Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/9

Téma měsíce:

Chiralita

Obálka čísla

Intelektuální vlastnictví a prosperita

 |  5. 8. 2002
 |  Vesmír 81, 431, 2002/8

Připusťme pro tuto chvíli tezi, že fenomén Silicon Valley vznikl mj. proto, že v Kalifornii kvalifikovaným lidem zákony ani interní předpisy univerzit v 60. a 70. letech nebránily realizovat nápady v malých firmách. Když však univerzity ze zjištění, že by příjmy z realizace idejí svých zaměstnanců mohly vylepšit univerzitní rozpočty, vyvodí pro své zaměstnance podmínku, že veškeré výsledky jejich práce jsou majetkem univerzity – může se stát, že univerzita možná bude bohatší, ale její vědci nebudou mít ten motor, který je hnal k využití nápadu, a tím utrpí i prosperita celku.

Komu patří výsledek duševní práce? Institucionální pohled na problém intelektuálního vlastnictví demonstruje např. tento současný případ. Podle časopisu Science z 28. června vznesl americký FBI obvinění proti dvěma vědcům pro údajné zcizení obchodního tajemství vlastněného Harvardovou univerzitou a odeslání věci vlastněné Harvardovou univerzitou za hranice státu. Oba vědci, Jiang Yu Zhu a Kayoko Kimbara, byli zatčeni a hrozí jim až 25leté vězení a pokuta 750 000 dolarů. Zhu vystudoval prestižní Pekingskou univerzitu, doktorát z biochemie získal ve Filadelfii na Temple University. Roku 1997 začal pracovat v McKeonově laboratoři na Lékařské fakultě Harvardovy univerzity. Kimbara získala doktorát roku 1998 na Tokijské univerzitě a koncem roku nastoupila také do McKeonovy laboratoře.

Dvanáctistránková obžaloba je viní z experimentů prováděných v noci bez vědomí vedoucího laboratoře biologa Franka McKeona. Podle obžaloby oba vědci zkoumali geny a proteiny, které by mohly být užitečné při hledání látek bránících odvržení transplantovaných orgánů. Počátkem roku 1999 Kimbara identifikovala dva slibné geny a Harvardova univerzita podala v říjnu 1999 patentovou přihlášku, uvádějící oba vědce jako objevitele. Obžaloba také tvrdí, že oba vědci podepsali prohlášení, že Harvardova univerzita má právo na všechny objevy a vynálezy učiněné na univerzitě. Od této chvíle oba vědci začali pracovat dlouho do noci a odmítali se svým šéfem vést „smysluplnou diskusi“. McKeon údajně zjistil, že mu neposkytli data o dalších slibných genech, které objevili. Dále obžaloba uvádí, že Zhu poslal nejmenované japonské biotechnologické společnosti proteiny produkované těmito geny, aby mohla vyrobit protilátky. Obviňuje jej také z odeslání 30 balíčků knih, dokumentů a biologického materiálu na Texaskou univerzitu v San Antoniu (kam Zhu nastoupil poté, co mu koncem roku 1999 vypršela smlouva na Harvardu, díky doporučení lidí z Harvardu – včetně McKeona). Nezabývejme se dále obžalobou. Ta je věcí soudu. Aby slovo neměla jen obžaloba, uveďme alespoň, že roku 1999 těsně po odchodu obou vědců z McKeonovy laboratoře nezahájila Harvardova univerzita žádné formální vyšetřování případu. Bylo to proto, že k tomu neměla žádný důvod?

Posledních 18 měsíců pracoval Zhu v laboratoři Jeany Wangové na Kalifornské univerzitě v San Diegu. Ta jeho práci oceňuje jako „výbornou“ a říká, že ji dobrovolně informoval o problémech s Harvardovou univerzitou. McKeona charakterizuje jako „brilantního, ale superparanoidního“ vědce, zejména co se týče sdílení dat s ostatními laboratořemi.

Tento konkrétní případ není jediný. V podobné záležitosti byli v květnu 2001 obžalováni Takeshi Okamoto (který byl naštěstí v Japonsku), profesor Kansaské univerzity Hiroaki Serizawa a na počátku 90. let Petr Táborský.

Rozumím tomu, že instituce, která vybavuje laboratoře a platí vědce, chce mít nějaký nárok na případné komerční využití jejich práce. Zároveň ale tvrdím, že pravidla, která z vědců učiní jen „námezdnou sílu“ instituce, mají nutně za následek také pokusy tato pravidla obejít. Rozumný podíl obou stran by možná byl i pro univerzity efektivnější strategií.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Homochirální život a racemická smrt

Homochirální život a racemická smrt uzamčeno

Tomáš Ovad, Petr Slavíček  |  2. 9. 2024
Saský král Lothar III. zahájil krátce po své korunovaci římským císařem tažení na Sicílii, ovládanou normanským panovníkem Rogerem II. Ačkoli...
Žabí poklad amazonských domorodců

Žabí poklad amazonských domorodců

Pro někoho jde o magickou medicínu prodávanou na internetu, pro domorodé obyvatele Amazonie o cennou surovinu využívanou v tamní medicíně, ale v...
Podvodní ohňostroj

Podvodní ohňostroj uzamčeno

Bioluminiscence, tedy proces produkce a emise studeného světla živými organismy, se může uplatnit v základním výzkumu, v neinvazivním...