Ještě k transportu váčků uvnitř chloroplastů

Nedávno prokázali tři badatelé z Botanického ústavu v Kielu, že v chloroplastech – organelách prokaryotického původu – probíhá mezi vnitřní obalovou membránou a tylakoidními membránami transport váčků podobný jako vezikulární transport v cytoplazmě eukaryotických buněk (viz Vesmír 81, 116, 2002/2).

Titíž badatelé hledali (opět pomocí látek zabraňujících splývání membrán) výskyt transportu váčků u sinic (Cyanobacteria), které jsou blízké společnému předkovi všech typů chloroplastů, a potom pátrali u zástupců všech hlavních skupin i vývojových stupňů eukaryotických fotosyntetizujících organizmů. Co zjistili?

Vezikulární transport prokázali výhradně v chloroplastech suchozemských cévnatých rostlin, tedy od mechorostů přes kapraďorosty po semenné rostliny. Nenašli ho ani u nejbližších příbuzných suchozemských rostlin, zelených řas z čeledi Characeae, zato jej zjistili u cévnatých rostlin, které žijí ve vodě druhotně. Zmínění badatelé se proto domnívají, že jde o evoluční přizpůsobení funkční struktury chloroplastů suchozemským podmínkám, v nichž se systém fotosyntetických membrán chloroplastů výrazně rozrůznil na granální (přitisknuté) a intergranální (volné) váčky. Transport váčků uvnitř chloroplastů pomáhá tento složitý systém vytvářet a udržovat. Lze říci, že to poněkud připomíná cévní svazky v tělech suchozemských rostlin. (Plant and Cell Physiology 44, 217–222, 2003)