Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Masírujme kravám vemena!

Epilog mičurinsko-lysenkovského učení na akademickém aktivu
 |  5. 5. 2003
 |  Vesmír 82, 292, 2003/5

Koncem padesátých let už bylo zjevné, že éra mičurinsko-lysenkovské genetiky a „boj proti reakčnímu mendelizmu-morganizmu“ jsou neudržitelné (viz též Vesmír 77, 686, 1998/12 a Vesmír 78, 20, 1999/1). Za těchto okolností se akademik Ivan Málek rozhodl uspořádat na Prezidiu ČSAV aktiv a pozvat na něj přední biology, zejména genetiky, kteří předtím byli různě pronásledováni. Během příprav projevil I. Málek přání, aby aktiv vyzněl pokud možno v tom smyslu, že se sice dělaly chyby, ale to vše jaksi bona fide, a v intencích své představy pronesl úvodní řeč.

Jako první si vzal slovo prof. Karel Hrubý. Prohlásil, že když byla výuka genetiky zakázána a on vyhozen ze svého ústavu i z univerzity, ujali se ho slovenští kolegové a nabídli mu práci v arboretu v Mlyňanech. Díky tomu se dostal k dílu, které by jinak nemohl napsat – k „Prodromu slovenských motýlů“.

Poté hovořil někdejší asistent K. Hrubého Bohumil Sekla: „Když pana profesora vyhodili a ústav zrušili, byl jsem převeden na Lékařskou fakultu, kde jsem léta učil obecnou biologii. Dnes jsem v tomto oboru řádným profesorem, kdežto v genetice bych to dotáhl sotva na docenta. Díky vyhazovu jsem vlastně udělal kariéru…“

Vše se neslo podle Málkova záměru a debata dostávala mírně humornou příchuť.

Docent J. Kříženecký, který byl pronásledován asi ze všech zúčastněných nejvíc, ve své řeči citoval Tacita: „Odi profanum vulgus...“ a Puškinův verš končící slovy: „... a s hlupákem se nebav!“. Bylo to velmi účinné.

Nejpůsobivější však bylo vystoupení člena korespondenta Milana Haška. 1) Stanul tváří v tvář svému někdejšímu učiteli prof. Z. Frankenbergrovi, v hrobovém tichu se před ním uklonil a prohlásil: „Vážený pane profesore, velmi jsem se zpronevěřil svému akademickému slibu, že zachovám v úctě své učitele. Napadl jsem vás neprávem – měl jste pravdu.“ Z. Frankenberger v tu chvíli připomínal Přemysla ve Smetanově Libuši, který kajícímu se bratru brání v pokleknutí...“ Vstal, Milana Haška přátelsky objal a řekl: „To jsem rád, Milane, žes na to sám přišel!“

Byla to nezapomenutelná chvíle, důstojné zakončení aktivu. Spíš pro formu se akademik Málek zeptal, zda někdo nemá dotaz či připomínku, a v jedné z posledních lavic se přihlásil člen korespondent Josef Kratochvíl. Protože s jeho vystoupeními už existovala všeobecná „zkušenost“, vyzval ho akademik Málek, aby byl pokud možno stručný, a výmluvně se podíval na hodinky.

„Já budu stručný – tak stručný, že to možná bude někoho mrzet,“ hrnul se J. Kratochvíl k řečnickému pultu. „Prosím vás,“ (následovalo oslovení publika od asistentů až po akademiky, a vzápětí bylo opakováno v opačném pořadí s omluvou za nedorozumění) „právě jsme slyšeli řadu kritických připomínek na adresu menděleizmu-organizmu, pardon orgazmu, tedy morgazmu, morganizmu.“ Publikum se začalo dobře bavit, ale J. Kratochvíl jel dál: „Dovolte mi, abych vám předložil tutok otázku, a bude to otázka řečnická. Co to znamená? To znamená, že se na ni neodpovídá. Proč? Protože odpověď se rozumí sama sebou! Ale já se přesto ptám: V kom je chyba? V nááás! Cožpak si to všichni nepamatujeme? Pozvali jsme k nám stachanovkyni, údernici Lydiji Korabelnikovou. A co nám řekla? Masírujme kravám vemena...“ (hlas z pléna upozorňuje, že Korabelniková obsluhovala tkalcovské stavy) „…no božemůj, dyť je to nakonec jedno, takže co nám řekla Malininová? Masírujte kravám vemena, budou vám dojit víc! A já se ptám: Masírovali jsme? A hned odpovídám: Masírovali – a jak!“

Tu si J. Kratochvíl všiml, že kdesi uprostřed sálu sedí akademik Antonín Klečka, který za propagaci zmíněného mičurinsko-lysenkovského učení dostal státní cenu Klementa Gottwalda. Nabývaje (správného) dojmu, že se tam akademik Klečka nějak rozpačitě krčí, zvolal: „Tondo, čoveče, co se skováváš! Dyťs mi to sám ukazoval v Uhříněvsi!“ V sále už to vřelo, ale J. Kratochvíl nebyl k zastavení: „A kdybys jen masíroval! Malininová taky říkala, že se má kravám reprodukovat tahleta reprodukovaná hudba. Masírovals a reprodukovals! A dojily nám ty krávy víc? Nedojily. Proč? Protože jsme jim nedali nažrááát! Takže v kom byla chyba? Snad v Korabelnikové nebo v téhle Malininové? Ne! Chyba byla v náááás!!!“

Tímto vystoupením jednání skončilo. Byl jsem tenkrát jedním z nejmladších účastníků – jaksi „za Moravu“ – a léta nebylo košer na to vzpomínat. Dnes soudím, že tuto historku mohu hodit na papír, protože jí nastavuji zrcadlo nejen jejím aktérům, nýbrž především době, která něco takového umožňovala.

Poznámky

1) Kdysi svůj epochální objev vaječné parabiózy kuřecích zárodků interpretoval jako „vegetativní hybridizaci“, ač nešlo o genetiku, nýbrž o imunologii. Jeho učitel prof. Zdeněk Frankenberger ho na to sice upozornil, ale sklidil za to jen Haškovy trapné výtky (a Milanu Haškovi unikla Nobelova cena).

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy

O autorovi

Dalibor Povolný

Prof. Dr. Ing. Dalibor Povolný, DrSc., Dr. h. c. (*13. 11. 1924 v Třebíči, † 6. 11. 2004 v Brně) vystudoval Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské a Hudební dramatickou konzervatoř, obojí v Brně. Na brněnské Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě se zabýval především aplikovanou a systematickou entomologií se speciálním zaměřením na makadlovky (drobné motýly) a mouchy masařky. Je autorem asi 350 původních vědeckých prací, řady monografií a několika set odborných článků. Objevil a popsal více než 250 druhů hmyzu. Z významnějších prací z poslední doby zmiňme alespoň rozsáhlou monografii palearktických makadlovek Iconographia tribus Gnorimoschemini (Lepidoptera, Gelechiidae) Regionis Palaearcticae (2002). Pro Vesmír napsal přes čtyřicet článků. V uplynulých zhruba deseti letech se věnoval mimo jiné intenzivnímu výzkumu masařek na Sicílii, jehož výsledkem bylo množství nových faunistických, zoogeografických a etologických poznatků včetně objevu několika nových druhů.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné