Cornelius Rhoads

Rhoadsovo jméno bylo v dubnu 2003 staženo z názvu ceny udělované Americkou asociací pro výzkum rakoviny. Cena 5000 dolarů je určena nadějným vědcům do 40 let.

Kontroverze kolem C. P. Rhoadse začala 10. listopadu 1931 v portorickém San Julianu na veselém večírku, na němž se i popíjelo (v USA platila v letech 1920–1933 prohibice). Po věčírku Rhoads zjistil, že jeho auto má prázdné pneumatiky a je vykradené. Když se dostal do laboratoře, napsal dopis ¹⁾ svému bostonskému kolegovi a nechal jej ležet na stole. Další den dopis objevil asistent, který jej předal Pedrovi A. Camposovi, šéfovi portorické nacionalistické strany, a ten jej rozeslal novinám, velvyslanectvím, Lize národů, a snad i Vatikánu. V dopise Campos spatřoval genocidní podstatu americké okupace a srovnával ji s vyhubením původních Američanů. Šetření portorického okresního zástupce a dvou místních lékařů uzavřelo, že Rhoads nespáchal zločiny, jimiž se v dopise vychloubá. Mezitím se Rhoads vrátil do New Yorku a zatelegrafoval Beverlymu omluvu s nepříliš věrohodným vysvětlením, že dopis napsal „pro své rozptýlení a mínil jej jako parodii“.

Některé události žijí vlastním životem nezávisle na tom, co se stalo. Když se r. 1950 dva portoričtí nacionalisté připravovali zavraždit prezidenta H. Trumana, jeden z nich se odvolával na Rhoadsův (ukradený) dopis jako na motivaci, proč se stal militantním. R. 1982 našel Pedro Aponte Vázquez v archivech Rockeffelerovy nadace dopis tehdejšího guvernéra J. Beverlyho, v němž se tvrdí, že Rhoads napsal ještě horší druhý dopis, ten však měl být zničen. Rhoadsův nadřízený W. B. Castle, který vyšetřoval všech 13 případů pacientů zemřelých během Rhoadsova pobytu, neshledal nic podezřelého, což Vázquez hodnotil jako protekční chování (…ani neexhumovali těla zemřelých). Portorické ministerstvo spravedlnosti odmítlo případ znovu otevřít, protože Rhoads byl již dávno mrtev (zemřel r. 1959). Dvacet let se nic nedělo, pak narazil na dopis Edwin Vázquez, když na podzim 2002 připravoval přednášku pro studenty Portorické univerzity. Zapochyboval o některých experimentech, které Rhoads a jeho spolupracovníci prováděli v 50. a 60. letech, a rozhodl se dopis publikovat. A tak přestože málo lidí věří, že by C. Rhoads opravdu injikoval svým pacientům rakovinné buňky, Americká asociace pro výzkum rakoviny hledá jméno pro cenu, která dosud nesla Rhoadsovo jméno. (Science 300, 573–574, 2003)