JAN BEDNÁŘ: Meteorologie(Úvod do studia dějů v zemské atmosféře)

Jestliže v knihkupectví uvidíme knížku s názvem Meteorologie, asi budeme očekávat, že se v ní dočteme, jak se předpovídá počasí, a možná se dokonce dozvíme, jak je odhadnout sami. O obojím se sice v knížce mluví, její hlavní cíl je však vyjádřen podtitulem, který zároveň vystihuje, co je obsahem dnešní meteorologie.

Je jistě pravda, že předpovědi počasí jsou tou obecně nejžádanější aplikací této vědy. Naše důvěra v předpovědi ve sdělovacích prostředcích je také asi mnohem větší, než jakou měl Jerome K. Jerome, když ve „Třech mužích ve člunu“ (viz též ukázku v rámečku) napsal: Myslím, že ze všech nesmyslných, rozčilujících bláznovství, která musíme snášet, je tenhle podvod s „předpovídáním počasí“ nejhorší. „Předpovídá“ přesně, jak bylo včera nebo předevčírem, a přesně opak toho, jak bude dnes. Za to, že dnešní předpovědi jsou objektivně opravdu mnohem úspěšnější než před sto dvaceti lety, ovšem vděčíme nejen sítím meteorologických stanic a snímkům z družic, ale i tomu, že dnes mnohem lépe rozumíme fyzikálním procesům, které v ovzduší probíhají. Seznámit nás s těmito mechanizmy, kterými se děje v atmosféře řídí, je také hlavním cílem Bednářovy knížky.

Knížka se poměrně úspěšně snaží podávat výklad na dvou úrovních. V té vyšší používá matematické vzorce, což znamená, že určité pasáže jsou přístupné pouze čtenáři se znalostí základů diferenciálního a integrálního počtu. Většinu textu, včetně některých matematických formulací, může číst i středoškolák. S potěšením může knížku pročíst i čtenář, kterému při pohledu na matematický vzorec naskakuje kopřivka, pokud si vezme k ruce kartičku papíru a vzorec vždy obratně zakryje. Většina důležitých věcí je totiž výstižně sdělena slovy, to nejdůležitější je navíc shrnuto v rámečcích (viz ukázky „Tlakoměr a počasí“ a „Počasí na frontách“).

Postupně se dočteme o vertikálním členění atmosféry, o tlakovém poli, vlivu tíže a otáčení Země na pohyb vzdušných hmot. Pochopíme pojmy, jejichž názvy většinou známe, ale jsou nám užitečné nanejvýš při luštění křížovek: fronta, brázda nízkého tlaku, rosný bod, cyklona, anticyklona. Dozvíme se, co je fata morgana, seznámíme se i s dalšími optickými jevy v atmosféře, jako jsou hromy či blesky (klikaté i kulové).

Autor uvádí, že knížka je míněna především jako pomůcka pro učitele na různých stupních škol, v jejichž předmětech se něco o počasí či zemském ovzduší říká, a projevuje naději, že atmosférické jevy, které známe z každodenní zkušenosti, mohou posloužit jako demonstrace různých fyzikálních zákonitostí. Myslím však, že potenciální čtenářská obec je širší. Knížka z nás neudělá úspěšné amatérské věštce počasí, ale umožní nám sledovat meteorologické zprávy s větším porozuměním.

A je zde ještě jeden aspekt, proč si myslím, že člověk má něco vědět o jevech v atmosféře. Kdo rád chodí do přírody, ví, že atmosférické jevy jako oblaka či červánky patří k věcem, které jí dávají kouzlo. Zapřisáhlý antiscientista může říci, že dívat se na hvězdy, kameny či bouřku vědeckým okem ubírá přírodě kus poezie. Je to možné; kdo ale rozpozná pár souhvězdí, vydrží se na noční oblohu dívat déle, a hlavně pozorněji. Podobně jsem přesvědčen, že znalost základních mechanizmů vedoucích k tvorbě bohaté škály různých oblaků nezmenší, nýbrž naopak umocní estetický pocit, který mívají při pohledu na ně malíři, a proto jen málokdy malují bezmračnou oblohu.