Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Metawitz

 |  5. 5. 2000
 |  Vesmír 79, 298, 2000/5

Jazyku, v němž mluvíme o nějakém jiném jazyku, se říká metajazyk, teorie, která se zabývá teoriemi, se označuje jako metateorie, a když někdo píše román o románu, vznikne metaromán. Existuje ale metavtip? Asi ano, třeba když se vypráví vtip o tom, jak někdo (většinou politik nebo kdysi esenbák) nepochopil nějaký vtip, nebo ho překroutil. Metavtipem je i to, že Karel Trinkewitz podepisuje své vtipy WITZ.

Existuje mnoho teorií vtipů, některé vtipné, jiné méně. Mně se zdá být nejvtipnější teorie, která vykládá vtip jako náhlou změnu kontextu. U vyprávěných vtipů je tomu zpravidla tak, že nejprve rozumíme „doslovně“, tj. slovům ve vyprávění dáváme ty významy, které jsou určeny nějakým obecným (u situačních vtipů konkrétním) kontextem, a jako výsledek dostaneme význam (či smysl) vyprávění, který je tak šedý, nesmyslný, nezajímavý a nudný, že si musíme položit otázku (je to ovšem záležitost milisekund, pokud nemáme zvlášť dlouhé vedení), proč se nám to vůbec vypráví. A napadne nás změnit kontext – slova najednou dostanou jiné významy, všechno dává smysl a toto náhlé pochopení je tak intenzivní, že je doprovázeno reakcí tělesnou. Když nám někdo důkladně popíše výchozí i konečný kontext, je po vtipu. Vtip je právě v tom náhlém překlopení kontextů. No a u vtipů beze slov – třeba Trinkewitzových – je tomu stejně: opět jde o náhlé uvidění jiných souvislostí, začlenění do jiného kontextu.

A teď bych mohl psát o tom, že to je i podstata vědeckého objevu (že věci, které jsme si nedokázali vysvětlit nebo nám připadaly nesmyslné, se stanou najednou jasnými, jsou-li začleněny do „správného“ kontextu – a že teprve tento kontext jim dává „smysl“) a právě tak i podstata uměleckého díla (některé věci uvidíme teprve poté, co nám je někdo „ozvláštní“, tj. dá do jiného, nečekaného kontextu). A že rozumění spočívá právě v nacházení vhodných kontextů, v přechodech od jednoho kontextu k druhému. A že schopnosti tak činit se říká vzdělání.

V čisté podobě to všechno máme v Trinkewitzových kolážích, zvláště v jeho kolážích slovních. Tam totiž jsou výchozím materiálem slova ve své grafické podobě, jako konkrétní předměty, jevy, zápisy, tedy slova, která nic nezastupují, jsou to „tokens“, „inscriptions“, které mají – podle Ch. S. Peirce – „smysl jen z hlediska toho, kde a kdy se vyskytly“, tak jako nějaké slovo na určité řádce určité stránky určitého exempláře knihy. Teprve seskupením, slepením dostávají smysl (koláž jako kontext), nikoli však jakožto slova (že by začala něco označovat), ale jako předměty. Řekli bychom, že je to abstraktní podoba toho, co se na druhém konci této spojité škály vyskytuje jako kreslený (kolážový) vtip. Jenže ono je to přesně naopak: zde máme co do činění nikoli s abstrakcí, ale s konkrétností.

Tady někde je ten okamžik, kdy se ze znamení stává znak, kdy začíná proces semeiosis.

/úryvek z básně/


neboť máme i svou dennodenní lampu

a sami můžeme také lampou být

vždyť i náš lampář den nás denně má

a také samota může být lampou

protože i ta denní lampa svým dnem nás má

a samotou také můžeme být lampou

samou lampou bytí také můžeme.



kroužíme kolem svých lamp

ale čely narážíme vně kruhů

kroužíme svými lampami kolem

ale vnějšnosti narážejí do kruhů našich čel

kroužením lamp, svými koly

narážíme vně, přesto kroužíme čely

ale vně čelných kruhů narážíme

Emil Juliš (1968) z výboru experimentální poezie Vrh kostek, Torst, Praha 1993

Ke stažení

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné