Na okraji areálu

Biologové dobře vědí, že věci se dějí převážně v pohraničí, v okrajových partiích areálu. Tamější populace jsou vystaveny krajním podmínkám prostředí, proto se v nich odehrává leccos zajímavého. Navíc jsou to často populace malé a izolované od ostatních, takže cokoli zvláštního se v nich stane, má šanci přežít. Velké populace, žijící si pohodlně v centru, se naopak příliš nemění, neboť každý nový nápad či mutace utonou v moři setrvačné většiny.

Podobnou dynamiku mají i společenské instituce. Těžko lze očekávat nějaký příspěvek kupříkladu do evoluce českých velvyslanectví od toho v Paříži, či z jiné ostře sledované lokality, kde diplomatický protokol a konvence svazují vše do zkostnatělého rituálu. Zato na periferii českých diplomatických zájmů, na Papui-Nové Guineji, panuje evoluční kvas.

Na křižovatce za mezinárodním letištěm v Port Moresby zatočte doprava na silnici Sogeri a po necelých třiceti kilometrech jízdy mírně zvlněnou lesostepní krajinou se dostanete do vesnice, kde se na malebném stavení vlevo u cesty skví standardní mosazná deska s rytým znakem republiky a nápisem The Embassy of the Czech Republic. Odtud vládne paní Maria Davies, honorární konzul pro Papuu-Novou Guineu. Každému českému návštěvníkovi, a že každý rok někdo přijde, je věnována náležitá pozornost a osobní, neformální pohovor s Její Excelencí je samozřejmostí. Interiéry velvyslanectví jsou zařízeny rovněž mimořádně pohostinně, vytapetovány pivními tácky od podlahy ke stropu. A servíruje se tam pivo.

Velvyslanectví na venkově a s výčepem je tou ideální formou zastupitelství, již naše Ministerstvo zahraničí léta marně hledalo. Teď již zbývá pouze rozšířit tento úspěšný design do Paříže, či přesněji na venkov pařížského kraje, k závisti ostatních diplomatických sborů a k nadšení české i francouzské klientely.

Jedním z grandiózních experimentů, zahájených ještě komunistickou vládou, byl odsun většiny akademického biologického výzkumu z Prahy na Jihočesko. Jak si pamětníci jistě vzpomenou, argumentovalo se i tím, že v cílové oblasti žije pouze jeden jediný doktor věd. Alespoň v tomto ohledu tedy vláda ČSSR věděla, co činí, a vědomě zahájila klasický experiment urychlené evoluce institucí v periferních lokalitách. Experiment běží dodnes; sledujme, co pozoruhodného z něj vznikne, aby to pak vítězně táhlo na Prahu. A pokud nic, experimentujme neohroženě dál. Papua-Nová Guinea se osvědčila už jednou...