Alzheimerova choroba v síti
| 5. 12. 2001Při každodenním styku s blízkými, kteří vám mnoho let poskytovali zázemí a jistotu, někdy nemusíte vnímat drobné změny v jejich chování. Důsledky těchto změn vás však začnou pomalu zasahovat. Nějakou dobu je můžete brát jako naschvály či rozmary, ale časem vás jistě napadne, proč vám to maminka nebo tatínek dělá. Opověď může znít: protože u něho zvolna nastupuje Alzheimerova choroba. Pokud tomu tak opravdu je, život se sice mění, ale v žádném případě nehroutí. Nabízíme vám proto několik adres, kde toho můžete o Alzheimerově nemoci zjistit víc. Společnost, která se tímto problémem nejen zabývá, ale nabízí konkrétní pomoc jak nemocným, tak jejich pečovatelům, najdete na www.gerontocentrum.cz/cals/cals.html. Pokud vás zajímá podrobný návod jak nemoc rozpoznat, včetně deseti varovných signálů Alzheimerovy choroby, prohlédněte si www.aan.com. Pomocí těchto stránek můžete rovněž vyhledat seznam neurologů téměř všech zemí světa, kteří se touto nemocí zabývají. Inspirací pro ty, kteří uvažují o vybudování zázemí pro nemocné a jejich rodiny, mohou být webové stránky Americké Alzheimerovy asociace www.alz.org/chapter. Kromě kontaktů na ordinace ve Spojených státech a odkazů na další www stránky nabízejí též právní a sociální pomoc postiženým.
/srpen 1930/
Dědečkovi
bylo by napřesrok osmdesát let.
[...] Denně za svítání
jsem ho pomalu oblékal, s ustavičným
domlouváním jako dítěti, od ponožek
až k šátku na krk. Slyšel každé slovo
z našeho světa, ale hned je zapomínal.
Pak se nadechl: „To jsem rád,
že jdu domů.“
Chytil se hole a s mou pomocí
překročil práh. Už nevnímal osoby,
nedbal o jídlo, ani o spánek, ale
byl jimi vždy přemožen. Z tohoto světa
dožadoval se jenom šatů a hole.
Z pokleslých rtů stále jen znělo:
„Domů!“
Vodil jsem ho sem a tam pod Běsnou,
mezi mým a jeho světem šuměla
purpurová stěna mé mladé krve.
Prosil:
„Pane Sýkoro, vedete mě domů?“
„Vedu,“
mručel jsem, už dávno jsem odvykl
vymlouvat mu, že nejsem přece žádný
nebožtík Sýkora. „Ty mládneš,
Marvanko!
Jak to děláš, holka?“ to zase zavolal
do prázdných bezů. „To se ti zdá,
Josefe,“
odpověděl jsem za Marvanku.
Den po dni
mrtví vystupovali z limbů a za ně
jsem mluvil já. Často jsem se
tou hrou i bavil,
musel jsem se přece bránit, i když stále
mezi mým a jeho prostorem šuměla
purpurová stěna mé mladé krve, [...]
Ke stažení
Článek ve formátu PDF [89,95 kB]
O autorech
Zora Göthová
Marie Voráčková
Doporučujeme
Vítěz bere vše 
Od kuriozit k Nobelově ceně
