O čem psal Vesmír před lety

Nový druh nosorožců.

Ačkoliv k víře nepodobným býti se zdá, že by mezi největšími ssavci nový, ač posud neznámý živočich objeven býti mohl, tož přece pravdou jest, že bystrému oku přírodozpytců unikl mohutný a kolosální tvor, jakým vskutku jest nově objevená specie nosorožce. V zoologické zahradě Londýnské nalézá se totiž zvláštní z Malakky pocházející a v celku od nosorožce sumatránského (Rhinoceros sumatreusis Cuv.) velice se lišící zvíře, o němž však dokázáno nyní, že vlastně jest nosorožcem sumatranským Cuvierovým, kdežto nosorožec, který až posud za něho jmín byl a který z Chittagongu pochází, že jest specií novou, která pro zvláštní chvostík chlupů na uších Rhinoceros lasiotis pojmenována jest.

Vesmír 2, 87, 1873/7

O podivuhodné vlastnosti rohu nosorožčího

takto Kolbe se zmiňuje: „Moc rohu spočívá v tom, že nesnese jedu; jest mi známo, že lidé z rohů těch číše soustruhují, jež pak stříbrným aneb zlatým kováním opatřují; naleje­li se vína ku př. do takových to pokálů, ihned počne vříti; je-li v něm nějaká látka jedovatá, tu se rozpukává pokál, ale je-li do vína jed čistý přimíšen, ve mnoho kusů s okamžiku se roztrhne. Jest tedy dobrým prostředkem těm, jichž život nástrahami obklopen jest, jako panovníkům a vysokým hodnostářům.“

Vesmír 2, 109, 1873/9

Nosorožec

, který náleží k ssavcům tlustokožnatým, byl se slonem a hrochem v době předpotopní po celé zemi rozšířen. I v Čechách nalézáme zkamenělé zbytky předpotopních nosorožců v útvaru starších naplavenin, čili diluvia, a tu hlavně na Jenerálce v Šárkách, na Smíchově a j. V dobách po ohromné katastrofě udrželo se pouze několik tlustokožnatých ssavců čili mnohopaznehtníků, kteří, vyjma vepře, žijí v krajinách jižních – v horkém zeměpásu. Je-li Reem a Rhinoceros totožné, pak jest bible nejstarším pramenem, odkud zprávy o nosorožci vážíme; mluvíť se v knize Jobově (kapit. 29, verši 9–12) o nosorožci následovně: „Zdaliž bude chtíti Reem sloužiti tobě, aneb pozdržíli se u jeslí tvých? Zdali připřáhneš řemenem svým Reema k orání aneb budeli drobiti hrudy na polích (tvých) po tobě? Zdali se ubezpečíš na velikou sílu jeho a zanecháš mu práce své? Zdali se jemu dověříš, žeby svozil obilí tobě a (na) humno tvé (je) shromáždil?

Vesmír 2, 87, 1873/7

Monoceros.

Albertus Magnus praví ve svém díle takto: „Monoceros jest prý zvíře složené z několika zvířat, které strašně, ba hrůzně řve, podobno jsouc co do těla koni, co do noh slonu, co do ocasu vepři, co do hlavy jelenu, avšak majíc místo parohů roh jeden dlouhý – toto zvíře zřídka a velmi těžko dá se ochočiti, ano málokdy za živa chyceno býti může a raději, jsouc poraněno samo v divokosti a zuřivosti své život si béře než by v ruce pronásledovníků se vydalo.“

Vesmír 2, 88, 1973/7