Aktuální číslo:

2019/12

Téma měsíce:

Odpady

Dva danajské dárky

 |  5. 1. 2001
 |  Vesmír 80, 3, 2001/1

Lid však neví, co počít, a tříští se v mínění různá.

Vergilius, Aeneas II,39

Toto je první číslo Vesmíru v novém století a novém tisíciletí - ale hned mne napadá, že asi stejnou nebo obdobnou větu najdeme v těchto dnech v úvodnících mnoha jiných novin a časopisů. Třeba také ne, třeba jsme si svou euforii z přelomu věků odbyli již loni při změně číslic, a teď už se k tomu nikdo nebude vracet. Příležitost zde nicméně je a já ji využiji k připomenutí dvou podivných darů, které jednadvacáté století - naše, jak se dnes už dá psát - dostalo od století dvacátého.

Oba dary jsou přímo či nepřímo plodem vědy a lidského důvtipu, a u obou se napjatě čeká, zda si věda a lidský důvtip budou umět poradit se vším, co se v nich skrývá. Oba mohou svými důsledky změnit život lidstva, oba mohou přinést spásu stejně jako zkázu.

Prvním darem je kyberkultura - tím teď myslím něco velmi obecného, v tom nejširším smyslu slova "kultura": tedy i způsoby, mravy, zvyky, zájmy, vztahy mezi lidmi, včetně metod jak se vytrácet z práce či utrácet čas. Magnetofon, telefon, fax, televize, video kvapem zastarávají, teď letí internet, multimédia, virtuální realita. Dnešní člověk: v ruce digitální kamera, na klíně notebook, v kabelce mobil, v autě navigátor. Díky trendu zvanému konvergence to co nevidět bude všechno navzájem propojeno. 1)

Hodně se o těchto věcech píše a ještě více se bude psát, protože se vyvíjejí tak rychle, že jakmile o tom někdo něco napíše, už to neplatí. Kyberkultura nám může změnit život vícekrát za jednu generaci - rychleji, než tomu bylo u dřívějších civilizačních "revolucí". Už i jen tato rychlost změny sama stojí za pozornost. Jak se projeví na vztazích mezi rodiči a dětmi, mezi učiteli a žáky? Jaký intelekt bude ceněn? Moudří starci s bohatými znalostmi a dlouholetými zkušenostmi byli vystřídáni dynamickými a riskujícími manažery; co když i ti časem ustoupí bystrým, hravým a vynalézavým teenagerům?

Druhý dar se zatím šíře neuplatňuje, o to více se však diskutuje o jeho etických důsledcích. Je to genokultura (slovo vymyšlené kvůli rýmu s kyberkulturou). Slovo "kultura" je tentokrát třeba chápat v jeho původním významu jako kultivace, pěstování. Člověk by rád péči o sebe a své okolí rozšířil také o přímou kultivaci genomů a nelze vyloučit, že to nastane již v tomto století. Chystáme se vylepšovat nejen užitková zvířata, ale i své vlastní potomky, ba i sami sebe, zaživa. Náhradní orgány si budeme vyrábět na míru a každý bude mít ve skříni vedle kabátů i několik vlastních klonovaných replik, genově mírně doladěných pro různé příležitosti. Své maličké budeme projektovat a stařičké restaurovat.

Zdá se vám taková řeč zrůdná? Jen jsem přeformuloval myšlenky, o nichž se, jak se tak pomalu ale jistě dostávají před horizont dovednosti vědy a vědeckého inženýrství, běžně diskutuje. 2) Nejde mi zde o tuto dovednost ani o tušená rizika, tím méně o opatření jak se jim vyhnout, nýbrž o něco hlubšího: proč vlastně se nám ta řeč zdá zrůdná? Cožpak to vše není jen logické dotažení odvěkých lidských snah být lepší a svobodně rozhodovat o tom, co znamená "být lepší"?

Odpověď nečekejte. Chci jen upozornit na něco, co v debatách nebývá jasně rozlišováno, totiž zda se mluví o lidech jako jedincích, tedy o každém z nás osobně, nebo o lidstvu jako celku. Vylepšit někoho (třeba i každého) z nás není přece totéž jako vylepšit lidský druh. A i rozhodování o tom, co znamená být lepší, může být jiné, rozhodují-li o sobě (nebo o lidstvu) lidé jakožto jednotlivci a rozhoduje-li o sobě lidstvo jako jakási "bytost" vyššího řádu.

K tomu zcela poslednímu: Jaká "bytost"? Jak ona může o sobě rozhodovat? Hlasováním nikoliv, v něm jde jen o zprůměrování názorů jednotlivců zaujatých každý svou osobní situací. Proto říkám raději "bytost" a míním tím něco víc než pouhé seskupení občanů; k tomu mne, myslím, opravňuje mimo jiné i rostoucí vliv zmíněné kyberkultury. Ta totiž plní funkci jakéhosi tkaniva či pletiva, které váže jedince k sobě, a to novým, zásadnějším způsobem, propojujícím i jejich vědomí.

A tak nabízím předběžný, částečný a mlhavý pokus o odpověď na to, jak rozhodovat o etických problémech darů dvacátého století: V debatách by se lidstvo mělo zahledět do sebe a v jakési kolektivní introspekci odhalit, co si jako celek vlastně o tom všem myslí. Pravda, debatují zase jen lidé - to však nevadí, pokud v debatách umíme intuitivně tušit, kdy, kde a jak se z nich vynořuje názor celku. Jestliže to umíme, jsme v tomto ohledu něco víc než pouhé seskupení občanů.

Snad společná vůle překoná známá i utajená rizika rozličných dárků, které nám zanechalo minulé století.

Poznámky

1) Sloučení audiovizuální a datové komunikace do jednoho zdroje, jednoho přijímače a jednoho digitálního kanálu (viz Scientific American, Nov. 2000, s. 34).
2) Například v příspěvcích Petra Příhody či Fatimy Cvrčkové v tomto čísle (Vesmír 80, 7, 2001/1) nebo v článku Axela Kahna v  předchozím čísle (Vesmír 79, 686, 2000/12).

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, Ph.D., (*1938) absolvoval FEL ČVUT v Praze. V letech 1969–1971 studoval Ph.D. (počítačové vědy) na University of California v Berkeley. Několik let pracoval jako výzkumný pracovník v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. V současné době je docentem na Univerzitě Karlově v Praze a působí v Centru pro teoretická studia (společném pracovišti UK v Praze a AV ČR), jehož byl v letech 1990 – 2008 ředitelem. Přednáší na MFF UK.
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla. V případě...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné