Vesmír v kostce

Lidský rod vždy chtěl mít budoucnost pod kontrolou nebo přinejmenším toužil vědět, co se v budoucnosti stane. Proto je také astrologie tak populární. Tato „věda“ tvrdí, že události na Zemi souvisejí s pohyby planet po obloze. To je vědecky testovatelná hypotéza – nebo by byla, kdyby se astrologové odvážili nést svou kůži na trh a vyslovili konkrétní předpovědi, které by mohly být testovány. Astrologové však své předpovědi docela rozumně formulují tak neurčitě, že se mohou vztahovat k libovolnému výsledku. Výroky typu „Osobní vztahy se mohou zintenzivnit“ nebo „Naskytne se vám finančně příznivá příležitost“ nelze nikdy vyvrátit.

Skutečným důkazem, proč většina vědců astrologii nevěří, však nejsou vědecké důkazy, či lépe řečeno jejich nedostatek, ale to, že není v souladu s jinými teoriemi, které byly ověřeny pokusem. Když Koperník a Galilei objevili, že planety obíhají kolem Slunce, a nikoli Země a když Newton objevil zákony, které řídí jejich pohyb, začala být astrologie vysoce nepravděpodobná. Proč by polohy ostatních planet na pozadí oblohy, jak se jeví při pohledu ze Země, měly mít nějakou souvislost s makromolekulami na jedné menší planetě, které samy sebe nazývají inteligentním životem? A právě tomu bychom podle astrologie měli věřit. Některé teorie popisované v této knize nejsou podloženy více experimentálními daty než astrologie, a přece jim věříme, protože jsou v souladu s teoriemi, které testování přestály. […]

Jakmile však připustíme zakřivený časoprostor, otevíráme tím dveře možnosti, že časoprostor by mohl mít strukturu, která nepřipouští čas spojitě narůstající pro všechny pozorovatele, jak bychom u rozumného času očekávali. Představte si například, že by časoprostor byl jako svislý válec.

Výška podél válce by představovala čas, který by narůstal pro každého pozorovatele a běžel by od minus nekonečna do plus nekonečna. Představte si však místo toho, že by časoprostor byl jako válec s držadlem (neboli „červí dírou“), které by z něj odbočilo do strany, a potom se opět připojovalo. Potom by kterýkoli čas musel obsahovat body stagnace v místech, kde by se držadlo připojovalo k hlavnímu válci – musel by obsahovat body, kde by čas stál. V těchto bodech by čas pro žádného pozorovatele nenarůstal. V takovém časoprostoru bychom nemohli k jednoznačnému určení vývoje vlnové funkce použít Schrödingerovu rovnici. Dávejte si pozor na červí díry – nikdy nemůžete vědět, co se z nich může vyklubat.

Existence černých děr je důvodem, proč se domníváme, že čas nemusí narůstat pro každého pozorovatele. První pojednání o černých dírách se objevilo v roce 1783. Někdejší cambridgeský profesor John Mitchell předložil následující argument. Vystřelíme-li částici, například dělovou kouli, kolmo vzhůru, bude její vzestup zpomalován gravitací, až se nakonec ve svém pohybu vzhůru zastaví a spadne zpět. Bude-li však počáteční rychlost vyšší než jistá kritická hodnota nazývaný úniková rychlost, nestačí gravitace na to, aby částici zastavila, a ta unikne. Úniková rychlost je okolo 12 kilometrů za sekundu pro Zemi a okolo 618 kilometrů za sekundu pro Slunce. […]

Je jasné, že vytvoření dokonalejších lidí způsobí velké sociální a politické potíže, protože zde stále budou lidé, kteří zdokonaleni nebudou. Nemám v úmyslu bránit genovou manipulaci lidí jakožto žádoucí vývoj, jen bych chtěl říct, že je pravděpodobné, že k ní dojde, ať ji chceme či nikoli. Proto také nevěřím science fiction, jako je Star Trek, kde lidé v budoucnosti vzdálené 400 let jsou v podstatě stejní, jako jsme my dnes. Myslím si, že složitost lidského rodu a jeho DNA se bude poměrně rychle zvyšovat. Měli bychom připustit, že je pravděpodobné, že k tomuto vývoji dojde, a zvážit, co s tím uděláme.

Svým způsobem potřebuje lidský rod zlepšit své duševní a fyzické vlastnosti, má-li se vyrovnat s narůstající složitostí světa kolem sebe a plnit nové úkoly, jako jsou například kosmické lety. Lidé také svou složitost potřebují zvýšit, pokud si mají biologické systémy udržet náskok před elektronickými. V současnosti mají počítače výhodu rychlosti, nevykazují však žádné známky inteligence. To nijak nepřekvapuje, protože dnešní počítače jsou méně složité než mozek žížaly – druhu, který nijak nevyniká svými intelektuálními schopnostmi. ¹⁾