Četli jsme v Přítomnosti, léto 2001

A konečně – Edward Mishan dávno ukázal, že lidé masovým turismem utíkají před něčím někam, aby tam našli to, před čím prchali. Hannah Arendtová tuším v souvislosti s letem Gagarinovým napsala – „ať poletíme kamkoliv ke hvězdám, vždycky tam najdeme jenom sami sebe“. Ale tím se vyvrací i mýtus (jemuž dnes už snad ani nikdo nevěří, protože jej dokonce ani neinzeruje), totiž mýtus o „poznávací roli“ masového turismu: nevěřím, že masový turismus posiluje národní identitu a přispívá k rozvoji multikulturního myšlení a jak se kdysi hezky říkalo – „porozumění mezi národy“. Nevěřím, že masový turismus je cestou k porozumění druhému a k pochopení „cizího“. Dokonce ani nedoufám, že turismus přispěje k tomu, že si uvědomíme svou evropskou kulturní identitu na základě poznání velkého materiálního dědictví, jež nám nechali předkové v podobě chrámů, hradů, zámků, obrazů a soch. Respektive – ono by to šlo, ale ne v režii průmyslových organizátorů turistiky. Stále totiž platí zlaté pravidlo zoufale nemoderního turisty: krajinu, kterou jsi neprošel pěšky, neznáš.