodovědci různého zaměření se shodují v tom, že je důležité zachovat plochy bezlesí – bývalé tankodromy a dopadové plochy, kde byly náletové dřeviny ničeny pohybem vojenské techniky, explozemi a požáry. Na tyto plochy je vázán výskyt specifických rostlin a na ně navazujících potravních řetězců: hmyz – (plazi) – ptáci. Druhovou skladbou nemají tyto plochy u nás obdobu. Zainteresovaní přírodovědci se shodují na tom, že obhospodařování „travin“ v prostorech Ralska a Mladé by mělo být různorodé: sušší partie by se mohly kosit nebo spásat (k tomu by bylo třeba zarovnání cvičných a dopadových ploch), vlhčí části by bylo lépe vystavovat disturbancím srovnatelným s vojenským výcvikem (např. by se tam v intervalech jednoho nebo více let opakovaly srazy vozidel typu off-road, které by mohly být i zdrojem příjmu).

Jak se tyto představy podaří sloučit s přáním místních samospráv přilákat jakékoliv investory, však zatím není jasné. Už dnes je ale zřejmé, že sociologický aspekt by se byl vyřešil daleko lépe, kdyby se problém projednával na úrovni kraje či obce, a nikoliv vlády. Zahraničním příkladem úspěšného řešení na lokální úrovni je severopolské městečko Borne Sulinowo, které 14 let po odchodu sovětských vojsk připomíná lázeňské prostředí – což se o Mladé či Kuřivodech rozhodně říci nedá. (Z. Opatrný, V. Patříček, V. Poštolka, O Sedláček ad., 8. Akademická kavárna, Praha 24. 11. 2004).