Produkce řas v krách

Fotosyntetická aktivita řas v ledových krách arktických a antarktických oblastí je zřejmě podceňována. Ukazují to poslední studie T. Mocka a R. Gradingera z výzkumných týmů v německém Kielu, kteří vyvinuli novou metodu inkubace přímo v původní kře. Vyříznou z ní vertikální sloupec o průměru 10 cm (tloušťka kry bývá obvykle 100 a více cm). Ze sloupce se pak ve vodorovných vrstvách, které se mají studovat, vyříznou terče 1 cm tlusté, jež se umístí do skleněných Petriho misek. Do každého ledového terče s řasami se inokuluje roztok NaH₁₄CO₃ a filtrovaná mořská voda, misky se utěsní a vrátí do sloupce ledu. Ten se pak zasune do válce z průhledného plexiskla a upevní na původní místo v ledové vrstvě. Spodních 50–10 cm obsahuje nejvíce řas a světelné podmínky i množství živin (led byl v dotyku s mořskou vodou) jsou v nich pro fotosyntézu nejpříznivější. Na dno se umístí i zatemněná miska, v níž se stanovuje rychlost dýchání. Po osmihodinové inkubaci se válec z kry znovu vyjme a v miskách se po rychlém roztání a přidání herbicidu, který zastaví další fotosyntetickou aktivitu, změří množství ¹⁴C zabudované do produktů fotosyntézy. Na všech čtyřech pokusných stanicích mezi Grónskem a Špicberky zjistili kielští vědci výrazně nejvyšší rychlost fotosyntézy v nejspodnější centimetrové vrstvičce ledu. V ní jsou řasy nejlépe přizpůsobeny pronikajícímu fotosynteticky účinnému záření. Fotosynteticky si zabudovaly až 21 mg(C).m^–3.s^–1, přičemž obsahovaly 84 mg chlorofylu ve stejném objemu ledu. (Mar. Ecol. Progr. Ser. 177, 15–26, 1999