Lidská práva

Každý, kdo se objektivně podívá na způsob, jímž probíhá diskuse o právech na Západě, musí přiznat, že je to obrovský zmatek. Ve Spojených státech jsme podporovali rovnoprávnost rasových menšin a rovnoprávnost žen, nyní se naše podpora rozšířila na tělesně postižené, na velmi malé menšiny, na právo žít či právo zemřít, a samozřejmě existují i bojovníci za práva zvířat…

Jednou příčinou zmatku je tendence k inflaci práv, která se projevuje především v mé vlastní zemi – ve Spojených státech. Marian Glandenová, odbornice na historii práv, říká, že v USA se každý snaží proměnit svůj zájem v právo, protože k právu se tu přistupuje s větší vážností než k zájmům. Když někdo chce například vydávat pornografii nebo vlastnit zbraň, může se odvolat na určitý paragraf zákona a vydávat to za své právo.

Druhou příčinou zmatku je využívání jazyka lidských práv k ideologickému boji mezi liberální demokracií a socializmem. Poukazuji na rozdíl mezi individuálními a sociálními právy – tento boj se na fórech lidských práv dosud ještě vede. Prakticky již vyhráli proponenti práv první generace, jako jsou práva na vlastnictví, právo na sdružování, právo na svobodu projevu. Máme-li mezi právy volit, jsou právě práva první generace nejdůležitější.

Třetí příčinou je kulturní relativizmus. Hodnoty se nedají poměřovat, práva vycházejí z různých hodnot. Možná si položíme otázku, zda bychom o lidských právech neměli přestat diskutovat a zaujmout k těmto věcem utilitární přístup, vycházet z definice zájmů. To ale není řešení. Jazyk lidských práv je v současném světě jediná cesta, která vede k diskurzu o morálních otázkách. Odkud vlastně tato práva pocházejí? Odvozují se od Boha, nebo od člověka, anebo od přírody.

Původním zdrojem práv byl Bůh nebo náboženství. To je zdroj, který na Západě odmítáme od doby liberálního osvícení. Dnes by se mohlo zdát, že to je vlastně hlavní dělítko mezi islámem a Západem, protože mnoho muslimů odmítá sekularizmus Západu a sekulární stát jako takový. Než ale řekneme, že to je vlastně kulturní rozdíl, který nemůžeme překonat, musíme se nejprve zeptat, proč vlastně sekulární stát na Západě vznikl. Myslím, že růst moderního liberalizmu a sekulárního státu má své kořeny v neschopnosti západní společnosti dosáhnout určitého náboženského konsenzu na základě určité politické základny. Vedlo to k sektářské struktuře, tak jak jsme ji znali v 16. a 17. století.

České země také byly svědky obrovských krvavých bitev mezi nejrůznějšími sektami, jež se přely o to, které náboženství by zde mělo být hlavní. Prosazování jednoty náboženství a politiky nejen odděluje muslimy od křesťanů a muslimy od sekulárního světa, od Židů, Hindů a dalších kulturních skupin, ale zdá se, že povede i k oddělení muslimů mezi sebou. Ze stejných důvodů někdejší náboženské války rozdělily křesťany. Nemyslím si, že by existovala jedna jediná interpretace islámu, není ani jasné, že by islám automaticky vedl k nějakému fundamentalistickému vnímání světa, které souvisí také s politickou mocí. Jestliže se podíváte na rozmanitost islámu, ať už z hlediska historického nebo současného, je jasné, že i zde existují liberálnější hnutí, liberálnější vnímání světa. Změny probíhají i v Íránu, kde během posledních 23 let vládla teokracie. Myslím si, že otázka sekularizmu a otázka náboženské tolerance je otázkou, o jejíž řešení se musí muslimové pokusit sami.

Jestliže vyjdeme z toho, že lidská práva jsou – alespoň teoreticky – pro všechny, budeme je vyžadovat kdykoli a všude. Myslím si, že teď se to začíná trošku komplikovat, protože je důležité, abychom rozlišovali mezi teoretickou vírou v univerzálnost lidských práv a faktickou praxí podpory lidských práv na celém světě.

Musíme bránit lidská práva, musíme se pro ně angažovat, věřit v jejich univerzálnost, ale musíme také porozumět, že se nalézáme ve velice složitém kontextu, v němž se musíme zamýšlet i nad jinými elementy moderní společnosti: nad naší univerzální společností, nad ekonomickou spravedlností a politickou demokracií.

(kráceno redakcí, viz též www.forum2000.cz)