Elektřina ze Slunce

Při výpočtu elektrického výkonu fotovoltaických článků instalovaných ve fiktivní oblasti Afriky s plochou 715 000 km² dochází autor k hodnotě 0,0715 TW. Správným vynásobením použitých výchozích hodnot (specifický výkon fotočlánku 0,1 kW/m², plocha 715 000 000 000 m²) však dojdeme k výsledku 71 500 000 000 kW = 71,5 TW, tedy tisíckrát více.

V témže odstavci uvažuje J. Sokolíček o absurdnosti stavby takové elektrárny. Nelze jinak než plně souhlasit – už proto, že by sedmkrát převýšila světovou spotřebu.

Autor dopisu se hrozí vysokých nákladů na novou rozvodnou síť. Obnovitelné zdroje však mají tu výhodu, že se umísťují co nejblíže k zákazníkům-spotřebitelům, a tím se nároky na vysokonapěťovou rozvodnou síť spíše snižují. Z míst, kde jsou potenciálně velké přebytky elektřiny ze Slunce, např. z Afriky, by se energie přepravovala lodí, podobně jako dnes nafta nebo zemní plyn, a to pravděpodobně ve formě tekutého vodíku.

Je škoda, že se J. Sokolíček dal ovlivnit chybou (pro mnohé zřejmou) v ceně elektrárny v americkém Toledu k tomu, aby v závěru svého dopisu celkově – a nespravedlivě – odsoudil obnovitelné zdroje energie. Dnes již obnovitelné zdroje nejsou předmětem snů či iluzorních úvah. Část světa, k níž dnes vzhlížíme jako ke svému vzoru, je pilně zavádí a systematicky podporuje jejich rozvoj.

Slunce vyzáří na naši republiku přibližně 160krát více energie, než její občané v současnosti spotřebují. Není to moc, ale také to není málo. Měli bychom vážně uvažovat o způsobu jak s tím vystačit – i k pohodlnému životu.