Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Kde jsou včely, tam nemusí být med

 |  8. 9. 2003
 |  Vesmír 82, 490, 2003/9

Jak se „Homo sapiens městský“ (podivný to poddruh) vyvazoval ze společenství ostatních živočichů, ztrácel přehled o jejich vyjadřování. Pražský chalupář zhusta považuje štěkajícího srnce za psa, funícího ježka za prase a na zaklepání červotoče bažícího po páření odpovídá: „Dále!“ Dnes už jen slovníkové záznamy zvířecích zvuků svědčí o tom, že tomu tak nebylo vždycky. Podle J. A. Komenského (v Janua linguarum) krkavec krká, býk byčí, sova buká, včela bručí, orel zvučí, straka řehoce. V Jungmannově pojetí řehotá, křehotá, skřečí, rachá, rachtárochtá žába, a pokud si někdo dovolí kváknout, jsou to krkavec, vrána, havrankavka. Pestrost zvuků je umocněna tím, že v každé zemi měli lidé jinak nastavené uši. U nás prase chrochtá, u sousedů das Schwein grunzt, český čmelák bzučí, kdežto die Hummel summt. Ani Evropská unie nesjednotí kykyrykýcocoricot, cocórócó či cock a doodle doo, i kdyby zmínění opeřenci vítali ráno v členských zemích naprosto klovalizovaně.

Hmyz býval považován za havěť, která se hemzá (hemží) a protivně bziká, bručí, břuní, bzuní, cvrkotá, hrochtá, křehtá, škranká, vrndží, vrňúchá, žižlážužlá. Názvoslovně byl sice hemzající svět neuvěřitelně bohatý, ale naprosto chaotický. Kdybychom chtěli podle abecedy seřadit jen lidové názvy čmeláka, patrně bychom zkolabovali už u písmene b: babák, brumberák, brundibár, brunďál, brunťa, břončák, bunčák, bunčál, bunčelák, bundžák, buňár, burda, bzučák, bzučán, bzunda, bzunták… Kdyby někdo snad přece došel až k písmenu ž, mohl by stejným způsobem zpracovat ostatní zástupce žahadlových blanokřídlých – a nakonec by to celé hodil do koše. Zjistil by totiž, že například na jižní Moravě se čmelákům říkalo vosáci, vosám sršnisršňům vojáci. Hemzající svět byl v lidovém pojetí na nic (neřku-li na bodnutí), jen včela byla na med. Proto také nemá zmatené přezdívky, nýbrž lichotné zdrobnělinky (včelenka) a opisy sloužící k náhradě silně tabuového názvu (medová moucha, viz též fr. mouche á miel).

Základní názvy zmíněných žahadlových blanokřídlých existovaly již v praslovanštině, ba dokonce před ní. Pravděpodobně se vyvinuly ze zvuku, který tento hmyz vydával. Vyjděme od slova čmel (dělal čččmmm), k němuž byla přechýlena „ženská“ čbela (vysvětlení záměny retnic m/b vynechme), „slovansky“ pak bčela, česky včela. A jestliže v tuto chvíli zmíníme včelí bručenívučení (uvádí Jungmann), popř. brebtáníbrňání (v mor. dialektech), jsme zas doma, tj. ve světě zvukomalby. Stejnou motivaci má patrně sršeň, jeho nepříjemně ostrý hlásek nechť si každý rekonstruuje po svém. Nezvukomalebnou výjimkou v této skupině může být vosa (něm. Wespe, lat. vespa), jejíž název podle jedné teorie souvisí s tkaním (hnízda), viz německé weben. Vyšli jsme od čmela, jemuž však muselo předcházet slovo, v němž ještě nebylo „čm“, nýbrž nějaké „km“. A tak bychom v hluboké minulosti objevili nakonec i souvislost čmelákakomárem. To není vtip! Celá ta bzikající říše má v základech zvukomalbu, např. moucha, muška, mšice, moskyt či Mücke (komár) se odvíjejí od nějakého prazvuku, který mohl znít mssssss.

Apes debemus imitari (Včely máme napodobovat), píše Seneca Mladší v obdivu k včelí píli. Ubi mel, ibi apes (Kde je med, tam jsou včely), čteme však ve Waltherovi. Spatřujeme tedy píli už od dob klasiků především u medu? Ubohé mouchy, kladouce vajíčka na substrát medu podobný jen vzdáleně, pečují o potomstvo neméně pilně, my však k nim přistupujeme nanejvýš z pozice „mouchy snězte si mě“. A to i ve chvíli, kdy zjistíme, že obráceně (Ubi apes, ibi mel) Waltherův výrok neplatí.

Ke stažení

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné