Aktuální číslo:

2020/4

Téma měsíce:

Jazyk

Na okraji areálu

 |  5. 4. 2001
 |  Vesmír 80, 225, 2001/4

Biologové dobře vědí, že věci se dějí převážně v pohraničí, v okrajových partiích areálu. Tamější populace jsou vystaveny krajním podmínkám prostředí, proto se v nich odehrává leccos zajímavého. Navíc jsou to často populace malé a izolované od ostatních, takže cokoli zvláštního se v nich stane, má šanci přežít. Velké populace, žijící si pohodlně v centru, se naopak příliš nemění, neboť každý nový nápad či mutace utonou v moři setrvačné většiny.

Podobnou dynamiku mají i společenské instituce. Těžko lze očekávat nějaký příspěvek kupříkladu do evoluce českých velvyslanectví od toho v Paříži, či z jiné ostře sledované lokality, kde diplomatický protokol a konvence svazují vše do zkostnatělého rituálu. Zato na periferii českých diplomatických zájmů, na Papui-Nové Guineji, panuje evoluční kvas.

Na křižovatce za mezinárodním letištěm v Port Moresby zatočte doprava na silnici Sogeri a po necelých třiceti kilometrech jízdy mírně zvlněnou lesostepní krajinou se dostanete do vesnice, kde se na malebném stavení vlevo u cesty skví standardní mosazná deska s rytým znakem republiky a nápisem The Embassy of the Czech Republic. Odtud vládne paní Maria Davies, honorární konzul pro Papuu-Novou Guineu. Každému českému návštěvníkovi, a že každý rok někdo přijde, je věnována náležitá pozornost a osobní, neformální pohovor s Její Excelencí je samozřejmostí. Interiéry velvyslanectví jsou zařízeny rovněž mimořádně pohostinně, vytapetovány pivními tácky od podlahy ke stropu. A servíruje se tam pivo.

Velvyslanectví na venkově a s výčepem je tou ideální formou zastupitelství, již naše Ministerstvo zahraničí léta marně hledalo. Teď již zbývá pouze rozšířit tento úspěšný design do Paříže, či přesněji na venkov pařížského kraje, k závisti ostatních diplomatických sborů a k nadšení české i francouzské klientely.

Jedním z grandiózních experimentů, zahájených ještě komunistickou vládou, byl odsun většiny akademického biologického výzkumu z Prahy na Jihočesko. Jak si pamětníci jistě vzpomenou, argumentovalo se i tím, že v cílové oblasti žije pouze jeden jediný doktor věd. Alespoň v tomto ohledu tedy vláda ČSSR věděla, co činí, a vědomě zahájila klasický experiment urychlené evoluce institucí v periferních lokalitách. Experiment běží dodnes; sledujme, co pozoruhodného z něj vznikne, aby to pak vítězně táhlo na Prahu. A pokud nic, experimentujme neohroženě dál. Papua-Nová Guinea se osvědčila už jednou...

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Kulturní a sociální antropologie
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Vojtěch Novotný

Prof. RNDr. Vojtěch Novotný, CSc., (*1964) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Zabývá se ekologií herbivorního hmyzu v tropických ekosystémech. Pracuje v Entomologickém ústavu, součásti Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích, přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity a vede terénní stanici na Papui-Nové Guineji. Je členem Učené společnosti České republiky.
Novotný Vojtěch

Doporučujeme

Bitva o život začíná

Bitva o život začíná

Marek Janáč  |  6. 4. 2020
Bylo mu 32 let, když opouštěl republiku s vizí dvouleté stáže za velikou louží. Dnes je Karel Pacák celosvětově nejcitovanějším vědcem ve svém...
Záhada „zmenšujícího se“ protonu

Záhada „zmenšujícího se“ protonu uzamčeno

Petr Slavíček  |  6. 4. 2020
Rozměr protonu patřil až do roku 2010 k údajům, o kterých se příliš nepochybovalo. Shodovaly se na něm různé experimenty, všechny vedly k poloměru...
(Korona)virus je virus, je virus, je virus...

(Korona)virus je virus, je virus, je virus...

Libor Grubhoffer  |  31. 3. 2020
Vypůjčil jsem si odpověď francouzského mikrobiologa André Lwoffa na otázku, co je to virus. André Lwoff (1902-1994), Nositel Nobelovy ceny za...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné