Rezistentní chmel …

Třetí pokračování článků o geneticky modifikovaných organizmech (GMO) bylo o chmelu a mšici chmelové (Vesmír 82, 146, 2003/3). Věřím, že alespoň některým čtenářům předchozích dvou dílů (Vesmír 81, 636, 2002/11; Vesmír 82, 23, 2003/1) byla souvislost tohoto textu s tematikou GMO zřejmější než F. Muškovi.

Jeho poznámky doplňuji a upřesňuji: Podle F. Mušky testy mšice chmelové na rezistenci k insekticidům „v současnosti provádí Chmelařský institut Žatec, a to především standardní metodou FAO“. Standardní metoda detekce a měření rezistence mšic vznikla na našem pracovišti na „Šalamounce“ (viz FAO Plant Prot. Bull. 27, 29–32, 1979) a odtud ji převzal žatecký ústav. Chmelařský institut v současnosti nemůže provádět testy, protože mu chybí referenční kmen citlivé mšice chmelové. Shodou okolností jsme (ÚOCHB, laboratoř chemické ekologie hmyzu) referenční kmen mšice chmelové poskytli zcela nedávno (letos 5. března) do Německa. Není zájem o téma „rezistence mšice chmelové“ upozorněním, že se opět schyluje k problémům v ochraně chmelnic?

Údaje o „mšicových letech“ v mém článku sahají záměrně jen do r. 1963 (nikoliv do r. 1978), protože po zavedení preventivních zálivek systemickými insekticidy a po nástupu rezistence se chmelnice proti mšicím ošetřuje každoročně. Do grafu se podrobnější vysvětlivky prostě nevešly.

V popisku k obr. 1 na s. 146 není uveden příklad „používání přípravku Decis“, ale na grafu je záznam jednoho z pokusů, jimiž jsme již v r. 1973 (!) upozorňovali na riziko použití pyrethroidů v ochraně rostlin. Pyrethroidy „první generace“ jsou neselektivní a hubí antagonisty škůdců. Důsledkem mohou být kalamity svilušek.

Nezbývá než připojit expozé upřesňující koncepci IPM (integrované regulace škůdců) a vysvětlit termín „klíčový škůdce“. Klíčovým škůdcem, v duchu IPM, je ekonomicky významný druh, proti němuž jsou namířena ochranná opatření, která současně významně ovlivňují celý ekosystém. Klasický příklad: Bavlna byla ještě v sedmdesátých letech minulého století ve většině zemí Střední Ameriky nejproblémovější kulturou. Po zavedení a chaotickém používání chemických insekticidů počet zásahů za sezonu postupně narůstal až ke třiceti či čtyřiceti (v Guatemale např. 80 kg insekticidů na hektar). Teprve po uplatnění systémového přístupu byl vytipován klíčový škůdce, kterým v daném ekologickém kontextu (např. v Mexiku a některých státech USA, nikoliv všude, kde se bavlna pěstuje) je nosatec, přesněji květopas Anthonomus grandis. Po uplatnění adekvátní strategie proti tomuto klíčovému škůdci využitím feromonů, agrotechnických opatření a výběrem vhodných insekticidů se podstatně snížil význam všech dalších škůdců (můr, mšic, svilušek).

Podobně je mšice chmelová klíčovým škůdcem v daném ekologickém kontextu, tedy v Evropě, v některých oblastech pěstování chmele v USA, ale nikoliv bezpodmínečně všude tam, kde se dnes chmel pěstuje.