Klimatické změny na americko-mexické hranici

Hranice mezi Mexikem a USA procházející Sonorskou pouští v Arizoně je místy úplně rovná, zatímco oblaka vysoko nad ní jsou – jak je u mraků zvykem – všelijak oválná a laločnatá. Člověk by řekl, že oblaka se houby starají o státní hranice a že drátěný plot klimatické změny nezastaví. Jenže v Mexiku je více pastevců ovcí a koz než ve Státech. Mexická zem je tak vypasená, že průměrná americká tráva v Sonorské oblasti je o 66 % delší než mexická, navíc je travnatých ploch v USA o 28 % víc. Výsledek připomíná králičí plot v Austrálii. Přímo na hranici, tedy podél plotu, který tyto země odděluje, se v rovné linii setkávají dvě odlišná prostředí: vypasené Mexiko s ušlapanou holou půdou a relativně přirozený ekosystém americké části Sonorské pouště (spíš polosuché stepi, abychom byli přesní). Rozdíly ve vegetačním pokryvu způsobují, že na americké straně plotu je o 5 % nižší albedo.

V roce 1975 napsal J. Charney článek o tom, že pasení dobytka zvyšuje albedo, protože odstraňuje vegetaci, která je poměrně tmavá a členitá, tudíž pohlcuje víc slunečního záření. Tím by se větší část energie odrážela zpět do ovzduší, což znamená, že by se povrchová vrstva země a atmosféry v důsledku pasení ochlazovala. Charney dále předpokládal, že vyrovnanější teploty povrchu omezí konvekční proudění, což povede k vysušení a celkovému rozšíření pouštních podnebních poměrů. Tato práce byla sice od samého začátku nesprávná, ale přesto je dnes považována za jeden ze základních momentů ve výzkumu toho, jak vegetační poměry ovlivňují mikroklima a mezoklima různých oblastí. Toto téma je tak aktuální, že se na něj některá výzkumná centra specializovala. Na zmíněném mechanizmu totiž závisí osud mnoha desítek milionů lidí v Sahelu i v jiných suchých oblastech.

Další práce a další postupně prováděná měření ukázaly, že pasení ve skutečnosti teploty zvyšuje, protože sluneční energie není spotřebována na výpar z povrchu půdy a výdej vody rostlinami. Vypasená země sice odráží víc energie do prostoru, ale protože jsme vypnuli „chlazení vegetací“, tak se systém otepluje. Odpovídá to i našemu prožitku, když z chladného lesa vstoupíme na teplejší mýtinu, nebo dokonce na rozpálené parkoviště. V letních měsících jsou rozdíly v povrchových teplotách půdy na obou stranách plotu 2,5–4,0 °C. Povrchová vrstva atmosféry je však v Mexiku až o 7 °C vyšší!

A to ještě není všechno! Celkem logicky můžeme očekávat, že v rozpáleném Mexiku vzroste počet bouřek, protože i konvekční proudění bude intenzivnější. Tato veličina nebyla sledována, ale zato bylo „na první pohled“ patrné, že se přívalové srážky ve Státech díky vegetaci lépe rozptýlí a zachytí, zatímco v Mexiku vzniknou stružky, a posléze rokle. Ty jednak sníží hladinu spodních vod, jednak vodu odvedou z území pryč. „Králičí plot“ postavený proto, aby zastavil ilegální emigranty, tedy kupodivu zastavuje poušť. Instruktivní je také další model: Stoupající teplý vzduch odhrnuje oblaky, a tím i vláhu na obě strany. Oblast proto dále vysychá. Robert Balling spočítal celkové oteplení v Mexiku způsobené pastvou a dospěl k poměrně velkému číslu 0,32 °C za sto let. Jestliže globální oteplování dosahuje přibližně 0,3–0,7 °C, jde o tepelnou zátěž srovnatelnou s tím, co v některých oblastech vytváří pouhá pastva. A což teprve v městské poušti!

Jestliže hovoříme o globálním oteplení, je vhodné vědět, že spalování fosilních paliv a zvyšování obsahu CO₂ je sice nejpodstatnější, ale ne jedinou složkou klimatického signálu.