Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Podivuhodné umění

 |  12. 11. 2004
 |  Vesmír 83, 603, 2004/11

Rozmýšlel jsem se co říct k tématu, kterým se v tomto čísle Vesmíru přímo či nepřímo zabývají hned čtyři příspěvky (s. 638–652) – totiž ku geneticky modifikovaným organizmům (GMO) a žhavým debatám o tom, zda se to má nebo nemá dělat. Ty žhavé debaty nejsou vlastně ani debaty, často jsou to spíš jen na sobě ne­závislé proklamace protilehlých táborů (tomu jsme se v dnešním čísle snažili vyhnout).

Jak jsem se tak rozmýšlel, napadlo mě, že jsem na tomto místě určitě už jednou o něčem takovém psal. Opravdu, našel jsem to, bylo to (přesně) před devíti lety. 1) Tedy rok před prvním komerčním využitím GMO ve Spojených státech. Neříkám to kvůli sobě, jen chci ukázat, že tok „věda–výzkum–využití“ si razí cestu historií zcela po svém, nedbaje všelikých debat a proklamací (tehdy jsem se odvolával na jednu takovou proklamaci proti genetickému inženýrství podepsanou 25 význačnými molekulárními biology).

V obdobných kontroverzích se zpravidla proti sobě šikuje na jedné straně odborná vědecká komunita a na druhé straně širší laická veřejnost. Avšak v případě GMO prochází hranice mezi tábory někdy dokonce napříč vědeckou obcí (jak je vidět i z našich článků). Ve zmíněné úvaze jsem do jednoho tábora řadil odborníky, kteří si budou zakládat na svých úspěších při manipulaci s geny a kteří svobodu vědeckého bádání budou obhajovat schopností vždy rozlišit, co je lidstvu a přírodě prospěšné a co nikoliv. Dnes bych dodal, snad trochu jízlivě, že jim v tomto rozlišování vydatně pomůže trh.

Z druhého tábora se naopak ozývají ti od­borníci, kteří si domýšlejí, představují a svou odborností stvrzují rozličné, převážně katastrofické možné následky činnosti badatelů tábora prvního. I oni se budou nejspíš tvářit, že dobře vědí, co je lidstvu a přírodě prospěšné a co nikoliv. Jejich myšlení zasahuje do vzdálenější budoucnosti, a (proto) jim trh tolik nepomáhá. Pomáhají veřejné emoce.

Oba tábory dnes existují. Mluvím spíše o tom, jak se prezentují navenek, i když jistě hrají roli všelijaké skryté síly (například finanční toky); ty ale ponechme stranou. Vlastně i pouhá analýza jazyka, který obě strany užívají, by nebyla bez zajímavosti. Jakmile slyšíme citově zbarvené výrazy jako (genetické) „znečištění“, „zamoření“, „únik do přírody“ a následné „šíření“, je jasné, z kterého tábora se varovný hlas ozývá. Opačnému táboru nezbývá než varovat před „snahou zabránit využití vědeckého poznání“ (vše cituji z tohoto čísla).

Onu úvahu před devíti lety jsem uzavřel dle svého zvyku váhavě: co my víme o tom, co je a co bude lidstvu a přírodě prospěšné a co škodlivé? „Pokud se neomezíme jen na ten nejužší horizont kolem nás a před námi,“ napsal jsem tehdy, „nevíme ani, co je to prospěšnost a co škodlivost. Definujte mi někdo, prosím, co je to plevel a co je to škůdce, řekněte mi, zda biodiverzita je prostředek nebo cíl, poučte mě, zda druh, který vytlačuje jiné druhy, je lepší nebo horší. Zda člověk, který vytváří nové druhy, je lepší nebo horší.“

Všichni víme, že zemědělství změnilo přírodu k nepoznání. Tam, kde vládla divoká, dobrodružná a rozrůzněná step, na které se vesele proháněl bezpočet druhů zvěře, malé, větší i největší, přišel člověk a založil půvabná políčka, šumící lesy, čisté rybníky a malebné vesničky. Vyšlechtil rozmanité odrůdy koňů, psů a akvarijních rybiček. Nakonec si ale vyrobil problémy, spory a kontroverze. Je lepší hodně dobrého, nebo méně lepšího? Co škůdci a škodná, komu škodí? Je správné chránit lesy před kůrovcem, anebo kůrovce před lidmi? A vůbec, je lepší hodně lidí, nebo méně lidí?

Jeden kolega mi vytkl, že se v eticky citlivých záležitostech zdráhám prozradit, jaký je můj vlastní názor, do kterého tábora se počítám, na čí straně stojím. Nevím. Nejvíc mě totiž baví hrát si s argumenty kterékoliv strany, překládat si je do slov méně nabitých emocemi a více logikou a zkoušet si, zda a které argumenty bych dovedl v nějaké učené disputaci obhajovat. Pravda, je to jen hra, ale o něčem mne samotného může poučit: o tom, co bych si přál.

Přál bych si třeba, aby se z dovednosti geneticky modifikovat rozličné organizmy, rostliny i živočichy vyvinul podivuhodný nový druh umělecké tvorby. Stromy s nejbizarnějšími tvary listů, pestrobarevné a světélkující variace motýlů a brouků, ptačí druhy s bohatým repertoárem zpěvů a popěvků, ladně tancující ještěrky, hodní lidé.

Poznámky

1) Viz úvodník „Inženýři živých věcí“, Vesmír 74, 603, 1995/11 (přetištěno v mé knize Otevřené oči a zvednuté obočí, 1998, s. 146).

Ke stažení

RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, Ph.D., (*1938) absolvoval FEL ČVUT v Praze. V letech 1969–1971 studoval Ph.D. (počítačové vědy) na University of California v Berkeley. Několik let pracoval jako výzkumný pracovník v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. V současné době je docentem na Univerzitě Karlově v Praze a působí v Centru pro teoretická studia (společném pracovišti UK v Praze a AV ČR), jehož byl v letech 1990 – 2008 ředitelem. Přednáší na MFF UK.
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné