Železo a fluorescence řas

Zájem o fyziologické podmínky výskytu jednotlivých druhů planktonu a jeho množství v mořích vzrostl mimo jiné v souvislosti se zvyšováním obsahu CO₂ v ovzduší. Kapacita obrovských množství vody a jejího fytoplanktonu přijmout a zpracovat nadbytečný oxid uhličitý má totiž nezanedbatelný význam pro uhlíkovou bilanci naší planety. Fotosyntetizující mikroorganizmy v teplých mořích patří zejména k rodům Synechococcus a Prochlorococcus. Druhý z nich bývá dokonce považován za dominantní organizmus naší planety.

K určování množství fytoplanktonu se v posledních letech využívá fluorescence chlorofylu. M. J. Behrenfeld a Z. S. Kolber z Ústavu mořských a pobřežních věd Rutgersovy univerzity vyvinuli fluorometr pro přímé zkoumání vrstev vody v hloubce 050 m a průtokové analýzy při odběru z hloubky 3 m. Zařízení opakovaně vysílá do vody mikrosekundové záblesky a měří fluorescenci v červené oblasti spektra. Původní zdroj záření (xenonová lampa) byl v nové verzi nahrazen řadou diod, které vydávají záření vhodné spektrální oblasti. Vědci zaznamenali v průběhu dne výkyvy fluorescence fytoplanktonu zejména při nedostatku železa. Fluorescenčními analýzami se vědcům podařilo dokázat, že faktorem limitujícím produkci fytoplanktonu je v rovníkovém i jižním Tichém oceánu železo, nikoli dusík (pro Atlantský oceán to neplatí).

Podobný přístroj jako američtí vědci vyvinul pro mořské a sladkovodní vzorky řas evropský kolektiv vedený Ladislavem Nedbalem z Mikrobiologického ústavu AV ČR v Třeboni. (Science 283, 840, 1999; Photosynthetica 37, 249, 1999).