Aktuální číslo:

2021/7

Téma měsíce:

Požáry

Jeden mozek za všechny

 |  5. 9. 2001
 |  Vesmír 80, 483, 2001/9

V dutině lebeční každý přechováváme kus vlhké šedobílé hmoty, o níž nám řekli, že je sídlem a zdrojem našeho myšlení, vědomí a svobodného rozhodování. A tak řeknu-li o někom „Jeho mozek bych chtěl mít!“, závidím mu jeho bystrého ducha, nikoliv vlhkou hmotu. O mozku se toho ví nesmírně mnoho, ale příliš málo na to, aby bylo jasné, kde se v něm ten bystrý duch bere.

A i to málo, dokonce jen některé prvky z toho, stačí některým lidem k úvahám o tom, zda se internet, jak ho známe dnes, může časem vyvinout v něco, co by se dalo označit jako globální mozek. Internet je hustě propojená síť o obrovském počtu uzlů (počtu, který nemá daleko k počtu neuronů v mozku), má svou paměť, která je uložena v bezpočtu textových stránek, vzájemně propojených hypertextovými odkazy. Může se i učit, dokonce podobně, jako se „učí“ mozek na úrovni neuronů (zesilováním frekventovaných synapsí). 1) Ať tak či onak, překotný technologický vývin nám jistě přinese nejedno překvapení.

Zvědav na to, co se ví a co se čeká, zúčastnil jsem se letos v červenci na bruselské univerzitě malého workshopu nazvaného „Global Brain“. 2) Sešla se tam skupina nadšenců různých zaměření, většinou odchovanců systémové vědy. Tiše jsem naslouchal jejich debatám a rád bych zde zaznamenal – poněkud neuspořádaně – několik svých pozorování, spíše však otázek.

Především k samotnému pojmu „globální mozek“: Slovo „globální“ je míněno doslova, pokrývá to celý glóbus zemský. Jak hustě, to je jiná otázka. Zajímavější je slovo „mozek“. Dá se zde chápat dvakrát metaforicky: jednak jako poukaz na podobu se strukturou lidského mozku (jak naznačeno výše), jednak jako zástupná metafora pro inteligenci (onen bystrý duch, jako u člověka). V prvním případě, myslím si, jsou nadšenci ještě příliš pod vlivem konekcionistického paradigmatu, dle něhož stačí mít hodně neuronů a učících se synapsí, vše ostatní jsou emergentní jevy. 3) V druhém případě se na tuto metaforičnost dost zapomíná; nikdo z účastníků například nepřišel s odlišením globálního mozku od globální mysli, tím méně s problémem jejich vztahu.

Dobrá, co to tedy bude, bude-li to? Jeden názor: nic zvláštního, jen něco trochu rychlejšího, složitějšího a inteligentnějšího (v reklamním smyslu slova) než dnešní internet. Druhý extrém: nový a nejvyšší stupeň v žebříčku hmota – život – lidská mysl – globální mozek.

Není dohodnuta ani předběžná definice: Budou roli „neuronů“ globálního mozku hrát terminály (počítače zapojené v síti), nebo lidé, kteří k nim mají přístup (možná všichni lidé), nebo něco abstraktnějšího („sezení“ – kus počítače, kus člověka, obojí jen po dobu, kdy jsou spolu)? V prvém případě je tu dílčí podotázka (téměř žánru sci-fi), do jaké míry se může globální mozek utrhnout a osamostatnit. Ve všech těchto případech je ovšem třeba vědět, co je „tělem“, jehož je globální mozek mozkem (víme, že mozek bez těla, dokonce bez okolního světa, toho příliš nevymyslí).

Jeden zajímavý rozdíl: Globální mozek je (bude) jen jeden, možná dva tři, kdežto instancí lidského mozku bylo víc než dost, aby mohlo, jak se předpokládá, dojít k jeho evoluci (spolu s jeho nositelem) na základě darwinovského variačně-selekčního principu. Uplatní se tento princip „uvnitř“ globálního mozku, mezi jeho komponentami? Že by i paralelně na různých úrovních? Možná že nemá smysl takto uvažovat, protože jednak se do toho budou plést uživatelé, jednak nebudou k dispozici vzájemně tolik odlišná časová měřítka, oním principem předpokládaná. Možná že naopak má smysl takto uvažovat, aspoň pokud se uživatelé budou plést do evoluce pouze lokálně (z globálního hlediska budou zdroji jen lokálních a lokálně řízených mutací) a pokud se ukáže, že odlišnost časových měřítek není nutným předpokladem.

Myšlenka na globální mozek nás též staví před problémy rázu humanitního. Co se stane s lidmi? Ztratí svoji svébytnost, tak jako ji ztratily buňky v mnohobuněčných organizmech? Nebo se po vzoru dnešních antiglobalistických hnutí vzepřou a systém zničí, třeba pomocí důmyslných virů? Pokud se globální mozek ujme a bude se vyvíjet, je skoro jisté, že se změní i lidé; v jakési koadaptaci změní své zvyky a styl chování, ať chtějí či nechtějí. (Však i řada včerejších odpůrců mobilního telefonu dnes již bez něj nevyjde z domu.) Setkal jsem se i s pohledem poněkud utopickým: Hlavním účelem globálního mozku bude dělat nás šťastnými. K tomu cíli se bude vyvíjet za použití čidel, která budou rozpoznávat radost v našich tvářích.

Nezávisle na existenci globálního mozku o něm vzniká nová věda. Není zatím jasné, jak se zařadí mezi jiné vědy, zda to bude spíše věda empirická, tj. pozorující a experimentující (již dnes třeba s internetem), inženýrská (jak globální mozek vylepšovat), teoretická (o vlastnostech a zákonitostech každého myslitelného globálního mozku) nebo futurologická (jak to nakonec dopadne). Nejspíše to bude směs toho všeho, a navíc spolu sváže obory přírodovědné, technické a humanitní.

Každá budoucí věda o globálním mozku si musí uvědomit, že se nám před očima rodí nový tvor – možná netvor –, jehož srovnání s lidským mozkem selhává v jedné důležité věci: Myšlení, vědomí a svobodné rozhodování člověka se pokoušíme vyložit souhrou miliard nemyslících, nevědomých a nesvobodných buněk v jeho mozku. Avšak globální mozek, pokud bude, bude spočívat v souhře miliard myslících, vědomých a svobodně se rozhodujících lidských duší.

Poznámky

1) Více o tom viz úvodníky ve Vesmíru 75, 3, 1997/1 a Vesmír 78, 423, 1999/8.
3) Připomínám úvodník ve Vesmíru 77, 483, 1998/9.

Ke stažení

RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Jak můžeme dosáhnout vynikající úrovně výuky?

Jak můžeme dosáhnout vynikající úrovně výuky?

Clément Lafon Placette  |  14. 7. 2021
Jak poznáte, že jste odvedl dobrou práci? Pokud jste obeznámeni s neurolingvistickým programováním (nebo jste studentem, kterého jsem měl to...
Požáry v krajině

Požáry v krajině

Jiří Sádlo  |  12. 7. 2021
Centrální paradigma čili ústřední hláška vědeckého oboru ekologie ohně by mohla znít skromně: je normální, že příroda občas hoří.
Dobře už bylo

Dobře už bylo uzamčeno

David Storch  |  12. 7. 2021
„Biologická rozmanitost Země od prvohor po dnešek roste, ale tento nárůst byl přerušen pěti masovými vymíráními, z nichž to zatím poslední...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné