Gramatika v prostoru

Poměřovat znakový jazyk neslyšících mluveným jazykem slyšících je bláhové. Slyšící se vyjadřuje lineárně, lexikální a gramatické nosiče řadí za sebou. Např. poletím vyjadřuje budoucnost, letěl jsem minulost (něco se do řady přidá, něco ubere).

Znakový jazyk neslyšících však může využívat prostor, což mu umožňuje vyjádřit význam slova a gramatickou kategorii v tomtéž okamžiku. Tak třeba když je znak pro příslušné slovo situován za tělo, vyjadřuje minulost, znak před tělem vyjadřuje budoucnost. Přítomnost je bezpříznaková, ruka zůstává v nevychýlené poloze. S využitím prostoru lze vyjádřit i další gramatické kategorie (rod, číslo apod.) a také vztahy syntaktické (např. co je podmět a co předmět). Kromě manuálních nosičů (tvaru a pohybu ruky) se stále více uplatňuje mimika obličeje, zejména pohyb rtů, pozice a pohyb hlavy i horní části trupu.

Soudobá znaková čeština má dvě varianty. Jedna bohatě využívá prostor, druhá kopíruje lineární češtinu slyšící většiny (co slovo, to znak). Dlouho bylo doslovné kopírování většinového jazyka mezi neslyšícími prestižní záležitostí, dnes však vzdělaní neslyšící kopírování odmítají. Někteří z nich nemají důvěru k slyšícím učitelům, pro něž je kopírování lineárního jazyka mnohem jednodušší než složité a pohybově náročné využívání prostoru. (Slovo a slovesnost 62, 92, 2001/2)